5 As 51/2018

Rubrum

5 As 51/2018 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2018, č. j. 28 Az 5/2017 – 38, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e zamítá.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 7. 9. 2017 ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. OAM-105/ZA-ZA11-P07-2017. Rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění, neuděluje. Spolu s podanou žalobou stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu neznalosti českých zákonů a potřeby doplnění žaloby.

2. V záhlaví označeným usnesením krajský soud zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel k výzvě soudu předložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 29. 10. 2017, v němž uvedl, že nemá žádné příjmy ani žádný osobní majetek. S ohledem na 5 As 51/2018 to, že krajský soud zjistil, že stěžovatel v rozhodné době nebydlel v X (dále jen „pobytové středisko“), nýbrž bydlel dle údajů, které uvedl na propustku na adrese X, P., vyzval stěžovatele přípisem ze dne 2. 11. 2017, aby ve lhůtě jednoho týdne doložil, z jakých prostředků zabezpečuje své náklady na živobytí (tj. zejména stravu, bydlení a ostatní základní osobní potřeby). Tato výzva byla stěžovateli zasílána jak na adresu dle propustky, tak do pobytového střediska. Naposledy byla stěžovateli výzva k doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech odeslána dne 23. 11. 2017. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl na adrese dle propustky (na této adrese se měl stěžovatel v době doručování zdržovat také dle databáze OAMP MV, jak plyne z úředního záznamu na č. l. 33 spisu krajského soudu – pozn. NSS) zastižen, byla stěžovateli dne 27. 11. 2017 zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl, a písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí. Stěžovatel si uvedenou písemnost ve lhůtě 10 dnů nevyzvedl, a proto byla dnem 7. 12. 2017 považována za doručenou (srov. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Stěžovatel na výzvu k doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nereagoval. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 35 odst. 9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.), neboť nedoložil věrohodným způsobem své majetkové a osobní poměry, ačkoli měl příležitost svá tvrzení v tomto směru doplnit (srov. § 36 odst. 3 s. ř. s.).

3. Uvedené usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Stěžovatel konstatoval, že nepracuje, neboť k tomu nesplňuje zákonné podmínky. Rovněž uvedl, že bydlí zdarma u kamaráda. K tomu dále poznamenal, že právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.), přičemž z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že právo na spravedlivý proces je komplexně tvořeno celou pátou hlavou Listiny, a proto mimo jiné zahrnuje také právo na obhajobu a právo na tlumočníka. Současně stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.

4. Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.).

5. Pokud jde o splnění poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti, v tomto řízení stěžovatele poplatková povinnost nestíhá s ohledem na to, že jeho kasační stížnost nesměřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Jak dále vyplývá ze zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu, stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, která nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, ani proti rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem končí, nemusí 5 As 51/2018 - 29 pokračování rovněž splňovat podmínku dle § 105 odst. 2 s. ř. s. (povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem nebo jeho zaměstnancem nebo členem, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie).

6. Stěžovatel přes výše uvedené požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, proto musel Nejvyšší správní soud o jeho žádosti rozhodnout. Nejvyšší správní soud podotýká, že podle § 35 odst. 9 s. ř. s. se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak je též nezbytná existence potřeby takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má požadované základní náležitosti, je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá; přitom se v posuzované věci jedná o posouzení nikterak komplikované otázky, o které zdejší soud může rozhodnout na základě kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za uvedené situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce zamítl.

7. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Podle § 35 odst. 9 s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

10. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Uvedené podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně.

11. Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost stěžovatele míří proti usnesení krajského soudu o neustanovení zástupce. Předmětem řízení v nyní projednávané věci proto je posouzení, zda krajský soud postupoval v rámci rozhodování o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce v souladu se zákonem. 5 As 51/2018

12. Jednou z podmínek pro ustanovení zástupce dle § 35 odst. 9 s. ř. s. je doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů navrhovatele (v projednávané věci stěžovatele), kterého v tomto ohledu stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jestliže své povinnosti nedostojí, nemůže být se svým návrhem úspěšný a je na místě, aby jeho návrh na ustanovení zástupce soud zamítl. V nyní posuzované věci krajský soud zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce právě z důvodu nedoložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, z nichž by vyplývalo, že nemá dostatečné prostředky k ochraně svých práv. Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud stěžovatele vyzýval, aby doplnil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech na základě výzvy ze dne 2. 11. 2017. Dle soudního spisu stěžovatel na tuto výzvu ve stanovené lhůtě ani později nereagoval. Stěžovatel ostatně ani v kasační stížnosti nenamítal ničeho v tom smyslu, že by věrohodným způsobem doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, zejména z jakých prostředků vlastně zabezpečuje své náklady na živobytí (tj. zejména stravu, bydlení a ostatní základní osobní potřeby). Z uvedeného je tedy zřejmé, že postup krajského soudu byl v nyní projednávané věci správný a v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto neshledal kasační stížnost důvodnou a zamítl ji.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení o své kasační stížnosti úspěch neměl a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. dubna 2018 Mgr. Ondřej Mrákota předseda senátu