5 Azs 118/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: U. A., zast. Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2026, č. j. 34 Az 7/2026-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-166/ZA-ZA11-ZA01-2026. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o této žádosti zastavil v souladu s § 25 písm. i) téhož zákona.

2. Stěžovatel podal dne 11. 2. 2026 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Uvedl, že z Gruzie vycestoval v roce 2023 letecky do Polska, kde pobýval asi rok a půl, a následně přijel do České republiky požádat o azyl. Jako důvod své žádosti stěžovatel uvedl, že nemá kam jinam odejít a že stále přetrvávají důvody, pro které podával předchozí žádost o udělení mezinárodní ochrany. Hlavním důvodem první žádosti byla obava, že by stěžovatel musel nastoupit na vojenskou službu. Dále stěžovatel uvedl, že je napůl Ázerbájdžánec, a mohl by být kvůli své národnosti napaden, což už se mu v minulosti jednou stalo, tento incident však nikde nenahlásil. Jako nový důvod své žádosti stěžovatel uvedl, že mu začal vyhrožovat jeho otec tím, že pokud se vrátí do Gruzie, zabije jej. Stěžovatel se obává, že jeho otec není psychicky v pořádku a že by byl schopen mu ublížit.

3. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel o udělení mezinárodní ochrany žádal již dne 8. 10. 2024, rozhodnutím ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM-1362/ZA-ZA11-ZA01-2024, pak žalovaný stěžovateli neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Žalobu proti uvedenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 19 Az 6/2025-28, zamítl, tento rozsudek však následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2025, č. j. 22 Azs 109/2025-34, zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Ten následně žalobu opět zamítl, a to rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 19 Az 6/2025-50, kasační stížnost proti uvedenému rozsudku pak Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 1. 2026, č. j. 22 Azs 259/2025-38, odmítl pro nepřijatelnost.

4. Jako důvod pro podání první žádosti stěžovatel uvedl, že v Gruzii nemá žádné zázemí a panuje tam nepříznivá ekonomická a bezpečnostní situace, obává se nástupu na základní vojenskou službu a nehovoří gruzínským jazykem. Žalovaný dospěl k závěru, že je v Gruzii možné využít alternativní civilní služby a že stěžovatel může využít možnosti výuky gruzínštiny a eliminovat tak jazykovou bariéru. Své prvotní závěry vedoucí k neudělení mezinárodní ochrany žalovaný podložil dostupnými informacemi o zemi původu. Stěžovatel v opakované žádosti nově uvedl, že byl v minulosti napaden, protože nerozuměl gruzínsky, tuto skutečnost však podle žalovaného mohl uvést již v řízení o předchozí žádosti, v rámci které uvedl, že neměl žádné jiné problémy (než uvedené v žádosti). K výhružkám ze strany stěžovatelova otce žalovaný odkázal na Informaci MZV ČR ze dne 8. 7. 2025, č. j. 116498-6-2025-MZV/LPTP, Gruzie – činnost policie, ze které vyplynulo, že gruzínští občané mají možnost obrátit se na policii v případě hrozby od soukromých osob a objasněnost případů ublížení na zdraví je poměrně vysoká. Žalovanému nebyly známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se stěžovatel na tyto orgány nemohl obrátit a že by mu byla pomoc nedostupná. Žalovaný dále uvedl, že v Gruzii od posouzení první žádosti nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Z uvedených důvodů měl žalovaný stěžovatelovu žádost za nepřípustnou.

5. Proti napadenému rozhodnutí brojil stěžovatel žalobou, kterou krajský soud neshledal důvodnou a v záhlaví označeným rozsudkem ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel ve své žádosti jednak zopakoval skutečnosti uváděné již v první žádosti. Opakovanou žádost dále opřel o nové skutečnosti, které mohl uvést již v první žádosti. Těmito novými skutečnostmi byla hrozba napadení či ohrožení na životě z toho důvodu, že je stěžovatel Ázerbájdžánec. Stěžovatel také byl v Gruzii v minulosti napaden a toto napadení spojoval se svou etnicitou. Uvedené skutečnosti však ani podle krajského soudu neměly vést k meritornímu projednání opakované žádosti, neboť je stěžovatel mohl uplatnit v předchozím řízení.

6. Novou skutečností, kterou stěžovatel v předchozím řízení nemohl uplatnit, bylo to, že mu vyhrožuje jeho otec. Stěžovatel považoval za pochybení žalovaného, že se nezabýval dostupností ochrany ze strany státních orgánů také pro Ázerbájdžánce. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatel ve správním řízení netvrdil, že by se v souvislosti s výhrůžkami od otce nemohl obrátit na policii v Gruzii kvůli svému etnickému původu. V této souvislosti stěžovatel odkazoval pouze na již zmíněné napadení neznámými osobami, při kterém uvedl, že se policie obdobnými případy nezabývá, pokud je páchají Gruzíni. Nicméně stěžovatel sám uvedl, že tento incident vůbec neoznámil, jeho tvrzení o nedostupnosti státní ochrany je tak pouhou domněnkou.

7. Krajský soud ověřil informaci MZV týkající se činnosti policie, podle které je v případě hrozby od soukromých osob možné obrátit se na gruzínskou policii. Stěžovatel ani po seznámení s obsahem spisu neuváděl, že by se z důvodu své etnicity, jazykové situace či osobních poměrů nemohl obrátit na polici v souvislosti s výhrůžkami od svého otce. Součástí informací, na základě kterých žalovaný stěžovatelovu žádost posuzoval, byla také Informace OAMP – Gruzie, Azerská menšina v M. (kde stěžovatel naposledy bydlel), ze které vyplynulo, že se ve městě ani okolí neobjevují tenze z důvodu etnicity díky relativně nekonfliktním vztahům a nízkému počtu zločinů z nenávisti na základě etnicity či jazyka. Krajský soud nepřisvědčil tvrzení, že měl žalovaný zkoumat vnímaní azerské menšiny na území celé Gruzie, jelikož je potřeba vycházet z podmínek panujících v té častí země původu, ze které stěžovatel pochází. Uvedená zpráva výslovně nehodnotí přístup k bezpečnostním složkám, ovšem nejsou z ní patrné informace nasvědčující tomu, že by přístup k policejní ochraně měl být pro stěžovatele ztížen. Stěžovatel dále krajskému soudu doložil dvě zprávy týkající se postavení etnických Ázerbájdžánců v Gruzii, ty však krajský soud nepovažoval za nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by stěžovatel nemohl uplatnit v předchozím řízení. Nadto se obě zprávy vztahovaly pouze k obecným poměrům v zemi původu, nikoliv k nově tvrzené individuální okolnosti na straně stěžovatele.

8. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel nyní brojí kasační stížností. V té namítá, že informace, které si žalovaný ve správním řízení obstaral, nejsou dostačující. Ze zpráv o zemi původu nevyplývá, zda na území Gruzie nedochází k diskriminaci azerské menšiny, informace zaměřená na oblast okolo M. nijak neřeší přístup k této menšině na území celé Gruzie. Žalovaný tak nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, jelikož se nedostatečně zabýval postavením azerské menšiny. Podle stěžovatele není zřejmé, zda je ochrana bezpečnostními složkami poskytována všem obyvatelům stejně bez ohledu na jejich původ. Stěžovatel sice nedal do souvislosti obavy před svým otcem a nemožnost domoci se účinné ochrany z důvodu jeho národnosti, přesto měl žalovaný zjistit stav věci bez důvodných pochybností. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu projednání.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval, že šlo o v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala vedení správního řízení. Napadený rozsudek je srozumitelný, opřený o dostatek relevantních důvodů a je z něj patrné, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný tak navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.

10. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo, je řádně zastoupen a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Vzhledem k tomu že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jelikož pokud by tomu tak nebylo, musela by být v souladu s uvedeným ustanovením odmítnuta jako nepřijatelná.

11. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, a to tak, že jsou jeho znaky naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce je podle závěrů zaujatých v označeném usnesení přijatelná v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

12. Nyní posuzovaná kasační stížnost k rozhodnutí předestírá především otázku dostatečnosti podkladů pro rozhodnutí žalovaného a zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. Podle Nejvyššího správního soudu tato otázka nenaplňuje žádný z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti kasační stížnosti. Nejde o otázku, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, byla řešena rozdílně, či vyžadovala učinit judikaturní odklon. V napadeném rozhodnutí krajského soudu ani nebylo shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, proto Nejvyšší správní soud dospěl k následujícímu závěru.

13. Kasační stížnost je nepřijatelná.

14. V souladu s § 11a odst. 1 zákona o azylu „[p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a“.

15. Nejvyšší správní soud na úvod upozorňuje, že smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Zároveň je potřeba zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65).

16. Stěžovatel svou opakovanou žádost odůvodnil tím, že u něj přetrvávají důvody uplatněné v předchozí žádosti (zejména obava z nástupu na vojenskou službu), nicméně na rámec dřívější žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel uvedl také nové skutečnosti. První skutečností, kterou stěžovatel ve své dřívější žádostí nezmínil, bylo to, že byl minulosti pro svůj etnický původ v Gruzii napaden. Již žalovaný však stěžovatele upozornil, že tato skutečnost mohla být předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Tvrzené napadení tak nemohlo představovat důvod pro opětovné meritorní posouzení žádosti. Stěžovatel uvedl také další novou skutečnost, a to výhružky ze strany otce, přičemž ty bez vlastního zavinění v řízení o předchozí žádosti namítat nemohl, neboť započaly až po pravomocném ukončení předchozího řízení.

17. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá zejména to, že správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností. V první části stěžovatel namítá, že se správní orgán dostatečně nezabýval diskriminací azerské menšiny na území celé Gruzie. Stěžovatel nicméně vůbec nereflektuje, že krajský soud v této souvislosti dovodil, že při posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je potřeba vycházet z podmínek panujících v té části země původu, odkud žadatel pochází a kde žil. Tento závěr vychází mimo jiné z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 5 Azs 73/2019-61, č. 4121/2021 Sb. NSS. Uvedená otázka tak již judikaturou byla plně vyřešena a nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

18. Dále stěžovatel namítal, že není zřejmé, zda je ochrana bezpečnostními složkami poskytována všem obyvatelům stejně bez ohledu na jejich původ. Sám stěžovatel však rovněž nepopřel, že v souvislosti s obavami ze svého otce ve správním řízení vůbec nenamítal, že by mu v zemi původu z důvodu jeho etnicity hrozilo neposkytnutí ochrany bezpečnostními složkami před soukromými osobami. Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje, že je to právě žadatel, kdo je primárním zdrojem informací odůvodňujících udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, a ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004-40, či usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48, a ze dne 27. 6. 2025, č. j. 5 Azs 50/2025-28). Bylo tedy v prvé řadě na stěžovateli, aby nedostupnost ochrany ze strany bezpečnostních složek namítal již ve správním řízení. Stěžovatel sice obecně namítal (v souvislosti s dřívějším napadením, které si spojoval se svou národností), že se policie nezabývá případy, kdy násilí na Ázerbájdžáncích páchají Gruzínci, nicméně toto tvrzení bylo pouhou domněnkou stěžovatele, který se sám na bezpečnostní složky vůbec neobrátil.

19. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že stěžovatel svou žádost neopíral o hrozbu pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, neboť by se muselo jednat o pronásledování ze zde vymezených důvodů. V úvahu by tak mohla připadat hrozba vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Nicméně v případech, kdy stěžovateli tato vážná újma hrozí ze strany nestátního subjektu, je na místě nejprve využití vnitrostátních prostředků ochrany. Vnitrostátní prostředky ochrany není třeba využít, je-li zjevné, že státní orgány v zemi původu nejsou schopné či ochotné stěžovateli účinnou ochranu poskytnout. Je však na žadateli, aby nedostupnost ochrany v zemi původu tvrdil (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62). Subjektivní nedůvěra stěžovatele ke státním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23, ze dne 9. 1. 2025, č. j. 7 Azs 332/2024-15, či ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2 Azs 104/2025-44).

20. Stěžovatel se na bezpečnostní složky v zemi původu v souvislosti se svým napadením neobrátil, důvodem však byla právě jeho subjektivní nedůvěra k těmto orgánům. Stěžovatel před krajským soudem ani v kasační stížnosti neuváděl okolnosti, z nichž by vyplývalo, že by snaha domoci se ochrany státu před jednáním stěžovatelova otce byla zjevně neúčelná. Stěžovatelovo tvrzení o nedostupnosti (resp. horší dostupnosti) ochrany ze strany státu tak po celou dobu zůstalo ve zcela obecné rovině. Stejně jako krajský soud má Nejvyšší správní soud za to, že z informací o zemi původu dostupných ve správním řízení nevyplývá nedostupnost ochrany státu před jednáním soukromých osob (a to ani v případě stěžovatele). Ze zpráv o zemi původu a zpráv předložených stěžovatelem v soudním řízení je patrné, že etničtí Ázerbájdžánci se sice skutečně mohou potýkat s některými problémy souvisejícími zejména se slabou znalostí gruzínského jazyka. Z uvedených zpráv však zcela nepochybně nevyplývá, že by tyto problémy dosahovaly intenzity odůvodňující udělení mezinárodní ochrany. Naopak v oblasti, v níž stěžovatel naposledy pobýval, podle zpráv o zemi původu mezi Gruzínci a Ázerbájdžánci panují nekonfliktní vztahy.

21. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Dosavadní judikatura poskytuje dostatečné řešení otázek předestřených v kasační stížnosti, nejde o právní otázky, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikaturní odklon ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Z těchto důvodů kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

22. Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, Nejvyšší správní soud mu však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevnikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. září 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu