5 Azs 14/2009

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. Y., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2009, č. j. 3 Az 2/2006 – 54, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobce (dále „stěžovatel) se domáhá kasační stížností zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla stěžovateli ustanovena k jeho žádosti pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokátka Mgr. Dagmar Dřímalová. Podle § 35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Tyto předpoklady městský soud ze zjištěných majetkových poměrů, které stěžovatel uvedl, seznal, proto mu ustanovil zástupce, na něhož náklady hradí stát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění § 35 odst. 7 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle § 36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je a priori právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však nutně právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje. V projednávané věci stěžovatel žádný relevantní důvod, který by bránil ustanovení zástupce, neuvedl. V kasační stížnosti ze dne 3. 12. 2008 stěžovatel požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce a tlumočníka pro řízení o kasační stížnosti, aniž by uvedl nějakou výhradu, resp. okolnost, k níž by soud měl při rozhodování přihlédnout. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2009, č. j. 3 Az 2/2006 - 54 byla stěžovateli ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Dagmar Dřímalová, se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uvádí, že nesouhlasí s usnesením soudu, protože v průběhu azylového řízení se několikráte změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl stěžovatel možnost prostudovat tyto změny. Dále uvedl, že s politováním musí konstatovat, že nemá důvěru k advokátce Mgr. Dřímalové, proto prosí o ustanovení jiného advokáta. Dále uvedl, že pořád nemá práci, studuje češtinu, snaží se najít práci, církev mu poskytuje pomoc, bydlí s kamarády a nemá žádný majetek. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s.; stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; toto právo by náleželo žalovanému, ten však žádné náklady nevynaložil, proto mu je soud nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. března 2009 JUDr. Ludmila Valentová předsedkyně senátu