6 Ads 51/2013

Rubrum

6 Ads 51/2013 - 13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: L. N., zastoupené JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou, se sídlem Nerudova 37/32, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, 746 01 Opava, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 4834/1.30/12/14.3 ze dne 20. února 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ad 15/2013 - 43 ze dne 11. června 2013, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. června 2013, č. j. 31 Ad 15/2013 - 43, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 19. dubna 2013, doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) 22. dubna 2013, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 4834/1.30/12/14.3 ze dne 20. února 2013, jímž byla uznána vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti a byla jí uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a náhrada nákladů správního řízení.

2. Usnesením krajského soudu ze dne 31. května 2013 č. j. 31 Ad 15/2013-28 nebylo výrokem I stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku, o něž předtím požádala, a výrokem II byla stěžovatelka vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do jednoho týdne od doručení usnesení. Podle doručenky založené v soudním spise krajského soudu i podle tvrzení stěžovatelky bylo napadené usnesení stěžovatelce prostřednictvím její právní zástupkyně doručeno elektronicky do datové schránky v úterý 4. června 2013. 6 Ads 51/2013

3. Usnesením č. j. 31 Ad 15/2013-43 ze dne 11. června 2013 krajský soud řízení o správní žalobě zastavil. V odůvodnění usnesení uvedl, že krajský soud vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě dvou týdnů (sic!) od doručení výzvy, s poučením o zastavení řízení v případě nevyhovění výzvy. Řízení zastavil proto, že „ke dni vydání tohoto usnesení nebyl soudní poplatek žalobkyní uhrazen“.

4. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2013-43 ze dne 11. června 2013 (dále jen „napadené usnesení“) včasnou kasační stížnost, v níž s odkazem na důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, namítala, že v souladu s výzvou obsaženou v usnesení krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2013-28 ze dne 31. května 2013 jí lhůta k zaplacení uplynula v úterý 11. června 2013. Soudní poplatek zaplatila převodem ze svého účtu téhož dne odpoledne. Krajský soud však již téhož dne 11. června 2013, tedy ještě v běžící jednotýdenní lhůtě, rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a toto usnesení bylo ještě téhož dne stěžovatelce doručeno. Napadené usnesení tak bylo podle stěžovatelky vydáno předčasně a byla jím stěžovatelce zkrácena lhůta pro splnění poplatkové povinnosti.

5. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka uplatnila kasační stížnost též proti usnesení krajského soudu ze dne 31. května 2013 č. j. 31 Ad 15/2013-28, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudního poplatku. Tato kasační stížnost byla usnesením č. j. 6 Ads 52/2013-7 ze dne 12. září 2013 pro opožděnost odmítnuta.

6. Nejvyšší správní soud poté, co ze soudního spisu krajského soudu ověřil pravdivost tvrzení stěžovatelky o datech vydání a doručení obou zmíněných usnesení krajského soudu a o datu zaplacení soudního poplatku, dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, „nebyl-li poplatek za řízení ... zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“, s důrazem na slova „po marném uplynutí“. Z tohoto ustanovení tedy plyne, že zastavit řízení nelze dříve, než lhůta poskytnutá soudem uplyne celá. Byla-li stěžovatelce poskytnuta lhůta pro zaplacení soudního poplatku v délce jednoho týdne od doručení usnesení, jež bylo stěžovatelce doručeno v úterý 4. června 2013, bylo posledním dnem lhůty počítané podle § 57 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, ve spojení s § 13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., následující úterý 11. června 2013 (srov. analogicky usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 13/2003-58 ze dne 25. září 2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS, jež se týká obdobně formulovaného ustanovení § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Teprve o půlnoci z úterý 11. června 2013 na středu 12. června 2013 uplynula stěžovatelce lhůta k zaplacení soudního poplatku a teprve poté, tzn. nejdříve ve středu 12. června 2013, mohl krajský soud rozhodnout o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Bylo-li napadené usnesení o zastavení řízení krajským soudem vydáno již 11. června 2013, tzn. před uplynutím lhůty pro zaplacení soudního poplatku, tato skutečnost sama o sobě vede k závěru o nezákonnosti napadeného usnesení a odůvodňuje jeho kasaci, bez ohledu na to, kdy byl soudní poplatek zaplacen. pokračování 6 Ads 51/2013 - 14

8. Nadto nutno poznamenat, že z ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soudní poplatek ve věcech správního soudnictví lze zaplatit i po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení, avšak dříve, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, tj. dříve, než bylo účastníku řízení doručeno. V daném případě tak mohla stěžovatelka soudní poplatek zaplatit a odvrátit nepříznivý důsledek v podobě zastavení řízení ještě ve středu 12. června 2013 za předpokladu, že by usnesení bylo tento den vydáno a současně stěžovatelce i účinně doručeno. Byl-li tedy soudní poplatek stěžovatelkou zaplacen (připsán na účet krajského soudu)

12. června 2013, nelze učinit jiný závěr, než že byl zaplacen včas a že v řízení nutno po kasaci napadeného usnesení pokračovat jako v řízení, v němž byla poplatková povinnost splněna.

9. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení řízení je nezákonné podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pročež kasační stížnosti podle § 110 odst. 1 s. ř. s. vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. září 2013 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu