6 Ads 83/2016

Rubrum

6 Ads 83/2016 - 14 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: D. P., proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 9740/09/Mi, a č. j. 9592/09/Mi, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, č. j. 8 Ad 22/2010 - 68, takto:

Výrok

I. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce soudem ze dne 12. 3. 2016 s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e odmítá.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 18. 4. 2016 postoupena Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) kasační stížnost žalobkyně (dále „stěžovatelka“) ze dne 12. 3. 2016, kterou napadá rozsudek městského soudu ze dne 7. 10. 2014, č. j. 8 Ad 22/2010 - 68 (dále jen „napadený rozsudek“). Stěžovatelka mimo jiné namítá, že nesouhlasila s projednáním věci bez jednání a že jí napadený rozsudek nebyl doručen 16. 10. 2014, nýbrž až 26. 2. 2016. Zároveň stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. II.

2. Ze soudního spisu bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 16. 10. 2014, což stvrdila podpisem na doručence založené ve spise.

3. Stěžovatelka následně podala dne 22. 12. 2014 návrh na určení lhůty k provedení úkonu v řízení, konkrétně k nařízení ústního jednání ve věci, který vyřídil Nejvyšší 6 Ads 83/2016 správní soud přípisem ze dne 13. 1. 2015, č. j. Aprk 4/2015 - 84, v němž stěžovatelce sdělil, že její návrh je bezpředmětný, neboť městský soud již ve věci rozhodl, přičemž stěžovatelka rozsudek osobně převzala dne 16. 10. 2014.

4. Následně dne 14. 3. 2016 stěžovatelka podala předmětnou kasační stížnost. III.

5. Dle ust. § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), [k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí… Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Dle odst. 4 tohoto ustanovení se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.

6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 – 55), tato ustanovení je nutno interpretovat ve spojení s ustanovením § 40 odst. 4 s. ř. s., podle něhož lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

7. Napadený rozsudek, který byl stěžovatelce doručen dne 16. 10. 2014, obsahoval řádné poučení o tom, že kasační stížnost lze podat ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak žalobkyni uběhla dne 30. 10. 2014. Stěžovatelka však své podání, datované dnem 12. 3. 2016, předala k poštovní přepravě až dne 14. 3. 2016, tedy více než 16 měsíců po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti. Nelze přitom odhlédnout, že již v lednu 2015 Nejvyšší správní soud stěžovatelce sdělil, že ve věci bylo rozhodnuto. Nejvyšší správní soud neseznal, z čeho stěžovatelka dovozuje, že jí byl napadený rozsudek doručen až dne 26. 2. 2016. Stejně jako ve věci sp. zn. Aprk 4/2015 proto uzavírá, že rozsudek byl stěžovatelce doručen již 16. 10. 2014, kdy jej osobně převzala. Kasační stížnost byla tudíž podána opožděně. IV.

8. Ze stejného důvodu, pro který Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, musel zamítnout návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti. Podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát. Podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. 6 Ads 83/2016 - 15 pokračování Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Jelikož kasační stížnost byla podána opožděně, jedná se o návrh, jenž zjevně nemůže být úspěšný. Nejvyšší správní soud tudíž žádost stěžovatelky o ustanovení advokáta zamítl. V.

9. Na základě shora uvedeného a z důvodu hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce zamítl a kasační stížnost současně odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.

10. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. května 2016 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu