6 Ads 156/2009

Rubrum

6 Ads 156/2009 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem, se sídlem Jáchymovská 27, Karlovy Vary, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2009, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2009, č. j. 16 Cad 207/2009 - 5, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2009, č. j. 16 Cad 207/2009 - 11, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2009, č. j. 16 Cad 207/2009 - 5, jímž byla odmítnuta její žaloba, kterou se domáhala soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod. Krajský soud žalobu odmítl s tím, že žaloba nesplňuje náležitosti žaloby podle § 71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že napadené usnesení krajského soudu je nezákonné, bylo vydáno na základě vadného řízení a je zmatečné. Stěžovatelka poukazuje na to, že postup krajského soudu ji fakticky zkrátil na jejích právech zaručených zákonem a Listinou základních práv a svobod, zejména na jejím právu na spravedlivý proces, soudní přezkum správních rozhodnutí a právu na právní pomoc v řízení před soudy. Postup soudu v této věci se jeví jako formalistický. Soud před vydáním napadeného usnesení žalobkyni nevyzval k odstranění vad podání. Postupem soudu tedy došlo k porušení základních práv stěžovatelky, proto byl jeho postup nezákonný a rovněž napadené rozhodnutí soudu je tudíž nezákonné. 6 Ads 156/2009 - 32 V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu je uvedeno, že podání stěžovatelky obsahuje označení „žádost o soudní přezkum rozhodnutí“, z čehož soud dovodil, že jde o žalobu. Dále podání obsahuje jednací číslo napadeného rozhodnutí a napadené rozhodnutí k němu bylo přiloženo. V textu podání je uvedeno, že stěžovatelka žádá o soudní přezkum rozhodnutí, neboť jí nebyl přiznán důchod z důvodu, že byl konstatován pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %. Stěžovatelka podala žalobu u žalovaného. Krajský soud konstatoval, že žaloba nesplňuje náležitosti podle § 37 odst. 3 a § 71 s. ř. s., protože neobsahuje žádný žalobní bod, ze kterého by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považovala žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, a nebyly navrženy žádné důkazy k prokázání tvrzení stěžovatelky. Dále soud konstatoval, že soud nemůže pochybení účastníků při formulaci žaloby vyhledávat sám a po uplynutí lhůty pro podání žaloby nelze žalobu rozšiřovat na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body. Poté soud konstatoval, že dvouměsíční lhůta k doplnění žaloby o další žalobní body marně uplynula. Nedostatky žaloby pak představují dle názoru soudu neodstranitelné vady, které brání s přihlédnutím k dispoziční zásadě věcnému vyřízení žaloby, a proto soud usnesením návrh odmítl. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí o této kasační stížnosti, mimo jiné, zda tato stížnost byla podána v zákonné lhůtě. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. V souladu s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konstantní judikatury, navazující na usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 Afs 13/2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS: „Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§ 40 a § 106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého týdne, je-li pracovním dnem.“ V daném případě byl napadený rozsudek stěžovateli doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, rozsudek převzala stěžovatelka dne 12. 8. 2009 (středa), přičemž 6 Ads 156/2009 - 33 tento den je rozhodující pro počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Tato lhůta v délce dvou týdnů uplynula dnem 26. 8. 2009 (středa). Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 27. 8. 2009, tedy opožděně o jeden den. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze podle § 106 odst. 2 poslední věty s. ř. s. prominout, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než tuto kasační stížnost podle § 120 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. března 2010 JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu