6 As 141/2020

Rubrum

6 As 141/2020 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: L. V., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát města Brna, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve volbě způsobu vymáhání nedoplatku ve výši 4 700 Kč podle rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 11. 12. 2017, č. j. ODSČ-43029/17-29, prostřednictvím soudního exekutora, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2020, č. j. 62 A 203/2019-98, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2020, č. j. 62 A 203/2019-98, s e z r u š u j e a žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve volbě způsobu vymáhání nedoplatku ve výši 4 700 Kč podle rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 11. 12. 2017, č. j. ODSČ-43029/17-29, 6 As 141/2020 prostřednictvím soudního exekutora. Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobě vyhověl a žalobou napadený zásah prohlásil za nezákonný.

II. Kasační stížnost a řízení o ní

2. Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

3. Stěžovatel namítá, že si je vědom povinnosti stanovené mu v § 175 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, tj. zvolit způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Pokud by zjistil podmínky pro provedení daňové exekuce, jednoznačně by ji upřednostnil. Protože se mu to však nepodařilo, obrátil se na soudního exekutora.

4. Stěžovatel dále odkázal na judikaturu soudů rozhodujících v civilním řízení, z níž vyplývá, že nepřiměřenost vymáhané pohledávky ve vztahu k nákladům exekučního řízení nastává, jestliže vymáhaná pohledávka nepřevyšuje 1/3 nákladů exekuce v základní sazbě, tj. 1/3 z částky 6 655 Kč. V projednávané věci proto bylo vymáhání pohledávky prostřednictvím soudního exekutora přiměřené.

5. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

6. Předseda senátu řízení o kasační stížnosti přerušil, a to s odkazem na řízení vedené před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 10 As 25/2020. Závěry vyslovené rozšířeným senátem v uvedené věci totiž mohly být významné také pro posouzení nynější věci.

7. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl v uvedené věci rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10 As 25/2020-61. Předseda senátu proto usnesením ze dne 2. 1. 2023, č. j. 6 As 141/2020-15, rozhodl o pokračování v řízení a dal účastníkům řízení možnost vyjádřit se k závěrům citovaného rozsudku a jejich aplikaci v nyní projednávané věci. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

9. Při přezkumu napadeného rozsudku krajského soudu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jsou zde důvody k jeho zrušení, k nimž musí přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

10. Rozšířený senát dospěl v rozsudku ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10 As 25/2020-61, k závěru, že „podání exekučního návrhu správcem daně jako oprávněným podle § 175 odst. 1 daňového řádu, je-li vymáhán daňový nedoplatek, nemůže být zásahem podle § 82 s. ř. s.“

11. Důvodem pro tento závěr byla skutečnost, že jakkoliv je exekuční návrh správce daně „v první řadě projevem pravomoci správního orgánu zajistit placení daní daňovým 6 As 141/2020 - 19 pokračování subjektem“, nejedná se o zásah správního orgánu, který by byl přímo zaměřen proti povinnému (daňovému subjektu), nebo v jehož důsledku by proti povinnému bylo přímo zasaženo. Podáním návrhu je sice podle § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, zahájeno exekuční řízení, to však podle rozšířeného senátu nemá samo o sobě bezprostřední dopady do práv povinného, a to ani v rámci tohoto řízení, ani mimo ně (body 30 až 39 rozsudku č. j. 10 As 25/2020-61). V dalších fázích exekučního řízení pak má povinný prostředky ochrany svých práv v samotném exekučním řízení, a to včetně možnosti soudního přezkumu otázky proporcionality způsobu vymáhání pohledávky správcem daně ve smyslu § 175 odst. 1 daňového řádu (body 40 až 43 citovaného rozsudku rozšířeného senátu).

12. Citované závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc a Nejvyšší správní soud je jimi vázán. Stejně jako ve věci projednávané rozšířeným senátem pod sp. zn. 10 As 25/2020, šlo i v nyní posuzovaném případě o vymáhání peněžitého plnění podle § 106 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postupem podle daňového řádu. Žalovaný i zde využil možnosti provedení výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudního exekutora podle § 175 odst. daňového řádu a tento úkon žalovaného byl předmětem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.

13. Krajský soud proto v nyní projednávané věci pochybil tím, že podanou žalobu věcně projednal namísto jejího odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající ve zjevné neexistenci zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. Tím krajský soud způsobil zmatečnost řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., k níž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout i nad rámec důvodů kasační stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

IV. Závěr a náklady řízení

14. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně rozhodl o odmítnutí žaloby (§ 110 odst. 1 věty první, části věty za středníkem s. ř. s.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud se zřetelem k celkovému výsledku řízení před správními soudy podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. ledna 2023 JUDr. Filip Dienstbier Ph.D. předseda senátu