5 Azs 390/2018

Rubrum

5 Azs 390/2018 - 21 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: D. T. O. A. N., zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem Koněvova 128, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti ustanoveného zástupce žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 45 A 10/2018 - 31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Václavu Slukovi, advokátovi, s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování ani náhrada hotových výdajů.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2018, č. j. OAM-242/LE-BE01-LE26-PS-2018, kterým bylo rozhodnuto o zajištění žalobkyně podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o azylu“), a zároveň jím byla stanovena doba trvání zajištění do 29. 1. 2019 dle § 46a odst. 5 zákona o azylu. Současně s podáním žaloby žalobkyně požádala o ustanovení zástupce, její žádosti krajský soud vyhověl usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. 45 A 10/2018 – 9.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany byla účelově podána pouze z důvodu vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalobkyně totiž mohla požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, nikoli až poté, co byla zadržena policejními orgány po neoprávněném překročení státní hranice z České republiky do Spolkové republiky Německo.

3. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. 45 A 10/2018 – 31, ve věci rozhodl tak, že výrokem I. žalobu zamítl; výrokem II. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; a výrokem III. přiznal ustanovenému zástupci žalobkyně 5 Azs 390/2018 odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování v částce 3400 Kč. Z odůvodnění výroku III. vyplývá, že krajský soud stanovil zástupci odměnu advokáta za zastupování dle § 35 odst. 2 s. ř. s. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby ve výši 3100 Kč (konkrétně za doplnění žaloby) a paušální částku jako náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. Odměnu za převzetí a přípravu zastoupení a související paušální částku krajský soud zástupci žalobkyně nepřiznal, jelikož dovodil, že se přípravě věci a formulaci žalobních bodů nevěnoval s náležitou péčí, když z jeho podání je patrná zásadní neznalost relevantní právní úpravy.

4. Zástupce žalobkyně (stěžovatel) napadl kasační stížností výrok III. rozsudku krajského soudu i jeho odůvodnění. Namítal, že krajský soud pochybil, když mu upřel zákonný nárok na advokátní odměnu za úkon převzetí a přípravy zastoupení žalobkyně. Zdůraznil, že by rád dostal zaslouženou advokátní odměnu i za druhý úkon právní služby, jelikož se při výkonu zastoupení striktně držel pokynů klientky. Jako urážející odmítl podezření krajského soudu z neznalosti práva. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok III. rozsudku krajského soudu a přiznal mu jak odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení před krajským soudem ve výši 6800 Kč, tak odměnu s náhradou hotových výdajů za sepsání, podepsání, podání a obstarání kasační stížnosti ve výši 3400 Kč.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tato směřuje výhradně proti výroku III. rozsudku krajského soudu, jímž byla stanovena výše odměny ustanoveného právního zástupce žalobkyně. Ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. tak dovodil její nepřípustnost, a navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl.

6. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve otázkou, zdali jsou v dané věci splněny veškeré podmínky řízení, a shledal, že kasační stížnost není přípustná. Problematikou přípustnosti kasační stížnosti podané toliko proti výroku o nákladech řízení ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. se zabýval již rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, kde v bodě 29. konstatoval: „Podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Jinými slovy, zákon nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím jediným důvodem napadení výroku o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě, musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53, podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé“). …“ Dále Nejvyšší správní soud odkazuje na právní větu rozhodnutí ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 – 41, v němž se vyslovil i k otázce přípustnosti kasační stížnosti podané pouze proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování účastníka řízení následovně: „Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.].“ 5 Azs 390/2018 - 22 pokračování

7. Za situace, kdy je skutkový a právní stav nyní posuzované věci zcela srovnatelný s výše citovanou judikaturou; tj. soudem ustanovený zástupce žalobkyně podal kasační stížnost toliko proti výroku III. rozsudku krajského soudu, v němž bylo rozhodnuto o výši jeho odměny a hotových nákladů; Nejvyšší správní soud nepochybuje o nepřípustnosti kasační stížnosti v dané věci dle § 104 odst. 2 s. ř. s. Z argumentace stěžovatele obsažené v kasační stížnosti je totiž zcela zřejmé, že brojí výlučně proti výši krajským soudem vyčíslených mu hotových výdajů a odměny za zastupování žalobkyně ve výroku III. rozhodnutí krajského soudu.

8. Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost v souladu s § 104 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) aplikovaným na základě § 120 s. ř. s. odmítl (viz již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 – 41).

9. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, nemohl se již Nejvyšší správní soud zabývat meritorním posouzením kasačních námitek stěžovatele, tj. tím, zdali je napadené rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení správné.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení pod bodem II. tohoto usnesení se opírá o § 60 odst. 3 aplikovaný na základě § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

11. Výrokem pod bodem III. tohoto usnesení Nejvyšší správní soud nepřiznal stěžovateli - ustanovenému zástupci žalobkyně - náhradu hotových výdajů ani odměnu za zastupování v případě podání kasační stížnosti v dané věci. Podanou kasační stížností totiž stěžovatel hájil pouze svá práva na získání vyšší částky odměny a hotových výdajů, než jaká mu byla přiznána v řízení před krajským soudem. Nejednalo se tak o procesní úkon učiněný k ochraně práv žalobkyně, jak vyžaduje § 35 odst. 9 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 14. března 2019 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu