6 Ads 50/2012

Rubrum

6 Ads 50/2012 - 17 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Mgr. E. B., zastoupené Ing. T. B., zmocněncem, bytem P. 760/110, P. 4, adresa pro doručování: J. J. 3427/20, P. 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 9. 2011, č. j. MHMP/887061/2011 SSP/214/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 4 Ad 79/2011 - 23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2011, č. j. MHMP/887061/2011 SSP/214/2011 (dále též „napadené rozhodnutí“), Magistrát hlavního města Prahy zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce hl. m. Prahy ze dne 30. 6. 2010, č. j. 6953/9/ADA-1/17, kterým byl dle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), poskytnut žalobkyni nedoplatek dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení – jednorázově ve výši 114 Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí magistrát uvedl, že nemohly být uznány některé náklady na bydlení tvrzené žalobkyní, neboť předmětné náklady musí být hrazeny žadatelem nebo osobou společně posuzovanou. V případě úhrady nákladů i jinými osobami proto dle závěru magistrátu nešlo o náklady na bydlení žalobkyně, protože její otec není společně posuzovanou osobou.

2. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou ze dne 18. 10. 2011, v níž tvrdila, že před vydáním napadeného rozhodnutí ji magistrát nevyrozuměl, k jakému závěru dospěl. Žalobkyně se dále odvolávala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2011, č. j. 4 Ads 22/2011 - 52, týkající se předchozího rozhodnutí magistrátu. 6 Ads 50/2012 - 18

3. Magistrát hlavního města Prahy se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 20. 12. 2011, v němž popsal průběh správního řízení v dané věci a uvedl, že napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí orgánu prvního stupně byla ve zkráceném přezkumném řízení zrušena rozhodnutím ze dne 30. 11. 2011, č. j. 984451/2011, SSP/276/2011.

4. Městský soud v Praze ve věci rozhodl usnesením č. j. 4 Ad 79/2011 - 23 ze dne 31. 1. 2012, kterým řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že magistrátem bylo postupováno v souladu s ustanovením § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a že žalobkyně byla tudíž uspokojena. Nepřiznal však žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyní požadovanou odměnu pro jejího zástupce může správní soud uznat pouze v případě, že se jedná o advokáta, resp. jinou osobu, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů. Obecný zmocněnec proto dle závěru městského soudu nemá právo na odměnu za zastupování žalobce.

5. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze č. j. 4 Ad 79/2011 - 23 ze dne 31. 1. 2012 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 20. 2. 2012, v níž žádala přiznání náhrady nákladů řízení.

6. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení § 102 s. ř. s.). Stěžovatelka nicméně nesplnila jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti stanovenou v ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“

7. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 22. 3. 2012, č. j. 6 Ads 50/2012 - 10, žádal stěžovatelku, aby vyplnila Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech za účelem rozhodnutí o její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.

8. Na tento přípis stěžovatelka v požadované lhůtě nereagovala, proto Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 4. 2012, č. j. 6 Ads 50/2012 - 11, zamítl žádost stěžovatelky na ustanovení zástupce. Výroem III. předmětného usnesení Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Usnesení ze dne 12. 4. 2012, č. j. 6 Ads 50/2012 - 11, bylo stěžovatelce v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, doručeno dne 7. 5. 2012.

9. Na tuto výzvu stěžovatelka opět nereagovala.

10. Nedostatek povinného zastoupení advokátem brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. 6 Ads 50/2012 - 19 a) s. ř. s. (za použití ustanovení § 120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 - 19.

11. K označení žalovaného správního orgánu Nejvyšší správní soud uvádí, že od 1. 1. 2012 došlo k podstatné změně v organizaci správních orgánů rozhodujících o dávkách v oblasti sociálního zabezpečení. Orgánem I. stupně se stal Úřad práce České republiky a působnost orgánu II. stupně přešla na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaným správním orgánem se proto v souladu s ustanovením § 69 s. ř. s. stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, na něhož přešla působnost orgánu dávek státní sociální podpory.

12. Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. (za použití ustanovení § 120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. června 2012 JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu