5 As 253/2018

Rubrum

5 As 253/2018 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. T. H., zastoupený JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 6. 2017, čj. ÚOHS- R30/2017/IN-19367/2017/310, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2018, čj. 29 A 219/2017-45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D., advokáta se sídlem Teplého 2786, Pardubice.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017 odmítl dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), žádost 5 As 253/2018 žalobce o poskytnutí informace, konkrétně nepravomocného rozhodnutí, kterým byla městu Bílina uložena žalovaným pokuta ve výši 275 000 Kč za porušení ustanovení § 19a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a to z důvodů podle § 2 odst. 3 informačního zákona, neboť se jedná o informaci, na kterou se citovaný zákon nevztahuje.

2. Rozhodnutím ze dne 30. 6. 2017 předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného. Podle jeho názoru v situaci, kdy je vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo včas napadeno rozkladem a probíhá o něm řízení ve druhém stupni, není možné takové rozhodnutí poskytnout třetí osobě, neboť existuje riziko, že by rozhodnutí mohlo být třetí osobou zneužito proti účastníku daného řízení. V projednávané věci, ačkoli je obecně postupováno podle informačního zákona, je nutné respektovat omezení obsažené v § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže, dle kterého je možné zveřejňovat, resp. poskytovat pouze pravomocná rozhodnutí žalovaného. K odkazům žalobce na rozsudky krajského soudu ze dne 19. 12. 2014, čj. 29 A 55/2013-50, a NSS ze dne 24. 3. 2016, čj. 3 As 66/2015-30, uvedl, že se týkají poskytování rozhodnutí, které se týkají veřejných zakázek. Podle názoru předsedy žalovaného nelze mechanicky aplikovat rozsudky správních soudů dotýkajících se veřejných zakázek i na jiné oblasti, neboť režim poskytování rozhodnutí o veřejných zakázkách je velmi odlišný od poskytování správních rozhodnutí v dalších oblastech, nad kterými žalovaný dozoruje.

3. Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobou, o které krajský soud rozhodl tak, že rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže ukládá žalovanému průběžně zveřejňovat pravomocná rozhodnutí. Toto ustanovení ovšem nevylučuje poskytování nepravomocných rozhodnutí žalovaného k individuální žádosti o informace dle informačního zákona. Soud neshledal rozdíl oproti případu řešenému v rozsudku NSS ze dne 24. 3. 2016, čj. 3 As 66/2015-30, který se týkal vztahu § 123 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), dle kterého úřad průběžně zveřejňuje svá pravomocná rozhodnutí na své internetové adrese, a informačního zákona.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

4. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Uvedl, že je nutné odlišit režimy při poskytování rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek a v jiných oblastech, především v oblasti ochrany hospodářské soutěže a významné tržní síly. V takových věcech je možnost, že by třetí osoba dosud nepravomocné rozhodnutí zneužila proti účastníku daného řízení, současně všechny poskytnuté informace stěžovatel zveřejňuje na svých webových stránkách, a proto by nepravomocné rozhodnutí mohlo být zneužito širokou veřejností. S ohledem na uvedené se stěžovatel domnívá, že nelze bez dalšího na poskytování rozhodnutí v oblasti ochrany hospodářské soutěže aplikovat rozsudky správních soudů týkající se poskytování nepravomocných rozhodnutí v oblasti dozoru nad zadáváním veřejných zakázek. 5 As 253/2018 - 36 pokračování

5. Podle stěžovatelova názoru nelze aplikovat informační zákon, pokud zvláštní právní předpis stanoví komplexní úpravu podmínek a provedení práva na informace. Podotkl, že ze speciální právní úpravy k informačnímu zákonu musí vyplývat dostatečné záruky na přístup žadatele k daným informacím a podmínky tohoto přístupu. Tak tomu je i v projednávané věci. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže splňuje tato kritéria, neboť upravuje zveřejňování rozhodnutí stěžovatele, a to způsob, tedy „zveřejňování“, a obsah, a to „pravomocná rozhodnutí“. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2010, čj. 1 As 28/2010-86, č. 2128/2010 Sb. NSS, dle kterého je možné, aby zvláštní právní předpis stanovil speciální důvod pro odmítnutí poskytnutí informací. Ačkoli zákon o ochraně hospodářské soutěže neobsahuje komplexní úpravu poskytování informací, modifikuje infomační zákon v důvodech pro odmítnutí poskytnutí požadovaných informací.

6. Pokud by měl stěžovatel postupovat podle závěru krajského soudu a poskytl by nepravomocné rozhodnutí, musel by jej podle § 5 odst. 3 informačního zákona zveřejnit, čímž by se dostal do kolize s § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť toto ustanovení umožňuje zveřejnit pouze pravomocná rozhodnutí. Pokud by zákonodárce v oblasti informovanosti veřejnosti ve věci ochrany hospodářské soutěže měl v úmyslu zveřejňovat i nepravomocná rozhodnutí, jistě by z § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže vypustil slovo „pravomocná“. Nadto stěžovatel podotkl, že kontrola veřejné správy v oblasti ochrany hospodářské soutěže je posílena právě tím, že veřejnosti jsou zveřejňována pravomocná rozhodnutí, aniž by se jich jednotlivci museli domáhat prostřednictvím individuálních žádostí.

7. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalobce uvedl, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže je obdobný jako § 123 zákona o veřejných zakázkách, a proto na něj lze vztáhnout judikaturní závěry vztahující se k zákonu o veřejných zakázkách a týkající se projednávané problematiky. Stěžovatel ani nepopsal, v čem spočívá zásadní rozdíl mezi poskytováním informací v oblasti ochrany hospodářské soutěže a veřejných zakázek. Rovněž žalobce považuje za nepodložené tvrzení, že by poskytnutí nepravomocného rozhodnutí třetí osobě mohlo uškodit účastníku řízení. Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti v podstatě ztotožnil se závěry krajského soudu a odkázal také na rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2009, čj. 5 As 68/2008-60. Dále konstatoval, že nelze dávat do rozporu § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže a § 5 odst. 3 informačního zákona. Tato ustanovení sledují totožný účel, a to kontrolu veřejné správy. Každé z citovaných ustanovení to činí ovšem odlišně a nezávisle na sobě. Jestliže v posuzované věci bylo rozhodnutí již vydáno, neexistoval důvod pro odmítnutí jeho poskytnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2009, čj. 5 As 68/2008-60).

9. Žalobce navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem 5 As 253/2018

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže stěžovatel zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí.

12. Podle § 2 odst. 3 informačního zákona se tento zákon nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.

13. Podle § 5 odst. 3 informačního zákona do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

14. V posuzované věci je nutno vyřešit vztah informačního zákona a § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Konkrétně to, zda § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže obsahuje ustanovení speciální k informačnímu zákonu ve vztahu k vymezení důvodů pro odmítnutí poskytnutí informací. Podle stěžovatele zákon o ochraně hospodářské soutěže modifikuje pravidla v informačním zákoně tak, že neumožňuje poskytnutí nepravomocného rozhodnutí stěžovatele v oblasti ochrany hospodářské soutěže.

15. Obdobnou otázkou se zabýval NSS již v rozsudku, na nějž odkazoval i krajský soud. NSS nemá důvod se od závěrů tam uvedených odchýlit ani v nyní posuzované věci, neboť je v něm řešen vztah informačního zákona a zákona, který upravuje povinnost zveřejňovat pravomocná rozhodnutí úřadu (v citovaném rozhodnutí se konkrétně jednalo o § 123 zákona o veřejných zakázkách). Znění § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže a § 123 zákona o veřejných zakázkách jsou obsahově téměř totožná. Ukládají povinnost zveřejnit pravomocná rozhodnutí vydaná stěžovatelem. S ohledem na uvedené NSS neshledal důvodnou argumentaci stěžovatele, že na posuzovanou věc nelze vztáhnout judikaturní závěry týkající se oblasti veřejných zakázek, pokud se jedná o zveřejňování pravomocných rozhodnutí dle speciální právní úpravy a poskytnutí nepravomocného rozhodnutí podle informačního zákona a následné zveřejnění tohoto rozhodnutí dle § 5 odst. 3 informačního zákona.

16. Je třeba odlišovat situace, kdy se dle informačního zákona vůbec nepostupuje (§ 2 odst. 3 informačního zákona), a případy, kdy se postupuje podle informačního zákona a zvláštní zákon obsahuje pouze některé zvláštní normy (viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2010, čj. 1 As 28/2010-86, č. 2128/2010 Sb. NSS). Zákon o ochraně hospodářské soutěže neobsahuje komplexní právní úpravu práva na informace, a proto nevylučuje současnou aplikaci informačního zákona.

17. Zvláštní zákon může úpravu práva na informace podle informačního zákona modifikovat a vytvořit např. speciální důvod pro odmítnutí určité žádosti o poskytnutí informace. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže takový speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ale nepředstavuje. Citované 5 As 253/2018 - 37 pokračování ustanovení pouze rozšiřuje okruh informací nad rámec informačního zákona, které je stěžovatel povinen zveřejňovat. Jedná se pouze o další informaci, kterou stěžovatel zveřejňuje mimo informace podle § 5 odst. 3 informačního zákona. Z § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže rovněž neplyne, že by v režimu informačního zákona vylučoval poskytování jiných než pravomocných rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2016, čj. 3 As 66/2015-30).

18. S danou problematikou se vypořádal detailně již krajský soud v napadeném rozsudku. S jeho závěry se NSS ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, a proto je povinen nahradit úspěšnému žalobci náklady zastoupení ve výši 3100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření ke kasační stížnosti [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], spolu s paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce žalobce je plátcem DPH, a odměna za zastupování se tak zvyšuje o tuto daň ve výši 21 %; výsledná částka činí 4114 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. června 2020 Ondřej Mrákota předseda senátu