6 Afs 45/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: RONČKA, s. r. o., sídlem Krásno 570, Krásno, zastoupené JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., advokátem, sídlem Pujmanové 882/25, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. 34417/24/ 5100-10612-703694, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2026, č. j. 55 Af 1/2025-87, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2026, č. j. 55 Af 1/2025-87, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Finanční úřad pro Karlovarský kraj vydal dne 25. 3. 2024 platební výměr, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 3 631 130 Kč. Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2024 zamítl a napadený platební výměr potvrdil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou.

3. Krajský soud shrnul, že spornou je otázka, zda žalovaný správně aplikoval zásadu přiměřenosti při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně.

4. Žalobkyně jako příjemkyně dotace byla povinna k naplnění sledovaného indikátoru navýšit ve sledovaném období tržby o 10 %. Pro případ nesplnění byl rozhodnutím o udělení dotace dle míry nesplnění povinnosti stanoven odvod ve výši 10 %, 20 % nebo 30 % z celkové výše proplacené dotace.

5. Dospěl-li žalovaný k závěru, že výše tržeb žalobkyně byla v rozhodném období negativně ovlivněna pandemií covid-19, kterou kvalifikoval jako objektivní a žalobkyní nezaviněnou překážku, byl povinen tuto skutečnost promítnout do určení výše tržeb žalobkyně za sledované období. Dle závěru krajského soudu byl žalovaný povinen posoudit, jaké výše tržeb by žalobkyně pravděpodobně dosáhla, pokud by pandemie covid-19 tržby žalobkyně negativně neovlivnila. Teprve poté měl žalovaný žalobkyni zařadit do odpovídajícího sankčního pásma podle dotačních podmínek. Pokud tak žalovaný neučinil, nelze jeho postup označit za přiměřený. Žalobkyně se dopustila porušení rozpočtové kázně, avšak nemůže nést odpovědnost za negativní důsledky pandemie.

6. Na uvedený závěr dle krajského soudu nemá vliv skutečnost, že žalobkyně nevyužila možnost podat žádost o změnu dotačních podmínek. Výše tržeb nebyla ovlivněna tím, že žalobkyně nepodala žádost o změnu dotačních podmínek. Mezi nepodáním žádosti o změnu dotačních podmínek a výší tržeb žalobkyně za sledované období, která je rozhodná pro stanovení výše odvodu, není dána příčinná souvislost. Nepožádání o změnu dotačních podmínek může mít význam z hlediska existence porušení dotačních povinností, nikoli však z hlediska posouzení jeho intenzity a závažnosti porušení rozpočtové kázně. K porušení došlo v konkrétním skutkovém a ekonomickém kontextu, jehož podstatnou součástí byl vliv pandemie covid-19 na hospodaření žalobkyně.

7. Dle krajského soudu není správný závěr žalovaného, že nastavením tří oddělitelných procentních pásem podle míry naplnění závazného indikátoru byl uplatněn princip proporcionality. Existence odstupňovaných sankčních pásem představuje pouze rámcové nastavení sankčního mechanismu, nikoli automatickou garanci přiměřenosti v každém jednotlivém případě.

8. Z výše uvedených důvodů krajský soud shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně

9. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

10. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že měl učinit odhad tržeb, které by žalobkyně dosáhla, pokud by nebyla negativně ovlivněna pandemií covid-19. Odhad tržeb bez vlivu pandemie je objektivně nemožný. Při stanovení výše odvodu stěžovatel vycházel z dotačních podmínek. Existenci pandemie i možnost jejího vlivu stěžovatel zohlednil, v rozhodnutí však neuvedl, že pandemie byla jedinou skutečností, která v rozhodném období výši tržeb ovlivnila.

11. Dle stěžovatele byla výše tržeb žalobkyně stanovena správně a z této výše tržeb bylo potřeba vycházet při zařazení do sankčních pásem. Nicméně i kdyby bylo možné odhad učinit, snížení odvodu na základě zásady proporcionality nebylo namístě. Žalobkyně měla možnost požádat o změnu dotačních podmínek a dopady pandemie eliminovat; zůstala však pasivní. Na možnost změny dotačních podmínek přitom byla žalobkyně poskytovatelem dotace výslovně upozorněna. Poskytovatel dotace žalobkyni sdělil, že včasným zahájením změnového řízení s uvedením důvodů, pro které příjemce dotace o změnu žádá, bude možné posunout datum naplnění a udržení sledovaného indikátoru změna tržeb příjemce v souvislosti s podporou, a to až o dva roky od termínu stanoveného v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Spolu s prodloužením termínu naplnění indikátoru by byla adekvátně prodloužena také doba udržitelnosti projektu. Stěžovatel souhlasil s krajským soudem, že nepodání žádosti o změnu dotačních podmínek nemělo přímý vliv na výši tržeb, souvislost je však dána mezi nepodáním žádosti a nesplněním dotačních podmínek. Pokud by žalobkyně požádala o změnu dotačních podmínek, došlo by k prodloužení termínu pro splnění povinnosti navýšení tržeb. Poskytovatel dotace se v podstatě zavázal k vyhovění žádosti. K porušení dotačních podmínek tak u žalobkyně nemuselo dojít. Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem, že nepožádání o změnu dotačních podmínek nemůže mít vliv na posouzení intenzity porušení dotačních povinností a závažnosti porušení rozpočtové kázně. Skutečnost, jaké kroky žalobkyně učinila, aby dopady pandemie na splnění svých závazků eliminovala, je relevantní.

12. Výše případného odvodu za porušení rozpočtové kázně byla procentními sazbami z poskytnuté dotace stanovena již v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pandemie nemůže být polehčující okolností svědčící pro snížení odvodu sama o sobě. Jestliže žalobkyně nepodala žádost o změnu dotačních podmínek, implicitně souhlasila s tím, že podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace musí splnit v původní podobě.

13. Stěžovatel považuje za nesprávný výklad krajského soudu, který odhlíží od toho, že žalobkyně se nesnažila důsledky pandemie eliminovat. Může tak vznikat nespravedlivá situace vůči příjemcům dotací, kteří žádost o změnu dotačních podmínek podali. V případě změny termínu naplnění a udržení cílových hodnot stanovených indikátorů totiž dochází i k adekvátnímu prodloužení doby udržitelnosti projektu. Výklad krajského soudu vytváří situaci, kdy je pro příjemce dotací v případě negativních okolností zasahujících jejich podnikání výhodnější zůstat pasivní, namísto aktivní snahy o změnu dotačních podmínek tak, aby je dokázali splnit.

14. Nastavením tří pásem odvodu dle míry naplnění závazného indikátoru poskytovatel dotace formuloval, jakou míru závažnosti přisuzuje porušení rozpočtové kázně v případě nedodržení podmínek dotace. Stěžovatel připustil, že i tak je nutné individuální posouzení, neboť existence sankčních písem nepředstavuje automatickou garanci přiměřenosti, odmítl však, že by se omezil na mechanické zařazení porušení žalobkyně do nejpřísnějšího sankčního pásma. Má-li dojít k odchýlení se od stanoveného sankčního mechanismu, má se tak stát pouze za mimořádných okolností. V případě žalobkyně však nastavená sankční pásma pro zajištění přiměřenosti postačovala.

15. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že odhad hodnot tržeb, z nichž měl stěžovatel při určení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně vycházet, je proveditelný. V této souvislosti uvedla hodnoty tržeb za období 2018–2024. Pokles obratu byl vykázán jen v návaznosti na omezení související s pandemií. Z hodnot lze vysledovat, že ihned po přijetí dotace došlo ke zvýšení efektivity hospodářské činnosti žalobkyně a dotace měla na celkové hospodaření žalobkyně pozitivní efekt. Právě tento aspekt je rozhodný.

17. Argumentace stěžovatele, že pandemie covid-19 a související opatření nemusely být jedinou skutečností, v jejímž důsledku tržby žalobkyně klesly, se objevila až v kasační stížnosti. Pokud by taková argumentace dříve zazněla, žalobkyně by prokázala, že tomu tak nebylo. Dle žalobkyně jde o nepřípustné novoty ve smyslu § 109 odst. 5 s. ř. s.

18. Žalobkyně doplnila, že v daňovém řízení poskytovatel dotace potvrdil, že pokud by žalobkyně žádost o změnu dotačních podmínek podala, žádosti by bylo vyhověno. Tento argument používá i stěžovatel v kasační stížnosti. Poskytovatel dotace i správní orgány akceptovali, že snížení obratu žalobkyně za rozhodné období bylo způsobeno výhradně probíhající pandemií a souvisejícími opatřeními, tedy objektivními skutečnostmi, které žalobkyně nemohla ovlivnit. Hodnoty obratu vykázané za období před rokem 2020 a po něm jsou natolik odchylné, že je bez dalšího zřejmé, že pokles nemohl být způsoben jinými skutečnostmi než omezeními souvisejícími s pandemií.

19. Žalobkyně dále uvádí, že pro účely naplnění právního názoru krajského soudu postačí posouzení, zda by v případě absence opatření byla překročena požadovaná minimální hranice obratu. Doplnil, že pokud by žalovaný nebyl schopen posouzení učinit, má možnost ustanovit znalce.

20. Dále žalobkyně uvedla, že skutečnost, zda mohla požádat o změnu dotačních podmínek, nespadá do kritérií přiměřenosti. Žalobkyně doplnila, že u každého rozhodnutí o poskytnutí dotace je možné požádat o změnu. Správce daně by se tak u každého porušení rozpočtové kázně mohl „vymluvit“ na to, že příjemce dotace mohl požádat o změnu dotačních podmínek. Podání žádosti o změnu dotačních podmínek je možností a příjemce dotace nelze za nevyužití této možnosti postihovat odepřením aplikace zásady přiměřenosti. Z nepodání žádosti nelze dovozovat ani závažnější dopad do účelu dotace či vyšší intenzitu vytýkaného porušení. O zlepšení hospodaření žalobkyně není pochyb, nelze tak konstatovat, že by účel dotace nebyl naplněn. Argumentace stěžovatele se „cyklí“. Pokud by žádost o změnu byla podána, nedošlo by k porušení rozpočtové kázně. Žalobkyně nesouhlasí se stěžovatelovou konstrukcí, že jsou sice dány důvody pro aplikaci zásady přiměřenosti vzhledem k deformaci ekonomických hodnot vykázaných žalobkyní za rok 2020, současně jsou však splněny i okolnosti, které použití této zásady vylučují, vzhledem k nepodání žádosti o změnu dotačních podmínek, v důsledku čehož se dopustila porušení rozpočtové kázně, kterému mohla předejít.

21. Dle žalobkyně stěžovatelovy odkazy na judikaturu k aplikaci zásady přiměřenosti nejsou přiléhavé. Uvedla vlastní odkazy na judikaturu.

22. K argumentaci stěžovatele nerovností s těmi příjemci dotace, kteří nezůstali pasivní a žádost podali, žalobkyně zdůraznila, že se nedomáhala upuštění od uložení odvodu, a ani krajský soud nehovořil o upuštění od uložení odvodu. Žalobkyně se pouze domáhala toho, aby v jejím případě byla aplikována zásada přiměřenosti. Je povinností daňových orgánů zásadu přiměřenosti aplikovat a odchýlit se od procentního rozmezí vymezeného poskytovatelem dotace, pokud to konkrétní okolnosti věci vyžadují. Není pochyb, že takovou okolností byla pandemie covid-19, kterou v roce 2017, kdy bylo o udělení dotace rozhodnuto, nikdo nepředpokládal. Kvůli pandemii nebylo možné dosáhnout běžných ekonomických ukazatelů. Nelze konstatovat, že se žalobkyně zavázala ke splnění ekonomických ukazatelů i v období, které bude dotčeno katastrofou bezprecedentních rozměrů a bezprecedentními omezeními. Sledované kritérium žalobkyně nenaplnila z důvodů, které byly mimořádné, nepředvídatelné, jí nezaviněné.

23. Žalobkyně uzavřela, že není důvod pro zrušení rozsudku krajského soudu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

24. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

25. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalovaného je důvodná.

26. Podle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.

27. Podle § 14 odst. 4 písm. g) rozpočtových pravidel vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které obsahuje případné další podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace nebo návratné finanční výpomoci splnit.

28. Podle § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel v rozhodnutí o poskytnutí dotace může poskytovatel stanovit, že nesplnění některých podmínek podle odstavce 4 písm. g) nebo porušení povinnosti stanovené právním předpisem bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka dotace. Při stanovení nižšího odvodu uvede poskytovatel procentní rozmezí nebo pevný procentní podíl vztahující se buď k celkové částce dotace, nebo k částce, ve které byla porušena rozpočtová kázeň, nebo stanoví pevnou částku odvodu; přitom přihlédne k závažnosti porušení rozpočtové kázně a jeho vlivu na dodržení účelu dotace.

29. Podle § 44a odst. 3 rozpočtových pravidel fyzická osoba nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, je povinna provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně […]

30. Podle § 44a odst. 4 písm. a) rozpočtových pravidel ve znění do 30. 6. 2023 odvod za porušení rozpočtové kázně činí v případě neoprávněného použití prostředků dotace pevnou částku podle § 14 odst. 6, nebo, pokud v rozhodnutí o ní bylo uvedeno jedno nebo více procentních rozmezí nebo pevný procentní podíl pro stanovení nižšího odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 14 odst. 6, finančním úřadem stanovenou částku vycházející z procentního rozmezí nebo pevného procentního podílu uvedeného v rozhodnutí, a to pro každý jednotlivý případ; při stanovení částky odvodu vezme finanční úřad v úvahu závažnost porušení povinnosti, jeho vliv na dodržení účelu dotace a hospodárnost uložené sankce; v případě neoprávněného použití prostředků přesunutých podle § 24a nebo § 26 odst. 2 postupuje finanční úřad obdobně.

31. V rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 21. 12. 2017 o poskytnutí dotace byly stanoveny závazné indikátory, mj. indikátor „21404 Změna tržeb příjemce v souvislosti s podporou“. Žalobkyně byla povinna od 8. 1. 2019 do 7. 1. 2024 plnit hodnotu tohoto závazného indikátoru a navýšit oproti roku 2015 tržby v souvislosti s podporou o 10 %.

32. Rozhodnutí o poskytnutí dotace vedle vymezení parametrů závazného indikátoru 21404 stanovilo rovněž postih v případě jeho nenaplnění. Pro naplnění tohoto indikátoru v míře menší než 20 % byl stanoven postih ve výši 30 % z celkové výše proplacené dotace, pro naplnění indikátoru v míře menší než 60 % až 20 % (včetně) byl stanoven postih ve výši 20 % a pro jeho naplnění v míře menší než 100 % až 60 % (včetně) byl stanoven postih ve výši 10 % z výše proplacené dotace.

33. Správce daně zjistil, že žalobkyně ve sledovaném období naplnila závazný indikátor navýšení tržeb ve výši 0 %, neboť její tržby ve sledovaném období (od 1. 12. 2019 do 30. 11. 2020) dosahovaly nižší výše než ve srovnávacím období. Daňové orgány obou stupňů tak dospěly k závěru, že žalobkyně nesplněním hodnoty závazného indikátoru 21404 porušila rozpočtovou kázeň.

34. Dosaženou výši tržeb ve sledovaném období, resp. samotné porušení rozpočtové kázně žalobkyně nerozporuje.

35. Judikatura Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že odpovědnost za řádné a včasné provedení podpořeného projektu nese podle podmínek nastavených v dotační smlouvě či dotačním rozhodnutí příjemce dotace, a to i v případě, že realizaci projektu ovlivní skutečnosti nezávislé na jeho vůli (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2009, č. j. 5 Afs 70/2008-152, ze dne 21. 6. 2012, č. j. 9 As 101/2011-108, nebo ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012-38, nebo ze dne 15. 11. 2022, č. j. 4 Afs 413/2021-32).

36. Žalobkyně tedy byla odpovědná za řádné a včasné provedení podpořeného projektu i v situaci, kdy hospodářskou situaci nepříznivě ovlivnila pandemie onemocnění covid-19 a s ní spojená opatření. Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobkyně, podle níž skutečnost, že akceptovala dotační podmínky, pozbývá významu či se oslabuje z důvodu nepředvídatelné a jí nezaviněné situace související s pandemií onemocnění covid-19.

37. Krajský soud označil za nepřiměřený postup stěžovatele, který neučinil odhad, „jaké výše tržeb by žalobkyně pravděpodobně dosáhla, pokud by pandemie covid-19 tržby žalobkyně negativně neovlivnila.“

38. Dle Nejvyššího správního soudu však krajský soud při této úvaze nesprávně smísil posouzení vzniku porušení povinnosti (a jeho rozsahu) s posouzením přiměřenosti výše odvodu. Jak bylo uvedeno, žalobkyně odpovídá za řádné a včasné splnění dotovaného projektu, přičemž toto pravidlo se uplatní i v situaci, kdy plnění projektu ovlivnila žalobkyní nezaviněná pandemie onemocnění covid-19. Jestliže krajský soud stěžovateli uložil, aby odvod za porušení rozpočtové kázně stanovil ve výši, která odpovídá odhadu, jakých tržeb by žalobkyně pravděpodobně dosáhla, nenastala-li by pandemie, ve své podstatě tím toto pravidlo negoval a v tomto rozsahu zbavil žalobkyni odpovědnosti za řádné a včasné splnění.

39. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře v zásadě akceptuje výši odvodu, kterou určil poskytovatel dotace v rozhodnutí (či smlouvě) o poskytnutí dotace (srov. např. rozsudky ze dne 21. 5. 2018, č. j. 2 Afs 366/2017-33, ze dne 19. 12. 2020, č. j. 7 Afs 410/2019-44, nebo ze dne 31. 5. 2024, č. j. 3 Afs 300/2022-44). Požadavek přiměřenosti výše odvodu je zpravidla naplněn již tím, že odvod je stanoven v procentním rozmezí či procentním podílu určeném poskytovatelem dotace (srov. např. rozsudky ze dne 28. 3. 2019, č. j. 4 Afs 421/2018-39, nebo ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Afs 130/2019-35).

40. Judikatura nicméně potvrzuje, že daňové orgány mají povinnost hodnotit přiměřenost výše odvodu i v případě, kdy z rozhodnutí (či smlouvy) o udělení dotace vyplývá, jakým způsobem má být odvod za porušení rozpočtové kázně vypočten, a mají možnost odvod stanovit i v jiné výši, než jaká vyplývá z poskytovatelem dotace určeného způsobu výpočtu odvodu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Afs 130/2019-35, nebo ze dne 28. 2. 2022, č. j. 8 Afs 130/2020-43).

41. Spor je v nyní projednávaném případě veden o to, zda žalobkyni předepsaný odvod za porušení rozpočtové kázně byl přiměřený, resp. zda skutečnost, že žalobkyně nepodala žádost o změnu dotačních podmínek, je relevantní pro úvahu žalovaného, že nejsou dány okolnosti pro odchýlení se od procentních sazeb výše odvodu za porušení rozpočtové kázně určené v rozhodnutí o poskytnuté dotace.

42. Snížení odvodu za porušení rozpočtové kázně pod sazby stanovené poskytovatelem dotace je namístě pouze tehdy, pokud by takto stanovená výše odvodu byla s ohledem na konkrétní podstatné okolnosti nepřiměřená. Zásada přiměřenosti uvedená v § 44a odst. 4 písm. a) rozpočtových pravidel v rozhodném znění tak v tomto kontextu představuje následný korektiv apriorního obecného nastavení výše odvodu poskytovatelem dotace.

43. Skutečnost, že výše odvodu byla stanovena dle způsobu výpočtu určeného předem poskytovatelem dotace, ovšem nutně neznamená, že při stanovení výše odvodu byla přiměřenost odepřena. Pouze to znamená, že nebyly v konkrétním případě shledány takové okolnosti, které by odůvodnily snížení odvodu pod hranici předem stanovenou poskytovatelem dotace vzhledem k míře závažnosti porušení dotačních podmínek, resp. že odvod ve výši dle sazeb stanovených poskytovatelem dotace není vzhledem k okolnostem nepřiměřený. Právě takto posoudily případ žalobkyně daňové orgány. Argumentace žalobkyně, která se domáhá „pouze toho, aby v jejím případě byla aplikována zásada přiměřenosti“, tak je zavádějící.

44. Judikatura týkající se odvodů za porušení rozpočtové kázně obecně akcentuje skutečnost, zda byl příjemce dotace aktivní, či nikoli. Aktivní snaha o nápravu či eliminaci důsledků porušení může působit ve prospěch snížení výše odvodu, zatímco pasivita či ignorování možnosti dostupného preventivního postupu při zabránění vzniku či narůstání výše odvodu příjemcem dotace působí v neprospěch snížení výše odvodu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Afs 130/2019-35, nebo ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 Afs 93/2021-31). Nejvyšší správní soud již také aproboval posouzení, že příjemce dotace se nemůže odvolávat na přílišný formalismus daňových orgánů či s odkazem na zásadu přiměřenosti požadovat odstranění tvrdosti předepsaného odpočtu za porušení rozpočtové kázně v případě, kdy nevyužil dostupné možnosti, jak porušení rozpočtové kázně předejít, včetně možnosti požádat o změnu rozhodnutí o poskytnutí dotace (rozsudek Nejvyššího správního ze dne 19. 7. 2018, č. j. 7 Afs 172/2018-40).

45. Nejvyšší správní soud tak nesdílí názor krajského soudu, že na posouzení přiměřenosti výše žalobkyni předepsaného odvodu za porušení rozpočtové kázně neměla žádný vliv skutečnost, že žalobkyně nevyužila možnost požádat o změnu dotačních podmínek.

46. Jestliže se aktivita či pasivita příjemce dotace při předcházení vzniku či navyšování odvodu za porušení rozpočtové kázně v rámci hodnocení přiměřenosti výše odvodu posuzuje v běžných případech, tím spíše musí mít tato skutečnost vliv v případě, kdy poskytovatel dotace žalobkyni výslovně oznámil, že přijal opatření ke snížení dopadů pandemie a žalobkyni aktivně upozornil na možnost požádat o změnu rozhodnutí o poskytnutí dotace spočívající v odložení termínu (srov. depeše Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 1. 7. 2020, poř. č. 26.1 správního spisu).

47. Procesní pasivita příjemce dotace nenahrazuje nutnost materiálního posouzení závažnosti porušení povinnosti, jak polemizuje krajský soud (bod 59 rozsudku krajského soudu). Skutečnost, že žalobkyně žádost o změnu rozhodnutí o poskytnutí dotace nepodala, však měla vliv pro závěr, že ve sledovaném období žalobkyně porušila povinnost a účel dotace nenaplnila, jak předpokládá § 44a odst. 4 písm. a) rozpočtových pravidel v rozhodném znění. Tato skutečnost přitom byla pouze na straně žalobkyně. Žalobkyně ani netvrdí jakékoli specifické konkrétní a individualizované okolnosti, ať už související s pandemií onemocnění covid-19 či jiné, které jí bránily v podání žádosti o změnu rozhodnutí a odvrácení negativního následku vzniku porušení rozpočtové kázně či snížení jeho rozsahu.

48. Pro úplnost Nejvyšší správní soud reaguje na argumentaci žalobkyně, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil nepřípustné novoty. V bodu 24 doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl: „V rozhodnutí o odvolání stěžovatel skutečně připustil, že pandemie mohla mít na účastníka řízení negativní vliv. Na tom stěžovatel nadále setrvává, nicméně současně upozorňuje na to, že nikde v rozhodnutí o odvolání nekonstatoval, že se muselo jednat o jedinou skutečnost, která v předmětném období výši tržeb ovlivnila. Ta totiž mohla být ovlivněna celou řadou dalších okolností. Tržby mohou být ovlivněny i dalšími faktory, jako jsou např. změny v cenách vstupů, kurzové výkyvy, snížení poptávky po výrobcích, nedostatek pracovníků na pracovním trhu apod.“

49. Uvedenou argumentací stěžovatel zjevně cíleně reagoval na závěr krajského soudu (bod 52 rozsudku krajského soudu), že „došlo-li k poklesu tržeb v důsledku objektivních okolností, které žalobkyně nemohla nijak ovlivnit, a tato okolnost je žalovaným výslovně uznána, a žalovaný i za této situace vychází z výše tržeb, jakoby k negativnímu vlivu pandemie covid-19 vůbec nedošlo, nelze dospět k závěru, že by zde existoval rozumný vztah mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu.“

50. Jde tak o právní polemiku s napadeným rozsudkem krajského soudu, což je podstatou kasační stížnosti. Nejde o tvrzení nových skutkových okolností ve smyslu § 109 odst. 5 s. ř. s., k nimž by Nejvyšší správní soud nemohl přihlížet. Nejde ani o nepřípustnou námitku ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. z toho důvodu, že nebyla uplatněna v žalobě. Tento důvod nepřípustnosti se z povahy věci může uplatnit pouze vůči žalobci, nikoli vůči žalovanému (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008-104). Potvrzení, že snížení obratu žalobkyně za rozhodné období bylo způsobeno výhradně probíhající pandemií a souvisejícími opatřeními, jak tvrdí žalobkyně, Nejvyšší správní soud v rozhodnutí stěžovatele nenašel.

IV. Závěr a náklady řízení

33. Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného důvodnou, pročež podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.

34. V dalším řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. srpna 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu