6 Ads 145/2012

Rubrum

6 Ads 145/2012 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: M. Z., zastoupeného Mgr. Markem Svobodným, advokátem, se sídlem Na Květnici 713/7, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem nám. Svobody 471, Praha 6, adresa pro doručování: Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany, odbor pro právní zastupování, nám. Svobody 471, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2009, č. j. 1458-2/2009-7542, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2012, č. j. 3 Ad 10/2010 - 23, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2012, č. j. 3 Ad 10/2010 - 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2009, č. j. 1458-2/2009-7542, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Ředitelství personální podpory ze dne 9. 9. 2009, č. j. 53-281/2009-4614. Tímto rozhodnutím služební orgán prvního stupně rozhodl o propuštění stěžovatele ze služebního poměru vojáka z povolání.

2. Městský soud vyšel v odůvodnění svého rozhodnutí o odmítnutí žaloby stěžovatele z toho, že stěžovateli bylo napadené rozhodnutí doručeno prostřednictvím České pošty, s. p. dne 20. 11. 2009. Lhůta k podání žaloby ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 6 Ads 145/2012 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) tedy marně uplynula 20. 1. 2010, přičemž ze spisu je patrno, že stěžovatel podal žalobu dne 9. 7. 2010 u České pošty, s. p. Městský soud proto žalobu odmítl postupem podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.jako opožděně podanou, neboť zmeškání lhůty nelze prominout.

II. Kasační stížnost

3. Proti tomuto rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne 31. 10. 2012. Svou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 18. 12. 2009 domáhal u tohoto soudu zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany, sekce personální ze dne 16. 11. 2009, č. j. 1458-2/2009-7542, které mu bylo doručeno dne 20. 11. 2009. Obvodní soud pro Prahu 6 o této žalobě stěžovatele rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2010, č. j. 19 C 347/2009 - 7 tak, že řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, a to z důvodu věcné nepříslušnosti, neboť měl za to, že věc náleží do pravomoci soudu ve správním soudnictví podle ust. § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád. Soud stěžovatele zároveň poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví, a to k Městskému soudu v Praze, pracoviště Hybernská, do jednoho měsíce od právní moci uvedeného usnesení Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 27. 5. 2010, č. j. 19 C 347/2009 - 7, přičemž za den podání bude pokládán den, kdy byla podána žaloba Obvodnímu soudu pro Prahu 6.

5. Uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 nabylo právní moci dne 18. 6. 2009, přičemž žalobce na základě poučení soudu podal v téže věci žalobu městskému soudu. Podání došlo městskému soudu dne 13. 7. 2010, tedy ve lhůtě jednoho měsíce stanovené v § 72 odst. 3 s. ř. s. a tedy včas. Stěžovatel má s ohledem na uvedené za to, že rozhodnutí městského soudu napadené kasační stížností je nezákonné. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu napadené kasační stížnost a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný sdělil Nejvyššímu správnímu soudu k jeho výzvě k vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele, že kasační stížnost stěžovatele směřuje pouze do procesní otázky týkající se zmeškání lhůty pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s., proto žalovaný ponechává na uvážení soudu posouzení kasační stížnosti.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Stěžovatel je též v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

8. Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel podal žalobu k městskému soudu dne 9. 7. 2010. V této žalobě stěžovatel sice neuvedl tvrzení o včasnosti 6 Ads 145/2012 - 41 pokračování žaloby s ohledem na předchozí řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6, jako přílohu ke své žalobě však připojil předmětné usnesení obvodního soudu pro Prahu 6 o zastavení řízení a uvedl jej výslovně i v seznamu příloh. Nejvyšší správní soud také vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 19 C 347/2009, z něhož ověřil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o zastavení řízení podle ust. § 104b odst. 1 o. s. ř. ze dne 27. 5. 2010 nabylo právní moci dne 18. 6. 2010 a žaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 došla Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 18. 12. 2009 (byla podána stěžovatelem osobně na podatelně soudu).

9. Podle ust. § 72 odst. 3 s. ř. s. jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

10. V projednávané věci nabylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o zastavení řízení podle ust. § 104b odst. 1 o. s. ř. právní moci dne 18. 6. 2010 a žalobce podal žalobu k městskému soudu dne 9. 7. 2010, tedy ve lhůtě stanovené ust. § 72 odst. 3 s. ř. s. Podle ust. § 72 odst. 3 poslední věta s. ř. s. tedy platí, že žaloba k městskému soudu byla podána 18. 12. 2009. Rozhodnutí žalovaného napadené správní žalobou bylo stěžovateli doručeno 20. 11. 2009.

11. Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Jak správně uvedl městský soud, lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného tedy běžela do 20. 1. 2010. Vzhledem k tomu, že v souladu s ust. § 72 odst. 3 poslední věta s. ř. s. platí, že žaloba stěžovatele k městskému soudu byla podána 18. 12. 2009, je třeba žalobu stěžovatele k městskému soudu považovat za včas podanou.

12. Na tuto skutečnost nemá vliv ani to, že stěžovatel v žalobě k městskému soudu výslovně neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by vyplývalo, že nejprve podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Z judikatury nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 51/2012 – 30) totiž vyplývá, že pokud Nejvyšší správní soud dospěje k závěru, že žaloba nebyla podána opožděně, zruší usnesení krajského soudu, kterým byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, i přesto, že žalobce v žalobě či kasační stížnosti nesdělil všechny okolnosti svědčící ve prospěch včasnosti podání jeho žaloby, tedy i pokud žalobce v žalobě vůbec krajský soud neinformuje o tom, že podání žaloby již předcházelo řízení před civilním soudem. V projednávané věci navíc stěžovatel sice městský soud v podané žalobě výslovně neinformoval, že ji podává ve lhůtě podle § 72 odst. 3 s. ř. s., ale jako přílohu kasační stížnosti výslovně v žalobě uvedl a také k žalobě fyzicky přiložil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle § 104b odst. 1 o. s. ř.

13. Nejvyšší správní soud proto považuje za naplněný stížnostní důvod podle ust. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud v souladu s ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížností napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu 6 Ads 145/2012 řízení, přičemž v dalším řízení je městský soud vázán zde vysloveným právním názorem o včasnosti stěžovatelovy žaloby (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

IV. Náklady řízení

14. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém řízení podle ust. § 110 odst. 3 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2013 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu