5 As 44/2008
č. j. 5 As 44/2008-77
V PLATNOSTI- KS Brno 30 Ca 180/2006-42
- NSS 5 As 44/2008-77
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, protože soud rozhodl bez jednání, přestože žalobce v žalobě požadoval výslech účastníků a nařízení jednání. Soud se opřel o § 51 odst. 1 s. ř. s., podle něhož může rozhodnout bez jednání jen při souhlasu účastníků, což v tomto případě nebylo. Žalobce své dispoziční právo využil a požadoval ústní projednání, což bylo odepřeno. Věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, kde musí být jednání nařízeno.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: G & C Pacific, a. s., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, právně zast. JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 30 Ca 180/2006 – 42, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 30 Ca 180/2006 – 42 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 2. 9. 2005, č. j. OÚSŘ U 05/35033. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ÚMČmB Brno – Bystrc, stavebního odboru ze dne 25. 5. 2005, č. j. 72/05 TR, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za protiprávní jednání naplňující skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § 106 odst. 2 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, za odstranění stavby občanské vybavenosti trvalého charakteru o zastavěné ploše 214 m2, umístěné na pronajatém pozemku p. č. 764/1 k. ú. Kníničky, bez povolení příslušného stavebního úřadu. Stěžovatel napadl rozsudek kasační stížností z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení /ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“/ a z důvodů nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí /ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Stěžovatel v prvé řadě namítá, že krajský soud rozhodl ve věci samé bez jednání, ačkoliv již ve svém podání ze dne 16. 9. 2005 (žaloba) navrhl, aby bylo ve věci nařízeno jednání a tento návrh potvrdil i svým podáním ze dne 27. 12. 2007. Krajský soud tedy při svém rozhodování jednal v rozporu s ustanovením § 51 s. ř. s. Stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání poté, co s tímto postupem účastníci projevili souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Z předloženého soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel v žalobě podané dne 19. 9. 2005 věcně nepříslušnému Okresnímu soudu Brno – venkov, jakož i v opětovně podané žalobě k věcně příslušnému Krajskému soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006 navrhl výslech účastníků řízení a požadoval, aby bylo nařízeno v projednávané věci jednání. Přes tuto skutečnost Krajský soud v Brně (výzvou ze dne 12. 12. 2007) dle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. vyzval stěžovatele, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. § 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, neboť řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé /ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s., soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Výše uvedené ustanovení presumuje předpoklady (fikci souhlasu), kdy může soud o žalobě rozhodnout bez jednání. Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (srov. též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky). Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání, tato výjimka však musí být vykládána zejména s ohledem na zájmy účastníka řízení, neboť je to tento účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje a tento účastník také s řízením disponuje. V daném případě stěžovatel využil svého dispozičního práva a již v podané žalobě požadoval, aby byl proveden výslech účastníků řízení a bylo nařízeno jednání. Za situace, kdy krajský soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, bylo takovým postupem účastníkovi odepřeno jeho ústavně zaručené právo na veřejné a ústní projednání věci. Lze tak uzavřít, že právo účastníka trvat na nařízení ústního jednání musí soud respektovat. V daném případě tímto způsobem krajský soud nepostupoval, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení (ust. § 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude krajský soud postupovat dále tak, že nelze o věci rozhodnout bez nařízení jednání, neboť stěžovatel s takovým postupem nesouhlasil. Nejvyšší správní soud v tomto svém rozhodnutí nikterak nehodnotil důvody, pro které krajský soud žalobu zamítl, neboť za situace, kdy shledal vadu v procesním postupu soudu, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí samotného, se nemohl meritorními důvody týkajícími se věci samé, zabývat. V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne též o nákladech řízení účastníků jak v řízení žalobním, tak i v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2009 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.