6 As 146/2026

Rubrum

6 As 146/2026 - 41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic, sídlem Cejl 460/35, Brno, zastoupený JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem, sídlem Lublaňská 18, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti: Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2026, č. j. 15 A 23/2025 - 61, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Osoba zúčastněná na řízení j e p o v i n n a zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž krajský soud zrušil schvalovací výměr žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/102606/2021, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným schvalovacím výměrem žalovaný schválil lesní hospodářský plán pro lesní hospodářský celek Telnice na období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný schválil lesní hospodářský plán navzdory nesouhlasnému závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody, aniž bylo zřejmé, které jeho připomínky a požadavky byly přijaty, zapracovány a jakým způsobem. Žalovanému rovněž vytkl, že do svého rozhodnutí bez dalšího převzal vyjádření orgánu ochrany přírody při závěrečném šetření, které však nemůže nahradit původní odůvodněné nesouhlasné závazné stanovisko. Žalovaný tak podle krajského soudu 6 As 146/2026 zatížil schvalovací výměr podstatnou vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a současně nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

2. Stěžovatel spolu s kasační stížností navrhl přiznání odkladného účinku. Uvádí, že podle zrušeného lesního hospodářského plánu hospodařil přibližně pět let a že tento plán představoval základní rámec jeho hospodaření v daném území. Jeho absence vyvolá právní nejistotu ohledně rozsahu a zákonnosti hospodářských zásahů, ztíží plánování těžby a obnovy lesa i plnění zákonných povinností. Tento stav bezprostředně ohrožuje kontinuitu řádného hospodaření a schopnost stěžovatele plnit dlouhodobé smluvní závazky, což může nenávratně narušit vztahy s obchodními partnery. Stěžovatel dále poukazuje na možné dopady napadeného rozsudku do oblasti certifikace dříví, neboť vzniká riziko jejího zpochybnění při kontrolách a auditech. Nejistota odběratelů ohledně souladu hospodaření se standardy udržitelnosti může podle stěžovatele přimět obchodní partnery, aby požadovali dodatečné záruky, omezili odběry nebo ukončili smluvní vztahy. Nepřiznání odkladného účinku může rovněž vést k pozastavení těžby, výpadku příjmů z prodeje dříví, narušení odbytu a ohrožení čerpání dotací, jejichž poskytnutí závisí na lesním hospodářském plánu, jeho výjimkách a certifikaci dříví (zejména PEFC). Tyto dopady podle stěžovatele přesahují běžné podnikatelské riziko a mohou nepříznivě ovlivnit také veřejný rozpočet, neboť stěžovatel hospodaří s majetkem státu. Přiznání odkladného účinku podle něj odpovídá veřejnému zájmu na řádném a kontinuálním hospodaření v lesích a nezasáhne nepřiměřeně do práv třetích osob, neboť pouze dočasně zachová dosavadní stav.

3. Žalobce pokládá návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku za nedůvodný. Namítá, že tvrzení stěžovatele jsou velmi obecná a nekonkrétní, nadto nejsou podložená žádnými důkazy. Podle žalobce do meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovateli nehrozí relevantní újma. Právní předpisy počítají se situací, kdy vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu; jeho absence zásadně nebrání ani obnově lesa. Žalobce nadto upozorňuje, že v průběhu letních měsíců se úmyslné mýtní těžby prakticky neprovádějí a toto období není vhodné ani pro výsadbu sazenic. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že stěžovatel si musel být vědom nestandardních okolností, za nichž žalovaný lesní hospodářský plán schválil. O tom svědčí výhrada orgánu ochrany přírody či vyjádření Ministerstva životního prostředí. Stěžovatel proto nemohl důvodně spoléhat na to, že bude podle plánu po celou dobu jeho platnosti hospodařit bez dalších omezení. Žalobce zpochybňuje také tvrzené dopady do certifikace dříví a čerpání dotací. Certifikace předpokládá dodržování právních předpisů na úseku lesního hospodářství a ochrany přírody, stěžovatel však již v minulosti provedl na území evropsky významné lokality Východní Krušnohoří těžbu bez potřebného souhlasu orgánu ochrany přírody. Tvrzení o ohrožení dotací pak podle žalobce postrádá jakékoli konkrétní údaje o dotačních titulech a podmínkách jejich čerpání. Přiznání odkladného účinku by podle žalobce odporovalo důležitému veřejnému zájmu na ochraně přírody a krajiny. Lesní hospodářský plán umožňuje těžbu ve starých porostech evropsky významné lokality Východní Krušnohoří, která může nevratně poškodit chráněná stanoviště a místní ekosystémy. Naproti tomu případná újma stěžovatele má pouze ekonomickou a dočasnou povahu.

4. Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku souhlasí. Úvodem zdůrazňuje, že jako orgán státní správy lesů hájí veřejný zájem na ochraně lesa a na trvale udržitelném hospodaření. Pro soustavnou ochranu lesa a rovnoměrné plnění jeho funkcí považuje 6 As 146/2026 - 42 pokračování za žádoucí, aby stěžovatel hospodařil podle schváleného lesního hospodářského plánu. Bez něj by musel pro jednotlivé zásahy žádat o povolení výjimek z pravidel týkajících se holých sečí, obnovy a zalesnění lesních porostů či mýtní těžby a o povolení jednotlivých těžeb. Zpracování a schválení nového plánu podle žalovaného potrvá nejméně rok. Přiznání odkladného účinku podle žalovaného neohrozí ani veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. Orgány ochrany přírody posuzují potřebné souhlasy, výjimky a případné zákazy jednotlivých zásahů bez ohledu na existenci lesního hospodářského plánu. Na území evropsky významné lokality Východní Krušnohoří navíc ochranu lokalit soustavy NATURA 2000 zajišťuje dohoda podle § 68 zákona o ochraně přírody a krajiny. Bez schváleného plánu by stěžovatel musel u jednotlivých zásahů postupovat podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, případně žádat o souhlas se zásahem do významného krajinného prvku a o povolení k rozšiřování nepůvodních druhů. Veřejné zájmy chráněné těmito instituty však žalovaný podle svého názoru zohlednil již při schvalování plánu. Přiznání odkladného účinku proto nepovažuje za rozporné s veřejným zájmem na ochraně lesa ani přírody a krajiny.

5. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.

6. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.

7. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). 6 As 146/2026

9. Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je tedy splnění povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma konkrétně spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Stěžovatel pak má i povinnost svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, řádně doložit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).

10. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci stěžovatel popsaným požadavkům nedostál.

11. Stěžovatel spatřuje hrozící újmu v možných provozních a ekonomických dopadech na svou činnost, které podle něj vyvolá absence lesního hospodářského plánu jakožto základního koncepčního nástroje hospodaření v lesích. Za nejzávažnější považuje omezení možnosti plánovat těžbu, jež se může promítnout do plnění smluvních závazků a stability obchodních vztahů. Stěžovatel nicméně tuto tvrzenou újmu nijak blíže nekonkretizoval. Neuvedl zejména, jaké konkrétní hospodářské zásahy mu absence schváleného plánu aktuálně znemožní nebo podstatně ztíží, kdy je potřebuje provést ani jaký význam mají pro jeho hospodaření. Z návrhu stěžovatele proto nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu mu skutečně hrozí tvrzená újma.

12. Stěžovatel rovněž neobjasnil, proč by nebylo možné hospodaření v dotčeném celku dočasně řešit postupy předvídanými zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon). Ten pamatuje i na hospodaření v lese, pro nějž vlastník nemá schválený ani ke schválení předaný plán. Konkrétně podle § 33 odst. 4 lesního zákona platí, že jestliže má těžba v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného nebo ke schválení předaného plánu, překročit 50 m3 za kalendářní rok, lze ji provést jen s písemným vyjádřením odborného lesního hospodáře a v součinnosti s ním. Samotná absence schváleného lesního hospodářského plánu tedy bez dalšího neznamená, že by těžbu nebylo možné provádět; těžba nad uvedený limit je pak podmíněna písemným vyjádřením a součinností odborného lesního hospodáře. Stěžovatel však v návrhu nespecifikoval ani zamýšlenou výši těžby v dotčené oblasti, ani nezbytný objem těžby pro plnění jeho obchodních závazků. Neobjasnil také, zda a z jakého důvodu by pro něj bylo nemožné zajistit potřebnou součinnost odborného lesního hospodáře. Bez těchto údajů nelze dovodit, že zrušení schvalovacího výměru vyvolává bezprostřední překážku hospodaření. Tvrzené provozní dopady proto mají toliko hypotetickou povahu. Stejně obecně stěžovatel poukazuje na plnění zákonných povinností a na obnovu lesa. Ani zde neuvádí, které konkrétní povinnosti nemůže bez platného lesního hospodářského plánu plnit, a nevysvětluje, v čem mu zrušení schvalovacího výměru, jež zahrnoval sporný lesní hospodářský plán, brání v obnově dotčených porostů.

13. Obdobně neurčitá a nepodložená je rovněž stěžovatelova argumentace týkající se ohrožení obchodních vztahů. Stěžovatel pouze v obecné rovině tvrdí, že v důsledku zrušení lesního hospodářského plánu může dojít ke zpochybnění jeho schopnosti dostát dlouhodobým smluvním závazkům, ke vzniku nejistoty na straně obchodních partnerů 6 As 146/2026 - 43 pokračování či dokonce k ukončování smluvních vztahů. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že ztráta dlouhodobě budovaných obchodních vztahů může představovat závažnou újmu, avšak stěžovatel svá tvrzení nijak blíže ve vztahu k nyní posuzované lokalitě nekonkretizoval a ani nedoložil. Takový závěr nelze založit jen na hypotetické možnosti, že obchodní partneři budou na zrušení schvalovacího výměru reagovat omezením spolupráce nebo ukončením smluvních vztahů. Stěžovatel neuvedl, jaké konkrétní závazky má v souvislosti s hospodařením v dotčeném lesním hospodářském celku plnit, kterých obchodních partnerů se má tvrzené riziko týkat, jak může propad příjmů z prodeje ovlivnit jeho hospodaření jakožto státního podniku, či zda a jakým způsobem jsou jeho smluvní závazky navázány na existenci schváleného lesního hospodářského plánu.

14. Stěžovatelův poukaz na obtížnou vyčíslitelnost případné ztráty obchodních vztahů nemůže nedostatek konkretizace nahradit. Obtížná kvantifikace újmy sama o sobě neznamená, že je újma dostatečně osvědčená nebo že dosahuje intenzity vyžadované pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel musí nejprve doložit, že tvrzená újma skutečně a bezprostředně hrozí v příčinné souvislosti s právními následky napadeného rozsudku. V projednávané věci však stěžovatel pouze předpokládá negativní reakci obchodních partnerů, aniž by předložil podklady nasvědčující tomu, že některý z nich již avizoval omezení spolupráce, požadoval dodatečné záruky nebo projevil úmysl smluvní vztah ukončit. Nadto stěžovatel nevysvětlil, proč by případnou nejistotu při plánování dodávek nebylo možné řešit postupy, které lesní zákon připouští i při absenci schváleného lesního hospodářského plánu. Samotné zrušení schvalovacího výměru tedy bez dalšího neprokazuje, že stěžovatel nemůže realizovat žádnou těžbu, a tím ani plnit své obchodní závazky. Za této situace zůstává tvrzená hrozba ztráty obchodních vztahů v hypotetické rovině.

15. Obdobně stěžovatel neosvědčil ani tvrzené ohrožení čerpání dotačních prostředků. V návrhu pouze v obecné rovině uvedl, že některé dotační tituly jsou navázány na lesní hospodářský plán či certifikaci dříví (PEFC), aniž by specifikoval, o jaké konkrétní dotační programy ve vztahu ke sporovanému lesnímu hospodářskému plánu se jedná, zda je jejich příjemcem a v jakém rozsahu či jakým konkrétním způsobem by zrušení lesního hospodářského plánu mohlo ovlivnit splnění podmínek pro jejich poskytnutí. Stěžovatel rovněž nepředložil rozhodnutí o poskytnutí podpory, podmínky příslušného dotačního titulu ani jiné podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že zrušení schvalovacího výměru bezprostředně ohrožuje poskytnutí nebo zachování konkrétní dotace. Nedoložil ani, že by zrušení lesního hospodářského plánu mělo vést k pozbytí, omezení či zpochybnění certifikace dříví. Ani v tomto směru proto Nejvyšší správní soud nemohl uzavřít, že stěžovateli hrozí konkrétní a dostatečně osvědčená újma.

16. Na uvedeném závěru nic nemění ani argumentace žalovaného. Ani z jeho vyjádření nevyplývá konkrétní a bezprostřední újma, jež by stěžovateli hrozila v důsledku zrušení schvalovacího výměru a nepřiznání odkladného účinku. Žalovaný se ve značné části svého vyjádření zabýval spíše naplněním podmínky souladu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Pro posouzení návrhu je však nutné nejprve zjistit, zda stěžovatel unesl břemeno tvrzení ve vztahu k vlastní újmě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Z vyjádření žalovaného plyne, že hospodaření stěžovatele může být po zrušení schvalovacího výměru organizačně a administrativně náročnější, neboť jednotlivé zásahy již nebude možné provádět plošně na podkladě schváleného plánu. Nejvyšší správní soud 6 As 146/2026 nepopírá, že samostatné posuzování jednotlivých zásahů při hospodaření bez schváleného lesního hospodářského plánu klade vyšší nároky na činnost stěžovatele. Nutnost postupovat podle mechanismů, které předvídá lesní zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny, však sama o sobě nepředstavuje újmu, která by odůvodňovala mimořádný zásah do účinků pravomocného rozsudku krajského soudu. Tyto mechanismy nadto slouží k ochraně veřejných zájmů, jejichž náležité zohlednění při schvalování lesního hospodářského plánu je v nyní projednávané věci předmětem sporu.

17. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil základní podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Neprokázal totiž, že by mu v důsledku právních následků napadeného rozsudku hrozila konkrétní, reálná a dostatečně závažná újma. Za této situace se Nejvyšší správní soud již nezabýval dalšími podmínkami pro přiznání odkladného účinku, tedy zda by jeho přiznáním mohla vzniknout újma jiným osobám a zda by takový postup nebyl v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

18. Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

19. Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

20. Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil osobě zúčastněné na řízení zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

21. Soudní poplatek lze zaplatit: QR Platba  v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu nebo  bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby, je: 1060414626. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2026 6 As 146/2026 - 44 pokračování Mgr. Veronika Juřičková předsedkyně senátu