6 Afs 245/2023

Rubrum

6 Afs 245/2023 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Tomáše Kocourka a Tomáše Blažka v právní věci žalobce: U. H., zastoupen Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti žalovanému: Celní úřad pro Plzeňský kraj, sídlem Antonína Uxy 945/11, Plzeň, tykající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. května 2023 č. j. 32199-2/2023-600000-11, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2023 č. j. 55 Af 7/2023-30 takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Spolková republika Německo požádala v rámci mezinárodní pomoci při vymáhání finančních pohledávek Českou republiku o vymožení pohledávky za žalobcem. Generální ředitelství cel pověřilo vyřízením žádosti žalovaného.

2. Žalovaný vyrozuměl dne 16. 8. 2022 žalobce podle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, o výši nedoplatku a upozornil ho na možnost jeho vymáhání 6 Afs 245/2023 v daňové exekuci. Proti vyrozumění podal žalobce námitku, kterou však žalovaný zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví.

3. Žalobce se domáhal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného o námitce. Krajský soud však jeho žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl. Dospěl totiž k závěru, že rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť nezasahuje do jeho práv.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

4. Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody výslovně nepodřadil pod žádné ustanovení, nicméně z povahy věci lze uvažovat pouze o § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

5. Stěžovatel má za to, že judikatura Nejvyššího správního soudu je ohledně možnosti napadnout žalobou rozhodnutí o námitce podle daňového řádu rozporná. Z rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. října 2005 č. j. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS, či z usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. února 2019 č. j. 1 Afs 271/2016-53, č. 3873/2019 Sb. NSS, vyplývá, že rozhodnutí o námitce je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. S těmito závěry stěžovatel souhlasí. Výluku ze soudního přezkumu je navíc třeba vykládat restriktivně, to platí především v situaci, kdy existují pochybnosti o vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu, jako je tomu v této věci. Negativní dopad na stěžovatele navíc může mít i nedodržení jeho procesních práv, nikoliv pouze porušení hmotných práv. Proti těmto rozhodnutím však stojí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2022 č. j. 10 Afs 128/2022-37, z něhož vyplývá opačný závěr. Nejvyšší správní soud by měl k této otázce tedy zaujmout jednoznačné stanovisko.

6. Stěžovatel dále rozebírá konkrétní podrobnosti své věci. Sám nicméně správně uznává, že se jimi Nejvyšší správní soud nemůže v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí jeho žaloby blíže zabývat. Proto není nutné námitky týkající se věci samé blíže uvádět.

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Podle něj není v judikatuře Nejvyššího správního soudu žádný rozpor. Rozhodnutí rozšířeného senátu, na která stěžovatel odkazuje, se totiž týkají možnosti napadnout žalobou rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu. Jak exekuční příkaz, tak rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu zasahují do subjektivních práv dlužníka. V této věci se však jedná o rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku, na které již rozhodnutí rozšířeného senátu aplikovat nelze. Použitelný je právě rozsudek desátého senátu, podle něhož není možné takové rozhodnutí napadnout žalobou, neboť nezasahuje do práv, a není tedy rozhodnutím podle § 65 s. ř. s.

III. Posouzení kasační stížnosti 6 Afs 245/2023 - 33 pokračování

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že předmětem přezkumu je usnesení, kterým krajský soud odmítl žalobu stěžovatele. Jediné, čeho se může stěžovatel domáhat a co může Nejvyšší správní soud přezkoumat, je to, zda byly dány důvody k takovému postupu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. dubna 2005 č. j. 3 Azs 33/2004-98). V tomto případě se jedná o otázku, zda rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku daně zasahuje do práv a povinností daňového subjektu, a zda je tedy rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

11. Stěžovatel opírá svoji argumentaci o dvě rozhodnutí rozšířeného senátu.

12. V rozsudku č. j. 1 Afs 86/2004-54 dospěl rozšířený senát k závěru, že rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prominutí daně se dotýká majetkové sféry ručitele, a tedy i jeho subjektivních práv. Proto se jedná o rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Je zřejmé, že rozšířený senát se v tomto rozsudku zabýval jinou právní otázkou, než která je předmětem sporu v nyní projednávané věci; charakter rozhodnutí o námitce neposuzoval. Stěžovatel patrně mínil poukázat na některé obecnější úvahy rozšířeného senátu o právu na přístup k soudu, nicméně nijak svoji argumentaci neupřesnil, přičemž není úkolem Nejvyššího správního soudu, aby ji za něj domýšlel. Lze nicméně poukázat na to, že jednou z těchto obecnějších úvah je závěr, podle něhož je soud povinen v každém jednotlivém případě zkoumat, zda se úkon správního orgánu, proti němuž žalobce brojí, dotýká subjektivních práv a povinností žalobce, a zda tedy je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Paušální přístup, který by celou kategorii rozhodnutí (např. právě rozhodnutí o zastavení řízení) vylučoval ze soudní ochrany, není na místě a je v příkrém rozporu s principy právního státu. Právě takto krajský soud v nyní projednávané věci postupoval a individuálně hodnotil účinky žalobou napadeného rozhodnutí.

13. V usnesení č. j. 1 Afs 271/2016-53 dospěl rozšířený senát k závěru, že exekuční příkaz zasahuje do právní sféry plátce daně, a proto se jedná o rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. Před podáním žaloby není nutné podat námitku proti exekučnímu příkazu, neboť se nejedná o řádný opravný prostředek. Podá-li však osoba proti exekučnímu příkazu námitku, je rozhodnutí o námitce taktéž rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobou tak lze napadnout jak exekuční příkaz, tak rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu.

14. Tomuto usnesení rozšířeného senátu odporuje podle stěžovatele rozsudek č. j. 10 Afs 128/2022-37. V něm Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o námitce může být rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., ovšem s přihlédnutím ke konkrétním 6 Afs 245/2023 okolnostem. Desátý senát posuzoval právě rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku. Shledal, že ani podaná námitka nic nemění na tom, že vyrozumění o nedoplatku je pouze informativním úkonem správce daně, který nemůže sám o sobě zkrátit daňový subjekt na jeho právech a povinnostech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2016 č. j. 2 As 325/2015-31). Proto ani rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o nedoplatku není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. (shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. července 2023 č. j. 9 Afs 86/2023-37, body 15 a 16, a ze dne 27. září 2023 č. j. 8 Afs 127/2022-39, body 15 a 16).

15. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud v souladu se závěry desátého senátu správně odmítl stěžovatelovu žalobu. Jím napadené rozhodnutí ho totiž nemůže zkrátit na jeho právech. Nejedná se proto o rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Rozsudek desátého senátu není ani v rozporu s citovanými rozhodnutími rozšířeného senátu, neboť ty se týkají jiných úkonů. To platí i o usnesení č. j. 1 Afs 271/2016-53. Byť šlo v obou věcech o rozhodnutí o námitce, je třeba blíže zohlednit charakter aktu, proti kterému námitka směřuje (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2024 č. j. 6 Afs 62/2023-25, bod 22). V podrobnostech odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek desátého senátu, jehož závěry na nyní posuzovanou věc plně dopadají.

16. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel sám uvedl, že „samotné zahájení daňové exekuce dle cizozemského rozhodnutí v tomto konkrétním případě má negativní dopad na žalobce (…)“. Stěžovatel tak patrně přiznává vyrozumění o nedoplatku účinky zahájení daňové exekuce. To je však nesprávný závěr. Daňová exekuce se totiž zahajuje vydáním exekučního příkazu (§ 178 odst. 1 daňového řádu).

17. Stěžovatel dále akcentuje svá procesní práva. I tuto námitku však již desátý senát ve svém rozhodnutí posoudil. Upozornil, že na ochranu procesních práv míří § 65 odst. 2 s. ř. s., který je subsidiární k odstavci 1. Jeho smyslem je poskytnout právní ochranu žalobcům, kteří nedisponují hmotnými právy. To ale není stěžovatelův případ, neboť ten hmotnými právy disponuje, pouze v nynější fázi řízení do nich nemohl žalovaný zasáhnout (viz bod 13).

IV. Závěr a náklady řízení

18. Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první a odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rámec úřední činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 6 Afs 245/2023 - 34 pokračování V Brně dne 27. března 2024 JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. předseda senátu