Nejvyšší správní soud · Rozsudek

5 As 9/2003

č. j. 5 As 9/2003-38

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-09-17 · zamítnuto · ECLI:CZ:NSS:2003:5.As.9.2003.38

  1. KS Praha 44 Ca 266/2002-6
  2. NSS 5 As 9/2003-38
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost ve věci návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud uznal za správné rozhodnutí krajského soudu, které návrh odmítl, protože se jedná o věc soukromoprávní povahy. Soud se opřel o § 246 občanského soudního řádu, podle něhož je pro takové věci příslušný občanský soud. Kasační stížnost nebyla přijata, protože rozhodnutí krajského soudu nebylo zmatečné ani nesrozumitelné.

Právní věta

Rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu práva do katastru nemovitostí podle § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb., nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. O vkladu práva do katastru nemovitostí lze Rozhodnout pouze v civilním řízení soudním podle části páté o. s. ř. ve účinném od 1. 1. 2003; věcná příslušnost krajského soudu je určena § 249 o. s. ř.

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci navrhovatele A. K., proti Katastrálnímu úřadu v Berouně, Politických vězňů 420, Beroun, za účasti J. Č., o vkladu práva do katastru nemovitostí, o návrhu na přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu Beroun ze dne 6. 11. 2002, č. j V 3142/2002, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2003, č. j. 44 Ca 266/2002 – 6, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Katastrálnímu úřadu v Berouně se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Katastrální úřad v Berouně svým rozhodnutím ze dne 6. 11. 2002, č. j. V 3142/2002 rozhodl tak, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím J. Č., bytem K. 164 P. a kupujícím A. K. bytem U L. p. 30, P. 8, ohledně domu na pozemku st. 168 a pozemku st. 168 a parc. č. 99/15 v k. ú. M. zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v kupní smlouvě předložené jako podklad řízení nebyla budova označena číslem popisným příp. evidenčním, nebo způsobem využití a z katastrální mapy bylo zjištěno, že na předmětném pozemku jsou tři stavby, proto právní úkon nepovažoval za dostatečně určitý. Krajský soud v Praze s odvoláním se na zákon č. 150/2002 Sb. s. ř. s., ustanovení §§ 129 odst. 2, 68 písm. b/ a 46 odst. 2 soudního řádu správního návrh odmítl, když uvedl, že napadené rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu práva do katastru nemovitostí je rozhodnutím o věci soukromoprávní povahy a těmto věcem již nelze poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví, ale jen v občanském soudním řízení a to na základě žaloby podané podle § 246 o. s. ř. Současně poučil navrhovatele o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu ke krajskému soudu podle § 246 o. s. ř. V kasační stížnosti navrhovatel uvedl, že z kupní smlouvy i návrhu na vklad je patrná vůle obou smluvních stran na uzavření této kupní smlouvy i na převodu vlastnictví nemovitostí tam uvedených ve prospěch nabyvatele, přičemž neoznačení budovy považuje za technickou chybu, kterou lze opravit. Katastrální úřad pochybil i v odůvodnění svého rozhodnutí,, když uvedl, že na předmětném pozemku jsou tři stavby. Jedná se totiž o dům č. p. 103 a vedlejší stavby, což jsou přistavby a kůlny, které nemají č. p., a které se koupí převedly na kupujícího, neboť jde o příslušenství stavby. Usnesení krajského soudu považuje za nesrozumitelné a zmatečné. V rámci doplnění kasační stížnosti ze dne 4. 4. 2003 pak uvedl, že soud měl postupovat podle předpisů platných v roce 2002, když opravný prostředek byl podán v prosinci roku 2002 a řízení tak bylo zahájeno před účinností uvedených předpisů, tak soud posuzoval se záměrem návrh odmítnout a nepřehledně citoval odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 24. 1. 2003. Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost, avšak za důvodnou ji neshledal. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně zcela správně vycházel z přechodných ustanovení, jak jsou uvedeny v zákoně č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. Toto ustanovení přímo předpokládá, aby věci jež napadly prve u soudů správních před 1. 1. 2003 a jež se týkají soukromoprávních věcí, o nichž bylo správním orgánem rozhodováno do nabytí účinnosti soudního řádu správního, byly nadále v souladu s ústavně zaručenou ochranou soukromého vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod přezkoumávány v rozsahu nikoli přezkumném, nýbrž nalézacím, což umožňuje právě postup dle části páté občanského soudního řádu ve znění zákona č. 151/2002 Sb. Novela občanského soudního řádu pak výslovně zakotvila v ust. § 249 věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně ve věcech vkladu práva k nemovitostem a následně pak i místní příslušnost, jak je dále uvedena v ust. § 250 o. s. ř. Soud prvního stupně tak správně postupoval dle § 46 odst. 2 soudního řádu správního a návrh odmítl, neboť se navrhovatel domáhal vskutku rozhodnutí ve věci, o níž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Tato skutečnost je rozhodující a nebylo by třeba v tomto ohledu ani zjišťovat, zda v konkrétním případě jde o soukromoprávní věc; jak věcná příslušnost soudu, tak i právní režim, v němž mají být věci vkladu práva k nemovitostem rozhodovány, jsou dány zákonem výslovně. Proto soud neshledal důvod, považovat rozhodnutí soudu prvního stupně za zmatečné, neboť ani obsah tohoto pojmu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. naplněn nebyl. Zmatečnost by totiž musela spočívat v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci by měl rozhodovat vyloučený soudce, nebo soud by byl nesprávně obsazen, popřípadě by bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Žádná z těchto okolností však nenastala. Soud shledal odůvodnění postupu Krajského soudu v Praze jako zcela přehledné, věcně správné a obsahově úplné, rovněž i obsahující správné poučení o možnosti podat žalobu k příslušnému soudu, jež bude rozhodovat dle občanského soudního řádu. Ze všech těchto důvodů pak kasační stížnost zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl ve shodě s ust. § 120, § 60 odst. 1, 5, 7 s. ř. s., neboť navrhovatel nebyl úspěšný a náhrada nákladů řízení mu nenáleží ze zákona, Katastrální úřad v Berouně pak neprokázal vynaložení nákladů v souvislosti s kasační stížností, osobě zúčastněné nebyly uloženy žádné povinnosti, s nimiž by náhradu nákladů řízení byla spojena. Soud sdělil všem účastníkům řízení i osobám zúčastněným obsazení senátu s možností vznést námitku podjatosti. S ohledem na skutečnost, že soudci jež ve věci rozhodovali, sami důvod pro postup dle § 8 odst. 3 s. ř. s. neshledali, nebylo přihlíženo k anonymnímu podání ze dne 3. 7. 2003 podepsané slovem „bezdomovec“. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 53 odst. 3 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). V Brně dne 17. 9. 2003 JUDr. Václav Novotný předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.