6 Ads 133/2008

Rubrum

6 Ads 133/2008 - 194 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: L. L., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2004, č. j. SOC 88197/2004, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, č. j. 1 Cad 115/2008 - 147, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, č. j. 1 Cad 115/2008 - 147, se zrušuje.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

V řízení probíhajícím u Městského soudu v Praze o žalobě o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 14. 7. 2004, č. j. SOC 88197/2004, požádala žalobkyně (po zrušení předchozího zamítavého rozsudku Nejvyšším správním soudem) o ustanovení zástupce pro další řízení před městským soudem. Městský soud usnesením ze dne 24. 11. 2008, č. j. 1 Cad 115/2008 - 147, návrh na ustanovení zástupce zamítl. Následně žalobkyně podala proti tomuto usnesení kasační stížnost. Při posuzování předpokladů stěžovatele pro ustanovení zástupce městský soud vyšel z toho, že podle § 35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí být splněny dvě podmínky, a to jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak potřeba ochrany práv účastníka řízení. Podle odůvodnění napadeného 6 Ads 133/2008 - 195 usnesení ze dne 24. 11. 2008, č.j. 1 Cad 115/2008 - 147, o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce je stěžovatelka podle podání učiněných v řízení zjevně schopná se hájit sama. Usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovatelka napadla kasační stížností, ve které uvádí, že s usnesením o neustanovení zástupce nesouhlasí, přičemž vyjadřuje zejména naprostý nesouhlas s tím, že by byla - jako naprostý právní laik s nulovou zkušeností se soudy - schopná čelit advokátovi protistrany. Stěžovatelka uvádí, že - oproti tvrzení v odůvodnění jmenované soudkyně - není jako 69letá nemocná žena sama schopna se hájit a čelit tak subjektu zastoupenému osobou s právním vzděláním Stěžovatelka uzavírá s tím, že je z její strany důvodné podezření, že rozhodující soudkyně není ochotna jednat v souladu s existujícími zákony a nebude respektovat zásady spravedlivého procesu. Městský soud po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu § 108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud především podotýká, že pro řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovatele není podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud je podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. při přezkumu vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (§ 103 odst. 1 písm. c/) nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§ 103 odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v tomto rozsahu a shledal následující: Podle § 35 odst. 8 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. Soud se v daném případě zabýval toliko splněním druhé zákonné podmínky, kterou shledal nenaplněnou. Ze spisového materiálu městského soudu však zjistil Nejvyšší správní soud následující: městský soud v řízení o žalobě stěžovatelce ustanovil zástupce (advokáta) poprvé již usnesením z 18. 8. 2004. Následně usnesením z 24. 3. 2006 ustanovil zástupce pro řízení o první kasační stížnosti. Po zrušení meritorního rozhodnutí městského soudu Nejvyšším správním soudem a vrácení věci k jejímu novému projednání ustanovil Městský soud v Praze usnesením z 20. 3. 2007 opět advokáta pro řízení o žalobě (byť omylem v hlavičce usnesení uvedl zmínku o „řízení o kasační stížnosti“, z obsahu usnesení, z jeho odůvodnění i ze stupně a kontextu řízení je zřejmé, že se jednalo o ustanovení advokáta pro pokračující řízení o žalobě; k chybě v psaní došlo zjevně překopírováním hlavičky z předchozího usnesení). Pro řízení o žalobě tedy byl stěžovatelce ustanoven zástupcem advokát. Je nutno konstatovat, že toto ustanovení pro řízení o žalobě stále trvá, neboť o žalobě dosud (ani po druhém zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšším správním soudem ke kasační stížnosti) nebylo rozhodnuto. Otázkami pokračování zastoupení se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně zabýval. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6 Ads 133/2008 - 196 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 - 117, „ustanoví-li ve správním soudnictví v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advokáta (§ 35 odst. 8 s. ř. s.), je takto ustanovený advokát oprávněn zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti a v zastoupení účastníka řízení také kasační stížnost podat.“ Otázkou rozsahu zastoupení se zabýval rozšířený senát i v usnesení ve věci sp. zn. 8 Azs 16/2007 ze dne 18. 12. 2008, a to s následujícím závěrem: „Plná moc udělená advokátovi k tomu, aby účastníka ve všech právních věcech zastupoval před soudy, obsahující též výslovné zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti v konkrétní věci, opravňuje advokáta k zastupování v řízení o žalobě podle soudního řádu správního před krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu bylo ke kasační stížnosti zrušeno.“ V daném případě je situace co do rozsahu zastupování obdobná: stěžovatelce byl ustanoven zástupcem advokát pro řízení o žalobě a toto řízení o žalobě - po zrušení rozhodnutí ke kasační stížnosti - dosud probíhá. Za těchto okolností městský soud neměl znovu věcně posuzovat žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce, když advokát jí již byl pro zastupování v řízení o žalobě ustanoven. Řízení o žalobě přitom stále probíhá (rovněž i sama stěžovatelka o ustanovení zástupce žádala výslovně pouze pro případ, že ustanovení soudem ustanovené Mgr. Dřímalové již neplatí). Je tedy zřejmé, že městský soud rozhodoval o ustanovení zástupce, přičemž (za situace, kdy zástupce již byl ustanoven) o této otázce věcně rozhodovat znovu neměl (§ 46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Řízení před soudem tedy bylo zmatečné (§ 103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s. v kontextu s § 120 s. ř. s a § 109 odst. 3 s. ř. s.) Za uvedených okolností Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na způsob rozhodnutí o kasační stížnosti, který má ve svých důsledcích charakter a účinky obdobné jako zastavení řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.; za výše uvedených okolností nelze navíc dost dobře hodnotit úspěch, či neúspěch účastníků řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. února 2009 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu