5 As 370/2021

Rubrum

5 As 370/2021 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. S., zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti žalovanému: Celní úřad pro Liberecký kraj, se sídlem České mládeže 1122, Liberec, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 11. 2021, č. j. 59 A 54/2021-101, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021, č. j. 52049-12/2021-560000-12.

2. Tímto rozhodnutím žalovaný nevyhověl stěžovatelovým námitkám proti uloženému opatření o zadržení věci (dvou technických herních zařízení) specifikovanému v úředním záznamu o zadržení věci ze dne 9. 4. 2021, č. j. 52049-7/2021-560000-61. Opatření bylo stěžovateli uloženo pro důvodné podezření, že v souvislosti s provozováním věcí v budově na adrese K B. X, L., došlo k porušení § 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), tím, že stěžovatel provozoval hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení.

II. Rozhodnutí krajského soudu 5 As 370/2021

3. Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou u krajského soudu. Podle něj správní orgány nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, aby mohly pro důvodné podezření z porušování povinností vyplývajících ze zákona o hazardních hrách zadržet technická herní zařízení. Z dokazování nevyplývá, že by stěžovatel provozoval hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení. Prostory užíval jen pro vlastní potřebu a pro členy fotbalového klubu v H. H., nejsou tedy zpřístupněny veřejnosti.

4. Krajský soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle krajského soudu pro existenci důvodného podezření, že k porušení zákona o hazardních hrách došlo, postačuje, že se předmětná technická herní zařízení svým zjevem jeví jako zařízení sloužící k provozování hazardní hry a nacházejí se v místě, které svým provozem odpovídá provozu hostinského zařízení nebo herny, a k jejich provozování dozorovaná osoba nepředloží příslušné povolení. Naplnění znaků hazardní hry bylo doloženo úředním záznamem o kontrolním nákupu a videozáznamem pořízeným při kontrole. Z fotodokumentace a videozáznamů též vyplývá, že byla technická herní zařízení umístěna v prostorách stěžovatelova domu, které byly vybaveny jako bar či obdobné zařízení – místnosti byly vybaveny stoly, židlemi, výčepním zařízením, byly nalezeny lístky se zaznamenanou konzumací nápojů a nakoupené lihoviny. Žalovaný zjistil několik volně se pohybujících návštěvníků, kteří konzumovali alkoholické nápoje. Tyto skutečnosti potvrdil i pan M., který byl na místě kontroly přítomen a který pracoval jako správce domu a obsluha baru. Pan M. potvrdil i to, že členové klubu fotbalistů v H. H. mají přístup do prostor, kde jsou umístěna technická herní zařízení, a mají možnost na nich hrát s tím, že obsluhu těchto zařízení a vyplácení výher zajišťuje stěžovatel. Stěžovatel do záznamu o vysvětlení uvedl, že v domě probíhá rekonstrukce, takže se po něm může pohybovat kdokoliv, což však neodpovídá žalobnímu tvrzení, že prostory nejsou veřejnosti přístupné. Krajský soud dospěl k závěru, že technická herní zařízení byla provozována nikoliv pouze pro osobní potřebu stěžovatele, nýbrž byla umístěna v přístupné místnosti, kde se vyskytovali návštěvníci bez dozoru, a hra na nich tak nebyla fakticky nijak omezena.

III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

5. Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel dle svého názoru nemohl porušit zákaz provozování nepovolených technických hracích zařízení podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách, neboť ani nebyla objektivní možnost, aby povolení k provozování získal. V souladu s § 6 odst. 1 zákona o hazardních hrách totiž může být provozovatelem hazardní hry jen Česká republika nebo právnická osoba. A contrario tak stěžovatel coby fyzická osoba provozovat hazardní hry nemůže. Ani kdyby tedy stěžovatel povolení získal, provozovatelem hazardní hry by být nemohl. Fyzické osoby jsou z provozování hazardní hry a priori vyloučeny, a závěr krajského soudu o důvodném podezření, že stěžovatel provozuje hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, tak nemůže obstát.

6. Místo, na kterém byla technická herní zařízení umístěna, ani nebylo hernou, neboť zde nebylo umístěno 15 kusů těchto zařízení, jak stanoví § 67 odst. 4 zákona o hazardních hrách, a provozování technické hry nebylo hlavní činností (§ 67 odst. 1 zákona 5 As 370/2021 - 41 pokračování o hazardních hrách). Provozování herny dále nebylo nahlášeno celnímu úřadu a stěžovatel ani nebyl držitelem povolení od obecního úřadu obce, jak požaduje § 97 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Držitelem tohoto povolení ani být nemohl, neboť žádost o něj může podat jen provozovatel, tedy nikoliv fyzická osoba (§ 97 odst. 3 zákona o hazardních hrách). Na dané adrese nebyla umístěna ani provozovna stěžovatele ve smyslu zákona č. 455/1995 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný tedy nebyl vůbec oprávněn k provedení kontroly v objektu obydlí stěžovatele; ze strany žalovaného tedy představuje provedená kontrola nezákonný zásah.

7. Podstatné rovněž podle stěžovatele bylo, že v souvislosti s poskytováním zázemí fotbalovému klubu nedosahuje žádného zisku, což je další důvod, proč nelze hovořit o provozování hazardní hry. Jedná se o soukromý klub ve vlastnictví stěžovatele, kam mají přístup pouze osoby s členskou kartou, nikoliv tedy veřejnost; stěžovatel v prostorech neprovozuje hostinskou činnost a ani činnosti spočívající v uskutečňování hazardní hry se záměrem zisku. Poukázal též na důvodovou zprávu k zákonu o hazardních hrách, ze které dovodil, že se zákon nevztahuje na drobné hraní hazardních her mezi přáteli či v rodině, které jsou vyjádřením základních společenských vztahů v soukromé sféře.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Pokud stěžovatel není provozovatelem podle § 6 zákona o hazardních hrách, ještě to neznamená, že se na něj nevztahují omezení § 7 téhož zákona. Provozovatel je v zákoně o hazardních hrách vymezen jako osoba, která může legálně provozovat hazardní hry. Provozování hazardní hry je činností v širším smyslu, která může být provozována jak v souladu, tak v rozporu se zákonem. Tato skutečnost podlamuje podle žalovaného i ostatní argumenty stěžovatele, které jsou založeny na tom, že není provozovatelem. Z okolností případu má žalovaný za zřejmé, že byly dány důvody pro důvodné podezření z porušení zákona o hazardních hrách, neboť se z nich jevilo, že technická herní zařízení jsou provozována za účelem zisku. Spor o to, zda tomu tak skutečně bylo, bude předmětem dalšího řízení a dokazování.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že jádrem sporu v posuzované věci je (ne)naplnění podmínek pro zadržení stěžovatelových technických herních zařízení podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách.

12. Podle uvedeného ustanovení „[d]ozorující orgán je povinen zadržet věc, je-li zde důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona. Osoba pověřená dozorujícím orgánem ústně oznámí opatření o zadržení věci osobě, která má věc v době zadržení u sebe, a neprodleně vyhotoví úřední záznam, ve kterém bude uveden 5 As 370/2021 i důvod zadržení, popis zadržených věcí a jejich množství. Osoba pověřená dozorujícím orgánem předá kopii úředního záznamu osobě, která má věc v době zadržení u sebe, a stejnopis doručí dozorované osobě.“

13. Výkladem pojmu „důvodné podezření“ ve smyslu citovaného ustanovení zákona o hazardních hrách se zdejší soud již několikrát zabýval. Například v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 9 As 191/2020-76, uvedl: „Důvodné podezření ve smyslu § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách je takové podezření, které správní orgán opravňuje k zahájení řízení nebo k provedení kontroly a které plyne z podkladů či poznatků, které měl v době zahájení řízení nebo provádění kontroly. K důvodnému podezření se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 3. 6. 2004, č. j. 5 A 1/2001-56, č. 329/2004 Sb. NSS, nebo také v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 64/2011-83. Tyto rozsudky se sice týkají posuzování porušení jiných zákonů, jejich obecné závěry je však možné přiměřeně použít v nyní projednávaném případě. Dle nich v době, kdy se správní orgán dozví o možném porušení zákona, nemusí mít postaveno najisto, že k porušení povinnosti nesporně došlo, nýbrž postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo. Prokázání porušení povinnosti a určení toho, kdo je za ně odpovědný, je předmětem následného řízení. Proto musí zahájení řízení předcházet určitá skutečnost, z níž důvodnost podezření plyne. […] Jde o vědomost o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní posouzení. Zákon nepředpokládá, že by muselo jít o informaci zvlášť kvalifikovanou nebo přicházející z určitého zdroje, musí však mít nezbytnou míru věrohodnosti a určitosti, aby nedošlo k zahájení řízení naprosto nedůvodného.“ Pro aplikaci § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách tedy postačuje pouhé podezření, že jsou povinnosti vyplývající ze zákona o hazardních hrách porušovány; zda bude potvrzeno, nebo vyvráceno je již otázkou následného správního řízení (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 As 171/2018-55, bod [14]).

14. V posuzovaném případě bylo důvodné podezření bezesporu založeno – žalovaný při kontrole zjistil, že stěžovatel provozuje technická herní zařízení, k nimž nepředložil příslušné povolení, a bylo tedy důvodné se domnívat, že je provozuje v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách, podle něhož se zakazuje „provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona“.

15. Na uvedeném ničeho nemění ani stěžovatelův argument, že na něj tento zákaz nelze aplikovat, neboť není provozovatelem hazardní hry – tím může být v souladu s § 6 odst. 1 zákona o hazardních hrách pouze Česká republika nebo právnická osoba splňující veškeré zákonem stanovené podmínky. Jak totiž zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 22. 11. 2018, č. j. 1 As 207/2018-32, č. 3855/2019 Sb. NSS, v kontextu posuzování správního deliktu provozování hazardních her v rozporu se zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách: „Soud zdůrazňuje, že skutková podstata správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) nepracuje s pojmem provozovatel (tedy není zúžena pouze na osoby, které disponují oprávněním, resp. mají disponovat oprávněním), ale pracuje s širším pojmem ‚provozování‘. Byť mají oba termíny stejný slovní základ, provozovatel je zákonem definován jako osoba disponující povolením, zatímco provozování zákon vymezuje šířeji, nezávisle na získaném povolení (srov. § 4 odst. 3 zákona o loteriích). Výklad zastávaný stěžovatelkou, že za daný správní delikt je možno postihnout pouze provozovatele v ‚právním smyslu‘, tedy osobu, která disponuje povolením, by ve svém důsledku vedl ke zcela absurdnímu závěru, že v případě, kdy potřebné povolení nebude mít nikdo, nebude možno nikoho za provozování nepovolených loterií potrestat, neboť zde neexistuje provozovatel ve smyslu § 1 odst. 7 zákona o loteriích.“ 5 As 370/2021 - 42 pokračování

16. Ačkoliv se citovaný rozsudek vztahuje k již nyní zrušenému zákonu, je možno jeho uvedený závěr použít i za účinnosti aktuálního zákona o hazardních hrách, neboť vztah mezi provozováním a provozovatelem je i nadále podobný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 6 As 83/2022-38, bod [27]). Ostatně při přijetí stěžovatelova výkladu, podle něhož je pojmově vyloučeno, aby fyzická osoba provozovala hazardní hry, by zcela pozbyl smyslu například § 122 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, dle něhož platí: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru.“ Již jen z toho je zřejmé, že zákonodárce předpokládal, že fyzická osoba může hazardní hry (v rozporu se zákonem) provozovat, ačkoliv nemůže být provozovatelem ve smyslu zákona o hazardních hrách. Provozování hazardní hry tedy vyplývá z fakticity jednání stěžovatele, nikoliv z formálního stavu.

17. V posuzované věci stěžovatel v podstatě ani nezpochybňuje, že je skutečný provoz technických herních zařízení v jeho režii. Tomu odpovídá i při kontrole učiněné tvrzení pana M., který měl na starosti provoz „baru“, v němž se technická herní zařízení nacházela: podle jeho tvrzení zajišťoval veškerý provoz technických herních zařízení (zapínání, vypínání atp.) právě stěžovatel.

18. Co se týče stěžovatelovy námitky, že samotná kontrola představovala nezákonný zásah, neboť probíhala v jeho obydlí, a nikoliv ve veřejně přístupné herně, Nejvyšší správní soud konstatuje, že je tato námitka nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť ji stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Pro úplnost však Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle § 7 věty druhé zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, platí, že „[d]o obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak“. Ačkoliv stěžovatel své obydlí jako provozovnu neoznačil, z okolností případu je zcela zřejmé, že měl žalovaný podezření, že stěžovatel tyto prostory užívá k podnikání.

19. Stěžovatel též namítá, že se nejednalo o provozování hazardních her ve smyslu zákona o hazardních hrách, neboť technická hrací zařízení nesloužila k dosažení zisku. Obsluhoval je sám, sám sobě výhry nevyplácel a do jeho domu měli přístup jen členové fotbalového týmu, nikoliv veřejnost. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě zadržení věci podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách postačuje pouze důvodné podezření na porušování zákona, a žalovaný tak mohl vycházet z toho, jak se věci jevily, aniž by prováděl podrobné dokazování. Z jím pořízeného videa a fotodokumentace je zřejmé, že vstup do objektu s technickými herními zařízeními nebyl nijak omezen, nikdo příchozí osoby nekontroloval; rovněž přístup k samotným technickým herním zařízením byl volný a nacházeli se u nich nikým nekontrolovaní hosté, což samo o sobě svědčí o tom, že byla dostupná veřejnosti. Stěžovatelovu tvrzení, že na místo měli přístup jen členové klubu, navíc odporuje jeho vlastnímu vyjádření učiněnému do záznamu o vysvětlení, podle něhož měla v domě probíhat rekonstrukce, a proto se v něm mohl pohybovat kdokoliv. Ačkoliv byl na tento rozpor stěžovatel upozorněn ze strany žalovaného i ze strany krajského soudu, nijak jej neodstranil ani nevysvětlil. 5 As 370/2021

20. Pokud tedy bylo zřejmé, že na místo má veřejnost přístup a může používat též technická herní zařízení, která přijímají sázky, pak je evidentní, že žalovaný musel dojít k předběžnému závěru, že stěžovatel tato zařízení provozuje za účelem generování zisku, přičemž tento předběžný závěr je z uvedených okolností dostatečně odůvodněn pro postup podle § 121 odst. 1 zákona o hazardních hrách.

V. Závěr a náklady řízení

21. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl úspěšný, a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.) V Brně dne 7. října 2022 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu