5 As 376/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. L. R., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 - 96, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e v části směřující proti výroku I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 - 96, z a m í t á .

III. Kasační stížnost s e v části směřující proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 - 96, o d m í t á .

IV. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 – 96, n e p ř i z n á v á .

V. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 – 96.

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byl výrokem I. zamítnut návrh na osvobození od soudního poplatku, výrokem II. byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce; výrokem III. byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku za žalobu, současně byl poučen o právních následcích nesplnění výzvy.

2. V kasační stížnosti stěžovatel ve zcela obecné rovině nesouhlasí s usnesením městského soudu, požaduje osvobození od soudního poplatku a ustanovení kvalifikovaného právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

3. Žalovaný se ke kasační stížnosti s ohledem na povahu věci nevyjadřoval.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti blíže nespecifikuje, který z výroků usnesení městského soudu napadá; Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru, že dílem je kasační stížnost nedůvodná, dílem je nepřípustná.

5. Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za danou kasační stížnost, Nejvyšší správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci však nebylo napadeným usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí. Žádost o osvobození od soudního poplatku pro řízení o kasační stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní soud za bezpředmětnou, jelikož se na podání posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost nevztahuje.

6. Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do následující úvahy: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení před městským soudem nekončí.

7. I přesto musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem v tomto řízení obligatorní, je jistě možné. Nejvyšší správní soud neshledal v případě stěžovatele nutnost právního zastoupení k ochraně jeho práv v řízení o podané kasační stížnosti. Projednávaná věc je jednoduché povahy, kasační stížnost je projednatelná a Nejvyšší správní soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených v předloženém soudním spise, rozhodnout. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před kasačním soudem zamítl.

8. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu z hlediska jeho zákonnosti [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Neshledal důvodnou námitku stran neosvobození od soudního poplatku ani námitku ohledně neustanovení zástupce v řízení před městským soudem. V této souvislosti je důležité uvést, že v řízení o správní žalobě před krajským (zde městským) soudem není zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní (§ 35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř. s.) však umožňuje účastníku řízení zástupce ustanovit, a to za kumulativního splnění čtyř podmínek: 1) musí být podán návrh na ustanovení zástupce, 2) samotný návrh na zahájení řízení nesmí být zjevně neúspěšný, 3) účastník musí doložit nedostatek prostředků a 4) ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně jeho práv (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).

9. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že v posuzované věci městský soud již usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 – 75, odmítl žalobu T. R. (výrok I.), neboť uvedeným platebním výměrem nebyla dotčena její právní sféra a žalobu tedy podala jako neoprávněná osoba. Výrokem IV. poté městský soud zamítl žádosti obou žalobců (tedy i stěžovatele) o ustanovení zástupce a výroky II. a III. rozhodl o nákladech řízení.

10. Stěžovatel (spolu se svojí matkou) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Afs 61/2018 – 70, kasační stížnost stěžovatele odmítl a řízení o kasační stížnosti T. R. zastavil, neboť nezaplatila soudní poplatek za kasační stížnost. V návaznosti na toto usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatel i T. R. učinili mj. k městskému soudu ke sp. zn. 10 Af 34/2017 další podání označené jako „OBNOVA ŘÍZENÍ A PRO ZMATEČNOST“, „DOVOLÁNÍ NEPLATNOSTI PRÁVNÍCH ÚKONŮ – NESPRÁVNÝ POSTUP“ a „žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce“. Toto podání bylo adresováno také Krajskému soudu v Praze, Nejvyššímu správnímu soudu, Odvolacímu finančnímu ředitelství a Finančnímu úřadu pro Prahu 6. Oba podatelé v tomto podání znovu obsáhle poukazovali na jejich osobní situaci s tím, že opět požádali městský soud o ustanovení zástupce pro řízení a osvobození od soudních poplatků.

11. Jak vyplynulo ze soudního spisu, Městský soud opakovaně posoudil doloženou osobní, majetkovou a výdělkovou situaci stěžovatele; z potvrzení o majetkových poměrech městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nedisponuje natolik nízkými příjmy, aby bylo možnost dospět k závěru, že nemá dostatečné prostředky ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s.; poukázal přitom na to, že stěžovatel ani oproti své předchozí žádosti o osvobození od soudního poplatku neuvádí žádné jiné údaje, které by svědčily zásadní změně jeho majetkové situace nebo, že by nastala nová skutečnost, kterou městský soud dosud neposuzoval. K žádosti o ustanovení zástupce pro řízení městský soud poukázal na § 35 odst. 9 s. ř. s., dle kterého musí být splněny kumulativně dvě podmínky, a to sice existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele. Jelikož není splněna již první podmínka, neboť soud neshledal existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení taktéž zamítl.

12. Nejvyšší správní soud konstatuje, že z napadeného usnesení městského soudu jsou zjevné důvody, pro které městský soud stěžovateli osvobození od soudního poplatku ani právní zastoupení nepřiznal. S posouzením věci městským soudem se zdejší soud ztotožňuje.

13. Co se týče výroku III. napadeného usnesení městského soudu, kterým bylo stěžovatelovi uloženo splnění poplatkové povinnosti, je kasační stížnost nepřípustná. V daném případě se jedná o rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se pouze upravuje vedení řízení.

14. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům I. a II. napadeného usnesení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s.; úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud, byť by mu právo na náhradu nákladů řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výroku III. napadeného usnesení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, pokud byl návrh odmítnut.

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 8. února 2019 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu