6 As 123/2016

Rubrum

6 As 123/2016 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. M., zastoupen JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Viniční 4349/82, Brno, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované o kázeňském přestupku žalobce ze dne 22. 2. 2015, ev. žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 8 A 76/2015 – 44, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jitce Šmídové, se sídlem Viniční 4349/82, Brno, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3.400 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

6 As 123/2016 I. Vymezení případu

1. Žalobce, který toho času pobýval ve výkonu trestu ve věznici Valdice, se dne 21. 4. 2015 obrátil na Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobou proti rozhodnutí žalované, alternativně žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Žalobce brojil proti rozhodnutí o kázeňském přestupku ze dne 22. 2. 2015 a jeho řešení zaměstnancem žalované výchovným pohovorem dle § 58 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody; alternativně napadal žalobce nezákonný zásah žalované spočívající ve způsobu řešení uvedeného kázeňského přestupku výchovným pohovorem.

2. Městský soud usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

3. Proti označenému usnesení městského soudu žalobce (nyní stěžovatel) brojil včas podanou kasační stížností.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že městský soud rozhodl nezákonně a předčasně, když řízení zastavil, aniž by rozhodl o stěžovatelově nové žádosti o osvobození soudních poplatků ze dne 25. 4. 2016. Tvrzení městského soudu, že stěžovatelova nová žádost neobsahovala žádné nové rozhodné skutečnosti, stěžovatel odmítl s poukazem na jeho tvrzení obsažená v žádosti samotné, z nichž měla implicitně vyplynout změna majetkových poměrů a nedostatek prostředků k úhradě soudních poplatků. Dále stěžovatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 4 As 162/2015, které označil za precedenční.

5. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že pouze pro jeho nedostatečné majetkové poměry mu byl městským soudem neoprávněně odepřen přístup k soudu. Z toho důvodu stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. V doplnění kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 8. 2016, stěžovatel zopakoval, že městský soud o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl způsobem, který nevypovídá o možnostech stěžovatele uhradit soudní poplatky v současnosti. Dále stěžovatel Nejvyšší správní soud požádal o osvobození od soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Daným žádostem Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne 11. 8. 2016, č. j. 6 As 123/2016 – 17. V dalším doplnění kasační stížnosti ze dne 21. 8. 2016 stěžovatel poznamenal, že stejně jako Nejvyšší správní soud měl postupovat i městský soud, pročež má Nejvyšší správní soud jeho usnesení zrušit. 6 As 123/2016 - 30 pokračování III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení § 104 s . ř. s.

8. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

9. Na úvod Nejvyšší správní soud podotýká, že kasační stížnost směřuje proti usnesení městského soudu o zastavení řízení. Z povahy věci proto nelze namítat jiné důvody kasační stížnosti než důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. ledna 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65). Úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení proto je toliko posoudit, zda byly splněny podmínky pro to, aby městský soud řízení o stěžovatelově žalobě zastavil.

10. Pro posouzení této otázky je účelné nejprve stručně zrekapitulovat průběh řízení před soudy. Stěžovatel ve své žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu zažádal městský soud o úplné osvobození od soudních poplatků. Městský soud o této žádosti rozhodl usnesením ze dne 22. 5. 2015, č. j. 8 A 76/2015 – 10, tak, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 40 %. Toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností. Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 160/2015 – 10, usnesení městského soudu č. j. 8 A 76/2015 – 10 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož městský soud chybně posoudil majetkové poměry stěžovatele. Městský soud na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu reagoval novým rozhodnutím (usnesení ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 76/2015 – 26), kterým stěžovatele osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 75 %. I posledně jmenované rozhodnutí městského soudu však stěžovatel považoval za nezákonné a napadl je kasační stížností. O té Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 2 As 5/2016 – 17, tak, že ji zamítl, neboť naznal, že městský soud při opětovném rozhodování o osvobození stěžovatele od soudních poplatků dostatečným způsobem reflektoval závazný právní názor předestřený Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 160/2015 – 10. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud potvrdil 75% osvobození stěžovatele od soudních poplatků, vydal městský soud dne 18. 4. 2016 opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 750 Kč.

11. Na naposledy jmenovanou výzvu stěžovatel odpověděl podáním ze dne 25. 4. 2016, kterým opětovně zažádal o úplné osvobození od soudního poplatku. V dané žádosti odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl, že je omezen na osobní svobodě, nemůže pracovat a ani jiným způsobem si obstarávat prostředky na soudní poplatky a nedisponuje prostředky k jejich úhradě. Ve snaze bránit se šikanózním postupům žalovaného je tedy stěžovatel podle svých slov odkázán toliko na dobrodiní třetích osob.

12. Městský soud následně dne 10. 5. 2016 vydal v záhlaví označené usnesení, jímž řízení o žalobě stěžovatele zastavil, neboť stěžovatel ve lhůtě neuhradil stanovený soudní 6 As 123/2016 poplatek. Ke stěžovatelově opětovné žádosti o úplné osvobození od soudních poplatků městský soud uvedl, že se s argumenty v ní uvedenými vypořádal již ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 76/2015 – 26, kterým stěžovatele osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 75 % a se kterým se ztotožnil i Nejvyšší správní soud. V opětovné žádosti přitom stěžovatel podle městského soudu neuvedl žádné nové rozhodné skutečnosti, a proto o ní soud zvlášť nerozhodoval. Pokud by zvolil opačný postup, hrozilo by, že stěžovatel svým postupem paralyzuje průběh řízení.

13. Nejvyšší správní soud posoudil napadené rozhodnutí městského soudu v rozsahu stížnostních námitek a důvodů, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že městský soud rozhodl v souladu se zákonem.

14. Zákonnost osvobození stěžovatele od soudních poplatků v rozsahu 75 % již závazně posoudil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 2 As 5/2016 – 17, a to kladně. V nyní vedeném řízení se tedy Nejvyšší správní soud musel zabývat (pouze) otázkou, zda byly dány důvody pro zastavení řízení o stěžovatelově žalobě. Skutečnost, že stěžovatel soudní poplatek neuhradil, je mezi stranami nesporná. K posouzení tudíž zbývá, zda městskému soudu v rozhodnutí o zastavení řízení bránila stěžovatelova opětovná žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 25. 4. 2016.

15. Problematikou opakovaných žádostí o osvobození od soudních poplatků se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09 (N 10/56 SbNU 99). Ačkoliv Ústavní soud vyslovil své závěry ve vztahu k úpravě osvobození od soudních poplatků obsažené v občanském soudním řádu, Nejvyšší správní soud má za to, že jsou plně použitelné i v případě řízení před správními soudy. Podle Ústavního soudu „o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“ (bod 17). Současně Ústavní soud výslovně připustil možnost, aby obecné soudy o opětovné (nedůvodné) žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodovaly samostatným rozhodnutím, ale vypořádaly s ní až v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě (bod 18 citovaného nálezu).

16. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1439/09 tedy vyplývá, že postup městského soudu (viz bod

[12] tohoto rozsudku) byl zcela korektní a vyhovující ústavním požadavkům na přístup k soudu za předpokladu, že opětovná žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků neobsahovala důvodná tvrzení o změně poměrů účastníků v mezidobí od předchozího rozhodování o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel přitom v opětovné žádosti jen zopakoval, že je zbaven osobní svobody, nemá možnost pracovat a nedisponuje dostatečnými prostředky k úhradě soudního poplatku. Nejvyšší správní soud proto žádost stěžovatele ze dne 25. 4. 2016 posoudil tak, že neobsahuje konkrétní důvodná a podložená tvrzení o změně poměrů stěžovatele nad rámec tvrzení, která již posoudil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 5/2016 – 17. Zastavení řízení ze strany městského soudu tedy bylo zákonné. Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splnění 6 As 123/2016 - 31 pokračování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků – zde tvrzení (a doložení důkazů) o podstatné změně majetkových poměrů nastalé v mezidobí od dřívějšího rozhodnutí soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků – je povinností účastníka řízení. Soud sám majetkové poměry účastníka řízení z úřední povinnosti zjišťovat nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. ledna 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS).

17. Poukaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2015, č. j. 4 As 162/2015 – 18, kterým byl zcela osvobozen od soudního poplatku, nemůže sám o sobě jako důvod pro plné osvobození od soudního poplatku obstát. O žádosti o osvobození od soudních poplatků soud vždy rozhoduje na základě konkrétních tvrzení a důkazů předložených účastníkem řízení v tom kterém řízení. Fakt, že byl účastník plně osvobozen od soudních poplatků v jednom řízení, nemůže zhojit absenci relevantních skutkových tvrzení o změně majetkových poměrů v řízení jiném.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud rozhodl v souladu s právními předpisy. Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti jeho usnesení v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. jako nedůvodnou a zamítl ji.

19. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaná sice ve věci úspěch měla, podle obsahu spisu jí však nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

20. Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli právním zástupcem advokátku. Podle § 35 odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem) ve výši 3.100 Kč a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 3.400 Kč. K uskutečnění porady sice nedošlo, avšak advokátka za této situace učinila alespoň to, že se dostavila k soudu a nahlédla do spisu, což je obdobou úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně není plátcem daně z přidané hodnoty. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 6 As 123/2016 V Brně dne 14. září 2016 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu