5 As 229/2018

Rubrum

5 As 229/2018 - 9 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, č. j. 55 A 56/2018 - 11, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve lhůtě napadá kasační stížností výše uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí informace zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.

2. Z podané kasační stížnosti nebylo zřejmé, z jakého důvodu stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá, ani čeho se domáhá; tvrzení stěžovatele postrádají návaznost i srozumitelnost a nijak věcně nesouvisí s předmětem napadeného rozhodnutí.

3. Nejvyšší správní soud dne 12. července 2018 usnesením č. j. 5 As 229/2018 - 4, vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení, a to zejména o formulaci konkrétních důvodů kasační stížnosti a navrhovaného petitu.

4. Stěžovatel ve lhůtě zaslal Nejvyššímu správnímu soudu doplnění svého podání; současně požádal o přiznání bezplatné právní pomoci, což blíže neodůvodnil. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, 5 As 229/2018 dospěl k závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.“ Tak tomu v dané věci není, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno ve věci samé. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Nejvyšší správní soud proto splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení nevyžadoval; stěžovatelem vyplněné údaje o majetkových poměrech proto nehodnotil.

5. Nejvyšší správní soud i přes uvedené posoudil žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů z hlediska toho, zda je takový postup nutný k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že ustanovení zástupce stěžovateli není třeba, neboť se jedná o věc jednoduchou a stěžovatel, brojí-li proti usnesení ve věci neosvobození od soudního poplatku, je nepochybně schopen relevantní důvody, pro které má za to, že mu mělo být osvobození přiznáno, byť zcela jednoduše a srozumitelně, uvést.

6. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

7. Stěžovatel ani v podaném doplnění kasační stížnost nenamítá žádná konkrétní pochybení krajského soudu a netvrdí nic, co by nasvědčovalo nezákonnosti napadeného usnesení, namítá fakticky pouze místní nepříslušnost krajského soudu.

8. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že krajský soud srozumitelným způsobem vyzval stěžovatele ke splnění poplatkové povinnosti a poté i k prokázání majetkových poměrů. Stěžovatel však k prokázání majetkových poměrů nic nepředložil; neumožnil tak soudu posoudit věcně splnění podmínek dle § 36 odst. 3 s. ř. s. Za této situace krajský soud nemohl, než žádost stěžovatele zamítnut.

9. Namítá - li stěžovatel, že krajský soud byl povinen postoupit žalobu Městskému soudu v Praze, neboť není místně příslušný, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší správní soud odkazuje na §7 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni; v daném případě bylo rozhodnutí vydáno Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje (obvodní oddělení Čáslav), sídlo tohoto správního orgánu se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze. Názor stěžovatele ohledně místní nepříslušnosti krajského soudu je proto mylný.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů mu nenáleží; žalovanému žádné náklady v řízení před kasačním soudem nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. -!Syntax Error P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. října 2018 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu