6 Ads 47/2006

Rubrum

č. j. 6 Ads 47/2006 - 117 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: J. P , proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem náměstí Svobody 471/27, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 28. 2. 2005, č. j. 54 Cad 14/2005 - 29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 13. 7. 2001, č. j. 45/3 - 3197/2000 - 8201. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno nejpozději dne 21. 10. 2001, kdy bylo stěžovateli doručeno vyrozumění o opravě chybného uvedení data jeho vydání. Podání, které stěžovatel sepsal 16. 12. 2004 a podal u soudu dne 17. 12. 2004, které při jednání soudu dne 31. 1. 2005 k dotazu soudu označil za žalobu proti tomuto rozhodnutí, proto krajský soud shledal s ohledem na úpravu v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jako opožděné a takovou žalobu odmítl v souladu s § 46 § 1 písm. b) s. ř. s. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo stěžovateli doručeno 3. 3. 2005. Dne 14. 3. 2005 byla krajskému soudu doručena obsáhlá kasační stížnost, ve které k napadenému rozhodnutí na patnácté straně uvedl, že je napadá kasační stížností, neboť je plné rozporných výroků se zákony; napadený správní akt je právním paskvilem, který nelze opravit - co je psáno v datu, nelze opravit, zákony nejsou pole neorané, to by si měli tvůrci tohoto aktu uvědomit. Dále uvádí důvody, pro které zastává názor, že napadený správní akt je v rozporu s konkrétními ustanoveními s. ř. s. a správního řádu, přičemž zdůrazňuje, že tento akt, pokud šlo o datum jeho vydání, byl neopravitelným, a proto se podle názoru stěžovatele nejedná vůbec o rozhodnutí. Stěžovatel poté uvádí, jak si představuje výrok rozhodnutí zdejšího soudu, totiž uložení povinnosti krajskému soudu, aby žalovaný správní orgán zavázal k určitému zápočtu dob pojištění, přepočtu průměrného měsíčního výdělku a přiznání invalidního důchodu. Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Tato žádost byla krajským soudem zamítnuta č. j. 6 Ads 47/2006 - 118 usnesením ze dne 29. 4. 2005. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 3 Ads 77/2005 - 86; ústavní stížnost směřující proti tomuto rozsudku byla pod sp. zn. III. ÚS 66/06 odmítnuta dne 6. 6. 2006. Následným usnesením krajského soudu ze dne 8. 11. 2005 byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložil plnou moc udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Na výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 9. 12. 2005. V něm uvedl jmenovitě 12 advokátů, kteří projevili nezájem o zastupování v této věci, a proto nemůže požadavek soudu splnit. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky řízení o kasační stížnosti nejsou splněny. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v tomto řízení zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel sám nemá předepsané vysokoškolské právnické vzdělání a plnou moc advokátu, který by jej zastupoval v řízení o kasační stížnosti, nedoložil. Nedostatek povinného zastoupení je svou povahou odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který se však ani na výzvu soudu v projednávané věci nepodařilo odstranit. Stěžovatel vedl ve věci svých důchodových nároků řadu soudních pří, byl opakovaně poučován o povinnosti být v řízení o kasační stížnosti před zdejším soudem zastoupen advokátem, při posuzování žádosti o ustanovení advokáta ex offo se soudem nespolupracoval a odmítl potřebnou součinnost (osvědčit své majetkové poměry). Přitom stěžovateli byly důsledky takového počínání známy - Nejvyšší správní soud již v několika věcech jeho kasační stížnosti právě pro tento deficit musel odmítnout (kupř. usnesení ze dne 21. 6. 2006, č. j. 3 Ads 16/2006 - 87, ze dne 13. 7. 2006, č. j. 3 Ads 40/2006 - 218). Plnou moc advokátu nepředložil stěžovatel ani kdykoliv poté, co byla věc předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Za této situace Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl. V důsledku toho se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami stěžovatele směřujícími k napadenému správnímu aktu v jeho meritu; obiter dictum však dodává, že oprava data vydání rozhodnutí, kdy ze všech okolností je zřejmé, že šlo o zřejmou nesprávnost ve vyhotovení rozhodnutí, nemůže činit napadený správní akt nicotným. Kasační stížnost byla odmítnuta, proto žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu řízení, jak výslovně stanoví § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. února 2007 JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu