6 As 161/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace, IČO: 000 92 584, se sídlem MUDr. Jana Janského 11, Znojmo, zastoupena Mgr. Janem Tejkalem, advokátem, se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída kpt. Jaroše 7, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 4. 2015, č. j. ÚOHS-R113/2014/VZ-8346/2015/322/IJu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 28. 5. 2015, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) 29. 5. 2015, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 4. 2015, č. j. ÚOHS-R113/2014/VZ- 8346/2015/322/IJu, jímž byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 45.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

2. Usnesením krajského soudu ze dne 5. 6. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 38 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení. Podle doručenky založené v soudním spise krajského soudu bylo toto usnesení stěžovatelce prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno elektronicky do datové schránky dne 9. 6. 2015.

3. Usnesením ze dne 1. 7. 2015, č. j. 31 Af 25/2015 – 41 (dále jen „napadené usnesení“) krajský soud řízení o správní žalobě zastavil, jelikož lhůta stanovená soudem k zaplacení soudního poplatku marně uplynula a stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila. Napadené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 2. 7. 2015.

4. Stěžovatelka podala proti napadenému usnesení krajského soudu včasnou kasační stížnost s odkazem na důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Důvodem nezákonnosti napadeného usnesení je skutečnost, že soudní poplatek byl v plné výši zaplacen dříve, než napadené usnesení nabylo právní moci, neboť soudní poplatek byl uhrazen v den, kdy napadené usnesení nabylo právní moci (dne 2. 7. 2015). K včasnosti zaplacení soudního poplatku odkazuje stěžovatelka na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172. Navrhuje tudíž, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

5. Kasační stížnost je důvodná.

6. Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) platí, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že „učinil-li žalobce platbu soudního poplatku vylepením kolkových známek na podatelně soudu v den, kdy usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti nabylo právní moci, je namístě postup soudu dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 – 42). Uvedené reflektoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 11. 2007, Pl. ÚS 2/07, v němž uvedl, že nové znění § 9 odst. 7 věty prvé zákona o soudních poplatcích přináší „proti předchozímu, Ústavním soudem kritizovanému stavu, ve své podstatě změnu nejen formální, neboť nyní je možné poplatek zaplatit dodatečně do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení a ve správním soudnictví toto usnesení nabývá právní moci doručením. To umožňuje zaplatit poplatek ze žaloby dodatečně, i když nejpozději týž den, kdy došlo k doručení usnesení. Oproti předcházející právní úpravě, kdy bylo možno poplatek ze správní žaloby dodatečně zaplatit jen ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě, se nyní výzvou stanovená lhůta fakticky prodlužuje ještě o dobu, kterou bude správnímu soudu trvat vydání usnesení, resp. jeho doručení, což není dle přesvědčení Ústavního soudu doba zanedbatelná“.

7. Ze soudního spisu Krajského soudu v Brně zjistil Nejvyšší správní soud, že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 2. 7. 2015. Soudní poplatek v předepsané výši byl uhrazen na podatelně krajského soudu stejného dne, tedy 2. 7. 2015. Bylo tedy na místě, aby krajský soud postupoval dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a napadené usnesení sám zrušil a v řízení pokračoval s tím, že poplatková povinnost byla řádně splněna.

8. Ustanovení § 9 odst. 7 věta prvá zákona o soudních poplatcích hovoří o tom, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal. Nejvyšší správní soud však dané ustanovení vykládá extenzivně, a to tak, že pokud takové usnesení krajský soud v rozporu se zákonem nezruší, zruší takové usnesení krajského soudu na základě podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 – 41). Obdobně zdejší soud postupoval i v rozsudcích ze dne 17. 7. 2008, č. j. 9 Afs 53/2008 - 37 a č. j. 9 Afs 54/2008 - 37, které v obou případech odůvodnil tak, že „[p]okud by v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud ponechal v platnosti přezkoumávané usnesení krajského soudu o zastavení řízení, dopustil by se v intencích shora nastíněných ústavněprávních hledisek chybné interpretace dotčeného ustanovení zákona o soudních poplatcích“ (Nejvyšší správní soud zde odkazuje na judikaturu Ústavního soudu zakazující přepjatý formalismus). Stejným způsobem rozhodl zdejší soud rozsudky č. j. 5 Afs 112/2006 - 41 ze dne 29. 3. 2007 a č. j. 5 Afs 70/2006 - 70 ze dne 30. 11. 2006 (zde se v obou případech odvolal na zásadu procesní ekonomie) nebo č. j. 8 Afs 102/2006 - 43 ze dne 9. 10. 2007 (zde svůj postup nijak blíže neodůvodnil).

9. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení řízení je nezákonné podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pročež kasační stížnosti podle § 110 odst. 1 s. ř. s. vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. srpna 2015 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu