5 Azs 276/2025

Rubrum

5 Azs 276/2025 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. D. R. R., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 2, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2025, č. j. 62 Az 50/2024-63, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Ondřeje Zaorálka, advokáta se sídlem Kpt. Vajdy 2, Ostrava.

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zrušil jeho rozhodnutí ze dne 16. 9. 2024, č. j. OAM-993/ZA-ZA11-K11-R3-2019. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany podle § 12, §13, §14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce (osoba kurdské národnosti a muslimského náboženského vyznání) v nyní posuzované věci podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany s tím, že se jím dříve uváděné důvody žádosti nezměnily a platí stále. Poprvé požádal v ČR o mezinárodní ochranu v roce 2015 a uvedl, že pracoval jako stavař ve vojenském táboře poblíž města K.. V tomto táboře poznal tři bývalé důstojníky režimu Saddáma Husajna napojené na tzv. Islámský stát (IS), což oznámil iráckým úřadům, které muže zadržely a uvěznily. Později však byl vojenský tábor obsazen příslušníky IS, a všichni vězni se tak připojili k IS. Tito muži následně začali žalobci telefonicky vyhrožovat (i po změně telefonního čísla). Právě kvůli obavám z pomsty od těchto osob požádal o mezinárodní ochranu. Na základě této žádosti stěžovatel udělil žalobci doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu na 24 měsíců, a to kvůli tehdy probíhajícím tvrdým bojům mezi iráckou armádou a IS. Stěžovatel v roce 2018 rozhodl o neprodloužení doplňkové ochrany s ohledem na porážku IS. 5 Azs 276/2025

3. Žalobce následně podal dne 11. 11. 2019 nyní řešenou opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, tu stěžovatel nejprve shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písem. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil rozhodnutím ze dne 15. 5. 2020, č. j. OAM-993/ZA-ZA11-K09-2019. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 1. 2022, č. j. 62 Az 28/2020-141, a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení vzhledem k opětovnému zhoršení situace v Iráku v druhé polovině roku 2019 a v roce 2020. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2022, č. j. OAM-993/ZA-ZA11-K09-R2-2015, stěžovatel rozhodl, že se žalobci žádná z forem mezinárodní ochrany neuděluje. Krajský soud ovšem i toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 11. 9. 2023, č. j. 62 Az 21/2022-91. Podle jeho názoru totiž ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že sice neprobíhal v zemi totální konflikt, ale boje a teroristické útoky byly rozšířeny na různé části státu a nedošlo k trvalým změnám situace, aby udělení doplňkové ochrany nebylo zapotřebí. Krajský soud dále stěžovateli vytkl, že se nedostatečně vypořádal s hrozbou vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Podle krajského soudu byly sice irácké orgány ochotny žalobci poskytnout ochranu proti příslušníkům Islámského státu, podle obsahu spisu však toho nemohly být schopny. Závěr stěžovatele, že žalobci v Iráku nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí, tak neměl oporu ve správním spise. Kasační stížnost stěžovatele proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost odmítl usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 1 Azs 203/2023-48.

4. Stěžovatel následně vydal v nynějším řízení posuzované výše označené rozhodnutí č. j. OAM-993/ZA-ZA11-K11-R3-2019, kterým žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany neudělil. Stěžovatel ze zpráv o zemi původu dovodil, že se bezpečnostní situace v Iráku markantně zlepšila, Islámský stát byl poražen a vytlačen do horských a okrajových oblastí a zachoval si kapacitu páchat jen ojedinělé teroristické útoky. Stěžovatel byl přesvědčen, že irácké státní orgány jsou ochotny a schopny žalobci poskytnout ochranu. V K., kde žalobce pobýval v podstatě celý svůj život před odjezdem z Iráku, docházelo jen k izolovaným a ojedinělým útokům zaměřeným především na bezpečnostní složky. K. je též do značné míry kurdský, takže by žalobcova etnicita neměla být překážkou, sunnité, k nimž se žalobce řadí, jsou ve většině. Stěžovatel též odkázal na rozsudek Vrchního soudu Velké Británie ze dne 16. 3. 2022, podle něhož podmínky v Iráku jsou takové, že pravděpodobně nezpůsobí porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se dále zabýval obecnou situací v Iráku a neshledal, že by žalobci mělo hrozit nebezpečí vážné újmy.

5. Žalobce brojil proti rozhodnutí stěžovatele žalobou, na jejímž podkladě krajský soud posledně zmíněné rozhodnutí stěžovatele podle § 78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle krajského soudu stěžovatel nevyhodnotil aktuální situaci v Iráku správně v návaznosti na azylový příběh žalobce, a nenaplnil tak pokyny předchozího zrušujícího rozsudku. Stěžovatel totiž nehodnotil informace o zemi původu prismatem žalobcovy individuální situace, ale hodnotil je optikou vycházející z toho, že je žalobce běžným civilistou, u něhož se zkoumá hrozba újmy v případě návratu do země původu. Z informací o zemi původu podle krajského soudu rozhodně nelze dovodit, že by v Iráku došlo k takovým zásadním a trvalým změnám situace, aby udělení mezinárodní ochrany žalobci nebylo za potřebí. Z jediného vskutku relevantního podkladu, který stěžovatel obstaral, se jevilo, že je Islámský stát aktivní právě v provinciích se smíšenou etnickou 5 Azs 276/2025 - 39 pokračování a náboženskou společenskou strukturou, tedy i v K.. Rozsudek Vrchního soudu Velké Británie není relevantní především proto, že závěry v něm uvedené jsou obecného charakteru.

6. V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že azylový příběh žalobce dostatečně zohlednil a s přiměřenou mírou pravděpodobnosti vyvrátil odůvodněné obavy z pronásledování žalobce v zemi původu. Odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí a projevil nesouhlas, že by popřel podstatnou část azylového příběhu. Stěžovatel je přesvědčen, že ze shromážděných informací o zemi původu je zřejmé, že se bezpečnostní situace v Iráku již zlepšila a žalobci vážná újma v případě návratu nehrozí. K důkazu krajský soud provedl stěžovatelem navržené aktuální zprávy o zemi původu, a ačkoliv z nich plyne, že situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do K. není nijak výjimečná a navrátilci nejsou diskriminováni, krajský soud se s těmito důkazy nevypořádal a pouze konstatoval, že z nich nezjistil žádné relevantní informace. Zlepšení bezpečnostní situace v Iráku potvrzuje i ve spise založené rozhodnutí Vrchního soudu Velké Británie.

7. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji zdejší soud odmítl pro nepřijatelnost. Stěžovatel nerespektoval závazný právní názor vyslovený krajským soudem v předchozím zrušujícím rozsudku ani ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se obdobných případů, neposoudil všechny rozhodné skutečnosti azylového příběhu žalobce a jeho závěry nereflektovaly výpověď žalobce a informace o zemi původu.

8. Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná pověřená osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté, vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

9. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kritérium přijatelnosti se uplatní i v případech, kdy je stěžovatelem žalovaný správní orgán (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS). 5 Azs 276/2025

10. Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí otázku dostatečnosti informací o zemi původu ve vztahu k azylovému příběhu žalobce. Uvedená otázka ovšem v daném případě podle přesvědčení NSS nezasluhuje pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázku, která by dosud nebyla v judikatuře řešena, resp. byla řešena rozdílně či vyžadovala učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatele zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které NSS neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru.

11. Kasační stížnost je nepřijatelná.

12. K povinnosti správního orgánu zjistit skutkový stav v jeho úplnosti, tj. zjistit veškeré relevantní skutečnosti svědčící o naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12-§ 14b zákona o azylu včetně informací o zemi původu coby podkladu rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu [§ 23c písm. c) zákona o azylu] se Nejvyšší správní soud již několikrát vyjádřil. Podle ustálené judikatury je správní orgán povinen opatřit informace o zemi původu, které musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Tyto informace musejí být zaměřeny specificky na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající skutkové otázky (viz rozsudky NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36, ze dne 30. 11. 2021, č. j. 3 Azs 241/2020-40, ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 Azs 361/2019-33, či ze dne 3. 11. 2011, č. j. 2 Azs 28/2011-82).

13. Žalobce uváděl, že se obává pomsty ze strany tří bývalých důstojníků režimu Saddáma Husajna, kteří byli na základě žalobcem poskytnutých informací uvězněni iráckými orgány a následně vysvobozeni jednotkami Islámského státu. Nejvyšší správní soud podotýká, že i nestátní subjekt může být původcem pronásledování či hrozby vážné újmy (§ 12 a § 14a zákona o azylu), přičemž žadatel o mezinárodní ochranu je v takovém případě povinen využít předně ochrany vnitrostátních orgánů země původu, je-li dostatečná, efektivní a dostupná (srov. např. rozsudky NSS ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62, či ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008-101, č. 1806/2009 Sb. NSS).

14. V posuzované věci krajský soud rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že vzdor předchozímu zrušujícímu rozsudku stěžovatel uzavřel, že žalobci vážná újma nehrozí s tím, že Islámský stát byl poražen a irácké státní orgány jsou schopny a ochotny žalobci poskytnout dostatečnou ochranu, ačkoliv pro takové závěry nebyla opora ve spise.

15. Nejvyšší správní soud připomíná, že již předchozí rozhodnutí stěžovatele krajský soud zrušil výše označeným rozsudkem č. j. 62 Az 21/2022-91 právě z důvodu absence opory ve spise pro závěr o tom, že žalobci v zemi původu nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy. Informace o zemi původu totiž vypovídaly o tom, že IS provádí asymetrické útoky na území Iráku na bezpečnostní složky i na civilisty a irácké bezpečnostní složky jim nejsou schopny zabránit. Tento rozsudek obstál i v přezkumu ze strany zdejšího soudu (srov. výše označené usnesení č. j. 1 Azs 203/2023-48). Pro polemiku s právním názorem vysloveným při přezkumu předchozího rozhodnutí stěžovatele nyní není prostor, 5 Azs 276/2025 - 40 pokračování a otázkou tedy je pouze, zda nově zjištěné skutečnosti odůvodňují odlišný právní náhled (k vázanosti soudu právním názorem z předchozího „kola“ srov. např. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/2023-72, č. 4615/2024 Sb. NSS, či nález Ústavního soudu ze dne ze dne 9. 10. 2012, II. ÚS 1688/10, N 167/67 SbNU 49).

16. Stěžovatel následně vydal nyní přezkoumávané rozhodnutí, přičemž správní spis rozšířil pouze o několik informací o zemi původu, které se zabývaly zejména situací osob navrátivších se do Iráku poté, co v zahraničí neúspěšně požádaly o mezinárodní ochranu, a obecnou situací Kurdů a sunnitů a šíitů v K. a jiných městech. Je evidentní, že takové podklady o možnosti žalobce získat dostatečnou ochranu proti bývalým důstojníkům režimu Saddáma Husajna a nyní nejspíše příslušníkům Islámského státu nemohou ničeho vypovídat. Z žalobcova azylového příběhu nevyplývá, že by se obával návratu do země původu pro svůj etnický původ či náboženské přesvědčení, a stěžovatelem zjištěné informace se s ním tak zcela míjí. Nutno podotknout, že právě pro zjevnou absenci návaznosti na azylový příběh krajský soud též správně uvedl, že nic relevantního nezjistil ze zpráv, které k návrhu stěžovatele provedl k důkazu při jednání.

17. Ani stěžovatelem zdůrazňovaný překlad vybrané části rozhodnutí Vrchního soudu Velké Británie, senátu pro přistěhovalectví a azyl

2022. UKUT 00110 (IAC), vyhlášeného dne 16. 3. 2022, který je založen ve spise, nevyvrací oprávněnost obav žalobce ani neprokazuje schopnost iráckých orgánů chránit osoby před útoky buněk Islámského státu. Z bodu 6. překladu tohoto rozhodnutí pouze vyplývá, že v obecné rovině nelze v Iráku předpokládat porušení zákazu mučení či nelidského zacházení, to ovšem obavy ve specifických případech, jako je ten žalobcův, nevylučuje. Nutno podotknout, že bod 4. překladu výslovně upozorňuje na zvýšené nebezpečí u osob se skutečnou či domnělou vazbou na IS a upozorňuje na nebezpečí pro zájmové osoby ze strany IS v oblastech, v nichž udržuje svou přítomnost. Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 18. 1. 2024, č. j. 101130-6/2024-MZV/LPTP, pak výslovně uvádí, že je IS stále aktivní v některých oblastech, včetně K., a poukazuje na mezery v bezpečnostním pokrytí, byť konkrétně v K. není nebezpečí ze strany IS systémové. Rovněž ze zprávy Polského cizineckého úřadu ze dne 8. 2. 2024 vyplývá, že v Iráku je stále největší hrozbou pro civilní obyvatelstvo činnost IS, který v roce 2023 provedl desítky útoků včetně smrtících.

18. Je tedy patrné, že stěžovatel neshromáždil podklady, ze kterých by vyplývalo, že žalobci nehrozí vážná újma, resp., že jej před jejím vznikem budou schopny chránit irácké orgány. Jakkoliv z nich může vyplývat, že se bezpečnostní situace v Iráku oproti minulosti obecně zlepšila, nevypovídají nic o hrozbách vyplývajících z konkrétního azylového příběhu žalobce. Stěžovatel tedy nedostál své povinnosti zajistit informace o zemi původu v návaznosti na okolnosti vyplývající z azylového příběhu žalobce, a pro závěr, že žalobci ze strany Islámského státu nehrozí vážná újma a že jsou irácké orgány případně schopny před příslušníky této teroristické organizace žalobce ochránit, tak není opora ve spise.

19. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že dosavadní judikatura poskytuje dostatečné řešení námitek uplatněných v kasační stížnosti a zároveň kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Z těchto důvodů kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl. 5 Azs 276/2025

20. Již v předchozím zrušujícím rozsudku krajský soud stěžovatele zavázal, aby žalobci udělil doplňkovou ochranu v případě, že nevyvrátí jeho obavy z vážné újmy. S ohledem na to Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že případné nerespektování závazného názoru krajského soudu v dalším řízení může vést ke vzniku povinnosti správních soudů – vyplývající z práva na účinný opravný prostředek – přímo udělit žalobci mezinárodní ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46, č. 4029/2020 Sb. NSS, a rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 7. 2019, Torubarov, C-556/17).

21. Při rozhodování o nákladech řízení NSS vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, náleží mu tedy vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s řízením o kasační stížnosti. Zástupci žalobce náleží odměna za jeden úkon právní služby, který učinil v řízení o kasační stížnosti, a to sepis vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], za nějž zástupci žalobce náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu), a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celková částka ve výši 5 070 Kč se zvyšuje o DPH ve výši 21 % na částku 6 135 Kč (po zaokrouhlení), kterou je stěžovatel povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. března 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu