6 As 212/2014

Rubrum

6 As 212/2014 - 15 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2253/11 a č. j. 2252/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2014, č. j. 3 A 43/2012 - 38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Krajskému soudu v Brně bylo dne 23. 9. 2011 doručeno podání, které soud posoudil jako žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně pak postoupil věc místně příslušnému Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“).

2. S podáním žaloby je dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) spojen vznik poplatkové povinnosti, která v tomto případě odpovídá poplatku ve výši 3.000 Kč, podle položky 18 bodu 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 6 As 212/2014 549/1991 Sb. Tento poplatek nabývá splatnosti okamžikem podání žaloby, resp. vznikem poplatkové povinnosti (viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

3. Jelikož žalobce nedostál své poplatkové povinnosti, byl městským soudem vyzván dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 4. 6. 2012 č. j. 3 A 43/2012- 27, aby tak učinil ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení. Součástí usnesení bylo i řádné poučení účastníka o zastavení řízení v případě, že soudní poplatek zaplacen nebude. K závěru usnesení bylo připojeno i upozornění na možnost požádat o osvobození od soudních poplatků. Usnesení bylo žalobci doručeno 11. 6. 2012.

4. Městskému soudu byla dne 29. 6. 2012 doručena žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků, jejíž součástí bylo i zjednodušené prohlášení o osobních a majetkových poměrech žalobce. V tomto prohlášení žalobce uvedl, že je zcela bez příjmů, neboť je plně invalidní, a dále tvrdil, že pobírá státní sociální podporu a jeho finanční závazky dosahují „tisíců“.

5. Městský soud usnesením č. j. 3 A 43/2012-38 ze dne 15. 7. 2014 žalobce od soudního poplatku neosvobodil, protože se podle něj jedná o zneužití institutu osvobození od soudních poplatků. Městský soud to nedovodil čistě ze skutečnosti, že žalobce vede stovky soudních řízení, ale ze způsobu, jakým žalobce své soudní spory vyvolává, a z toho, co je jejich podstatou. Dle odůvodnění usnesení žalobce opakuje stále stejné argumenty, které už byly mnoha soudy (včetně městského soudu a Nejvyššího správního soudu) pravomocně označeny za neopodstatněné, vyvolává další a další soudní řízení s týmiž protistranami a pro skutkově podobné děje. To vše bez ohledu na fakt, že byl v minulosti v podobných řízeních neúspěšný. Městský soud na závěr shrnuje, že žalobci zjevně nejde o vyřešení sporné otázky, resp. o ochranu jeho práv, nýbrž o vyvolání co největšího počtu soudních řízení.

II. Kasační stížnost a řízení o ní

6. Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému usnesení městského soudu kasační stížnost. Kasační stížnost (vyhotovená stěžovatelem zcela nezaměnitelným a jemu vlastním způsobem) obsahuje celou řadu zcela právně irelevantních a obecně pomýlených stížnostních námitek, ze kterých však Nejvyšší správní soud dovodil alespoň to, že stěžovatel namítá nedodržení formy zamítavého rozsudku, tj. vadu řízení před soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007 č. j. 9 As 43/2007-77, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). 6 As 212/2014 - 16 pokračování

8. Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost z věcné stránky a dospěl k názoru, že je nedůvodná.

9. Městským soudem zvolený procesní postup a na něj navazující rozhodnutí lze podle Nejvyššího správního soudu akceptovat. Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012 č. j. 2 As 45/2012-11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012-13). Nejvyšší správní soud tak v minulosti aproboval i taková rozhodnutí soudů prvního stupně, které zamítly žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému svévolnému uplatňování práva k neomezenému vedení soudních sporů (viz např. rozsudek č. j. 2 As 28/2013-11 ze dne 25. 2. 2013).

10. V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno ke dni 14. 8. 2014 celkem 1166 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem o osvobození od soudních poplatků nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 130/2012-10 ze dne 28. 2. 2013, jejž stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele obdržel).

11. Nejvyšší správní soud prozkoumal stížnostní námitky a jako jedinou relevantní k usnesení o neosvobození od soudních poplatků shledal tu, ve které stěžovatel uvádí, že městský soud odmítl vydat ve věci rozsudek, ač by byl zamítavý. K tomu zdejší soud uvádí, že z § 53 odst. 2 soudního řádu správního, jednoznačně vyplývá, že v případě žádosti o osvobození od soudních poplatků má příslušný soud rozhodovat formou usnesení, neboť nejde o rozhodování ve věci. Městský soud prozatím nepřikročil k rozhodování ve věci, protože tomu brání procesní překážka, tj. nezaplacený soudní poplatek. K vydání rozsudku (kterým se podle § 53 odst. 1 soudního řádu správního rozhoduje ve věci samé, pokud zákon nestanoví, že se rozhoduje usnesením) tedy ještě objektivně nemohlo dojít. Pokud jde o ostatní námitky, z nichž lze při nejlepší dobré vůli dovodit toliko obecný nesouhlas s napadeným usnesením městského soudu, konstatuje Nejvyšší správní soud, že žádnou nezákonnost v závěru o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků neshledal.

12. Na základě všeho uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud musel zamítnout dle ustanovení § 110 odst. 1 poslední věta soudního řádu správního.

IV. Náklady řízení

13. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve 6 As 212/2014 věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci – v procesním smyslu – úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. září 2014 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu