6 Afs 73/2023

Rubrum

6 Afs 73/2023 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: DAUBRESSE s.r.o., sídlem Mečová 358/8, Brno, zastoupená JUDr. Davidem Heryánem, advokátem, sídlem Vilová 1367, Poděbrady, proti žalovanému: Finanční úřad pro Zlínský kraj, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o žalobkyní podaném daňovém přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ze dne 14. 11. 2022, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2023, č. j. 31 A 12/2023-107, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), s odůvodněním, že žalovaný nevydal a nezaslal žalobkyni rozhodnutí o dani 6 Afs 73/2023 z nabytí nemovitých věcí na základě jí podaného daňového přiznání k této dani ze dne 14. 11. 2022.

2. Žalovaný posoudil toto podání žalobkyně jako žádost o prominutí daně z převodu nemovitostí dle § 25 odst. 5 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a věc dne 17. 1. 2023 postoupil Generálnímu finančnímu ředitelství jako příslušnému správci daně. O postoupení věci žalobkyni vyrozuměl podáním ze dne 18. 1. 2023, které jí bylo doručeno dne 26. 1. 2023.

3. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Po ověření podmínky, že žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky ochrany proti nečinnosti, připomněl, že smyslem uvedeného žalobního typu je odstranění průtahů řízení a vydání rozhodnutí ve věci samé (nebo osvědčení). Žaloba na ochranu proti nečinnosti tedy dle krajského soudu nesměřuje k ochraně před namítanými procesními vadami, k nimž dle žalobkyně mělo dojít v daném případě. Krajský soud poukázal na obsah podané žaloby, z níž je patrné, že žalobkyně ve skutečnosti zpochybňuje postup žalovaného a nesprávnost právní kvalifikace podaného daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí jako žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí, a tedy i nesprávnost určení předmětu řízení a postoupení věci k rozhodnutí Generálnímu finančnímu ředitelství. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně není zbavena možnosti domoci se přezkumu závěrů a postupu žalovaného, které rozporuje, a sice prostřednictvím opravného prostředku proti rozhodnutí vydanému Generálním finančním ředitelstvím, případně žaloby proti rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítla, že si krajský soud měl učinit úsudek o správnosti právní kvalifikace jí podaného daňového přiznání a správnosti postupu žalovaného, který věc postoupil Generálnímu finančnímu ředitelství. Podle výsledku pak měl krajský soud určit, zda je žalovaný nečinný či nikoli. Stěžovatelka v kasační stížnosti podrobně odůvodnila svůj právní náhled na to, jak a podle jakého právního předpisu mělo být její podání kvalifikováno. Domnívá se, že jí závěry krajského soudu znemožňují podat odvolání a následnou žalobu, neboť vyrozumění o postoupení věci není rozhodnutím.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul dosavadní průběh řízení a připomněl, že Generální finanční ředitelství vydalo ve věci samé rozhodnutí (ze dne 15. 3. 2023, č. j. 14746/23-78100-40121-050343), které stěžovatelka napadla žalobou u Městského soudu v Praze, v níž se domáhá přezkumu týchž otázek, jako v nyní souzené věci.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

7. Mezi účastníky je nesporné, že stěžovatelka podala dne 14. 11. 2022 přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, které žalovaný kvalifikoval jako žádost o prominutí daně z převodu nemovitostí dle § 25 odst. 5 zákona č. 357/1991 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a věc postoupil k rozhodnutí Generálnímu finančnímu ředitelství jako příslušnému správci daně. 6 Afs 73/2023 - 31 pokračování

8. Ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. upravuje, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

9. Podmínkou pro úspěšné uplatnění žaloby na ochranu proti nečinnosti je tvrzení, že správní orgán ani po bezvýsledném vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti nevydal ve správním řízení rozhodnutí ve věci v zákonem stanovené lhůtě, a zároveň nejsou dány žádné relevantní překážky, aby tak učinil. Smyslem žaloby je tedy odstranění průtahů ve správním řízení. Uvedený žalobní typ nesměřuje k ochraně před procesními vadami řízení (s výjimkou nečinnosti), anebo před rozhodnutími nezákonnými z hlediska hmotného práva. Takový přístup by vedl k setření rozdílu mezi řízením na ochranu proti nečinnosti a řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, č. j. 5 Ans 11/2010-104, nebo ze dne 13. 3. 2018, č. j. 4 Afs 414/2018-26).

10. V posuzovaném případě stěžovatelka opírá tvrzenou nečinnost o to, že podání (daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí), které učinila, žalovaný nesprávně vyhodnotil (na základě aplikace nesprávné právní úpravy), čímž nesprávně vymezil předmět řízení a následně věc postoupil k rozhodnutí správnímu orgánu, který není dle stěžovatelky příslušný ve věci rozhodnout. Žalovaný se tak dle jejího názoru dopouští nečinnosti.

11. Krajský soud však v napadeném rozsudku dospěl ke správnému právnímu závěru, že s touto argumentací nemůže být stěžovatelka v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu úspěšná. Námitky zpochybňující správnost kvalifikace stěžovatelkou učiněného podání a aplikovaných právních předpisů, správnosti vymezení předmětu řízení i procesního postupu spočívajícího v postoupení věci, včetně toho, zda řízení vedl (a následně i vydal rozhodnutí ve věci) příslušný správní orgán, mají své místo v řízení o žalobě směřující proti správnímu rozhodnutí vydanému ve věci samé. Tvrzení stěžovatele, že došlo k nesprávné interpretaci podání a příslušných ustanovení zákona, což mělo za následek nesprávné určení předmětu řízení, je typickým tvrzením o procesních vadách, které lze uplatnit při případném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydanému ve věci samé a poté, pokud by odvolání nebylo vyhověno, i v rámci soudního řízení při podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

12. V návaznosti na výše uvedené tedy není případná ani stěžovatelčina námitka, že je v důsledku závěrů obsažených v napadeném rozsudku „ochuzena“ o možnost podat odvolání a žalobu proti vyrozumění o postoupení, které není rozhodnutím. Jak plyne ze závěrů uvedených výše (a obdobně soud odkazuje také na rozsudek ze dne 13. 1. 2016, č. j. 3 As 63/2015), možnost uplatnit námitky proti postoupení věci má stěžovatelka plně zachovánu v podobě obrany proti výslednému rozhodnutí ve věci samé (zde proti rozhodnutí vydanému Generálním finančním ředitelstvím).

13. Souzená věc se zároveň odlišuje od případů posuzovaných Nejvyšším správním soudem v rozsudcích ze dne 21. 10. 2015, č. j. 3 Afs 56/2015-19, ze dne 22. 10. 2015, č. j. 2 Afs 63/2015-23, ze dne 30. 9. 2015, č. j. 4 Afs 140/2015-29, a ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 Afs 53/2015-29, na které stěžovatelka poukazovala v kasační stížnosti. V uvedených 6 Afs 73/2023 rozsudcích se Nejvyšší správní soud zabýval povinností správce daně vydat rozhodnutí (platební výměr) v závislosti na řešení předběžné otázky spočívající v hodnocení statusu daňového subjektu (který se označoval jako plátce daně z přidané hodnoty navzdory zrušení registrace k této dani; otázkou tedy byla samotná účinnost podání, včetně toho, zda vůbec došlo k zahájení vyměřovacího řízení). V souzené věci však není mezi účastníky řízení veden spor o daňový status stěžovatelky, ani o to, že o jí učiněném podání je nutno vydat rozhodnutí. Stěžovatelka činí spornou právní kvalifikaci učiněného podání a od toho se odvíjející otázku, který správní orgán je k rozhodnutí příslušný. Stěžovatelka se domnívá, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je žalovaný, a pokud tak nečiní, dopouští se nečinnosti. Žalovaný nicméně po vyhodnocení povahy a obsahu stěžovatelčina podání postoupil věc Generálnímu finančnímu ředitelství, které řízení ukončilo rozhodnutím vydaným dne 15. 3. 2023, č. j. 14746/23-78100-40121-050343.

14. Neztotožňuje-li se stěžovatelka s důvody, které vedly žalovaného k postoupení věci, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem opakuje, že se jedná o námitky, které mají své místo v rámci opravných prostředků, připouští-li je zákon, případně v žalobě směřující proti rozhodnutí správního orgánu. Tímto způsobem ostatně stěžovatelka postupovala. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství podala žalobu (vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Af 5/2023), v níž uplatnila shodné námitky jako v nyní souzené věci. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze o žalobě proti rozhodnutí, která má primát mezi žalobními typy upravenými soudním řádem správním, tedy stěžovatelka může uplatnit námitky i proti správnosti procesního postupu, konkrétně toho, zda Generální finanční ředitelství bylo příslušné vést ve věci řízení a vydat konečné rozhodnutí. Bude-li žalovaným provedená kvalifikace podaného daňového přiznání, od níž se odvíjí i správnost závěru o postoupení věci, shledána městským soudem nezákonnou, bude rozhodnutí Generálního finančního ředitelství pro tuto nezákonnost zrušeno a věc bude vrácena k dalšímu řízení žalovanému (k rozhodnutí o původně učiněném podání), jak se toho stěžovatelka domáhá. V soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Af 5/2023 má tedy stěžovatelka zachovánu veškerou možnost obrany.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá dle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch, a úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. září 2023 6 Afs 73/2023 - 32 pokračování Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu