5 Azs 199/2017

Rubrum

5 Azs 199/2017 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. K., zastoupen Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Praha 10, Veronské náměstí 590, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2015, čj.: OAM-559/ZA-ZA05-P17-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, čj. 4 Az 39/2015-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím vydaným dne 11. 9. 2015 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k městskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 24. 5. 2017.

2. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Městský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 písm. c) zákona o azylu (nebyly-li by splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu); nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, učiněná zjištění nepostačovala k jejímu správnému posouzení a městský soud provedené důkazy hodnotil nesprávně, resp. bez jejich vzájemné souvislosti. Stěžovatel tvrdí, že mu po návratu do jeho země původu hrozí nebezpečí vážné újmy z důvodu probíhající války na území Ukrajiny. Stěžovatel se také obává, že po návratu na Ukrajinu by musel nastoupit do armády, neboť je civilistou, jehož chtějí v rámci mobilizace poslat do Luhanské a Doněcké oblasti, kde probíhá nevyhlášená válka (maximální intenzita ozbrojeného konfliktu). Branná povinnost (mobilizace) se podle stěžovatele vztahuje na obyvatele na celém území Ukrajiny a jeho přestěhování do jiné části Ukrajiny by nic nevyřešilo. Stěžovatel má dále za to, že podle ústavních a dalších ukrajinských norem je mobilizace civilního obyvatelstva Ukrajiny 5 Azs 199/2017 protiústavní. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby zrušil též rozhodnutí žalovaného.

3. Žalovaný se domnívá, že kasační námitky nevypovídají o žádném pochybení, kterého by se on či městský soud dopustil. Podle žalovaného bylo ve správním řízení objasněno, že stěžovatelovým důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla především legalizace jeho pobytu na území České republiky. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně aby ji zamítl.

4. Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS).

5. Kasační stížnost je nepřijatelná.

6. Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační stížnosti. V zásadě pouze namítal vady řízení před správním orgánem i před městským soudem (nedostatečně zjištěný skutkový stav a v návaznosti na to nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu pro nedostatek důvodů).

7. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, k níž musí soud přihlédnout i z úřední povinnosti, by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však Nejvyšší správní soud neshledal. Městský soud se dostatečně věnoval zjištěními žalovaného, jakož i tvrzeními stěžovatele, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

8. Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle § 12 až § 13 zákona o azylu či doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. V nyní projednávané věci se jedná o již druhou žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. V první žádosti stěžovatel jako její důvod uvedl finanční problémy v zemi původu. Jeho první žádost byla rozhodnutím žalovaného zamítnuta, zamítnuta byla rovněž žaloba stěžovatele proti tomuto rozhodnutí a jeho kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost. Nyní stěžovatel jako důvod své žádosti uvádí obavu z nebezpečí vážné újmy z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a z toho, že by byl nucen k výkonu vojenské služby.

9. Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že institut mezinárodní ochrany neslouží k legalizaci pobytu cizince na území České republiky.

10. Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nedostatečného dokazování, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS, či ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004, č. 1095/2007 Sb. NSS. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je 5 Azs 199/2017 - 33 pokračování primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti se v následujících fázích řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41). Rozhodnutí žalovaného je detailně odůvodněno a zabývá se všemi stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi. Městský soud se také podrobně zabýval zprávami o stavu na Ukrajině založenými ve správním spisu. Námitky ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany správního orgánu, příp. městského soudu, jsou proto nepřijatelné.

11. Současnou bezpečnostní situací na Ukrajině se Nejvyšší správní soud zabýval již několikrát. Dospěl k závěru, že se nejedná o tzv. totální konflikt, jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze ve východní části Ukrajiny, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, čj. 3 Azs 237/2014-25, či usnesení ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 Azs 237/2016-26). Důvody zakládající překážku možnosti vnitřního přesídlení musí dosahovat určité intenzity (§ 2 odst. 10 zákona o azylu). Takovou překážku by mohl založit opodstatněný strach z pronásledování nebo důvodné obavy, že by cizinci hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (§ 14a odst. 2 zákona o azylu). Nic takového ovšem stěžovateli nehrozí, neboť stěžovatel pochází ze Lvovské oblasti, která leží na západě Ukrajiny a nic nenasvědčuje tomu, že by byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy v důsledku konfliktu v Luhanské a Doněcké oblasti (tzv. linie dotyku). Nelze přisvědčit ani názoru stěžovatele, že by mu vznikla vážná újma v důsledku nuceného zapojení do ozbrojeného konfliktu. Služba v armádě, ač nedobrovolná, není důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015, čj. 5 Azs 158/2015-24).

12. Ani závěry žalovaného a městského soudu při aplikaci § 14 zákona o azylu nelze považovat za nepřezkoumatelné. Stěžovatel je v produktivním věku a nemá zdravotní problémy. Sám stěžovatel neuvedl žádné důvody, které by v jeho případě mohly představovat důvody relevantní pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, anebo ze dne 21. 1. 2004, čj. 4 Azs 47/2003-52, ze dne 8. 8. 2018, čj. 10 Azs 80/2018 - 40).

13. Zákon o azylu a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

14. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

15. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. 5 Azs 199/2017 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. října 2018 Ondřej Mrákota předseda senátu