6 As 288/2024

Rubrum

6 As 288/2024 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Petra Šuránka v právní věci žalobce: J. S., zastoupeného JUDr. Lukášem Havlem, advokátem, sídlem Blanická 174, 541 01 Trutnov, proti žalovanému: Městský úřad Trutnov, sídlem Slovanské náměstí 165, Trutnov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. MUTN 73294/2024, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2024, č. j. 30 A 61/2024-50, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), napadl kolaudační souhlas s užíváním stavby vodního díla – venkovní kanalizace, DEPO Česká pošta Trutnov – Bojiště, č. p. X, k. ú. B. u T., který dne 28. 6. 2024 vydal Městský úřad v Trutnově. 6 As 288/2024

2. Krajský soud uvedl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu souhlasy vydávané stavebním úřadem jsou rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., žalobce tedy uplatnil správný žalobní typ. Krajský soud nicméně dospěl k závěru, že žaloba je opožděná.

3. Dle § 306 ve spojení s § 334a odst. 3 a § 331 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, činila v projednávaném případě lhůta k podání žaloby jeden měsíc od oznámení rozhodnutí, přičemž podle § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty nelze prominout. Krajský soud konstatoval, že dle svého tvrzení v žalobě se žalobce s napadeným rozhodnutím seznámil dne 19. 7. 2024 (rozhodnutí bylo zasláno na základě žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pozn. NSS). Lhůta pro podání žaloby tak začala běžet dne 20. 7. 2024 a poslední den lhůty připadl na 20. 8. 2024. Žaloba odeslaná datovou schránkou zástupce žalobce a doručená krajskému soudu dne 10. 9. 2024 byla opožděná.

4. Krajský soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou odmítl.

II. Kasační stížnost

5. Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu uvedeného dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

6. Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem, že lhůta k podání žaloby začala běžet dne 20. 7. 2024. Stěžovatel rozporoval, že v žalobě uvedl, že se s napadeným rozhodnutím seznámil dne 19. 7. 2024. Stěžovatel v žalobě uvedl, že dne 19. 7. 2024 bylo rozhodnutí doručeno jeho zástupci.

7. Stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení, napadený kolaudační souhlas mu proto nebyl doručován ani jinak oznamován.

8. Zástupce stěžovatele v minulosti podával odvolání v zastoupení stěžovatele proti rozhodnutí o povolení zkušebního provozu a následně se v návaznosti na předchozí zastoupení, ale bez zmocnění konkrétní plnou mocí, dotazoval, jak dále žalovaný o dalším užívání stavby dešťové kanalizace rozhodl, přičemž požádal též o zaslání případného rozhodnutí týkajícího se dané věci. Žadatelem o informace může být každá fyzická i právnická osoba, v tomto případě byl žadatelem o informaci zástupce stěžovatele sám. Žalobce v žádosti o poskytnutí informace nebyl zastoupen. Vždy je přitom důležité, kdy se žalobce s rozhodnutím, které je ve správním soudnictví napadáno, skutečně seznámil. Doručení napadeného rozhodnutí dne 19. 7. 2024 zástupci nepředstavovalo doručení rozhodnutí stěžovateli. Stěžovatel se s napadeným rozhodnutím plně seznámil až dne 3. 9. 2024, kdy navštívil svého zástupce, který mu listiny předložil a kdy se rozhodl, že si přeje vydaný kolaudační souhlas napadnout žalobou ve správním soudnictví. Krajský soud se měl zeptat stěžovatele, kdy se seznámil s rozhodnutím, neboť takové tvrzení žaloba neobsahovala. Pokud krajský soud neměl postaveno najisto, kdy se stěžovatel dozvěděl o existenci kolaudačního souhlasu, resp. kdy se seznámil s jeho obsahem, měl žalobu považovat za včasnou.

9. Stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž účastník musí být s obsahem rozhodnutí seznámen v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu. Pro posouzení počátku běhu lhůty pro podání žaloby tak není rozhodné, zda stěžovatel mohl mít povědomí o doručení kolaudačního souhlasu jeho právního zástupci. 6 As 288/2024 - 22 pokračování

10. Počátek běhu lhůty pro podání žaloby musí být v nynějším případě vymezen od faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí stěžovatelem.

11. Ke kasační stížnosti bylo přiloženo čestné prohlášení stěžovatele, že poté, co ho jeho zástupce v průběhu srpna informoval, že mu bylo rozhodnutí doručeno, sešel se s ním s ohledem na vzájemné dovolené v nejbližším možném termínu, tedy dne 3. 9. 2024, kdy byl s obsahem rozhodnutí seznámen.

12. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

13. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

14. Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

15. Podle § 306 stavebního zákona platí: (1) Žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. (2) Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě 2 měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno.

16. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.

17. Stěžovatel nerozporuje závěr krajského soudu, že v projednávaném případě činila lhůta pro podání žaloby 1 měsíc. Stěžovatel však rozporuje skutkové východisko krajského soudu, že okamžikem rozhodným pro počátek běhu lhůty pro podání žaloby bylo doručení rozhodnutí zástupci stěžovatele dne 19. 7. 2024.

18. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval argumentací stěžovatele, že žádost o informace, na jejímž základě žalovaný zástupci stěžovatele zaslal napadené rozhodnutí, podal JUDr. Lukáš Havel svým jménem, a nikoli v zastoupení stěžovatele. Dospěl přitom k závěru, že tato argumentace je účelová, motivována snahou zvrátit nepříznivé důsledky opožděného podání žaloby advokátem. Je pravdou, že k žádosti o informace nebyla připojena plná moc, jíž by stěžovatel JUDr. Lukáše Havla zmocnil k žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V žádosti o informace ze dne 11. 6. 2024 však JUDr. Lukáš Havel uvedl: „… píši Vám opakovaně za svého klienta pana J. S., …, který mne požádal o právní pomoc.“ V žádosti dále JUDr. Lukáš Havel uvádí, že „klientovi není známo, jak rozhodl váš úřad o dalším provozu díla.“ Dále v žádosti zdůrazňuje, že o poskytnutí žádosti žádá opakovaně, neboť na předchozí žádost nebylo reagováno. Textace žádosti tedy nesvědčí o stěžovatelem tvrzené verzi, že žádost o informace podal JUDr. Lukáš 6 As 288/2024 Havel svým jménem. Jak přitom uvedl v kasační stížnosti sám stěžovatel, JUDr. Lukáš Havel v zastoupení stěžovatele činil už jiná podání vůči žalovanému.

19. Ostatně, z účelovosti argumentace usvědčují stěžovatele i jeho vlastní formulace. V žalobě stěžovatel uvedl, že rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 19. 7. 2024. Ani tato formulace nesvědčí o tom, že by žádost o informace JUDr. Lukáš Havel podal svým jménem, a rozhodnutí tak získal do své dispozice nikoli v zastoupení klienta. Tvrzení, že žádost o informaci podal JUDr. Lukáš Havel svým jménem, je nadto nekonzistentní s tvrzením, že žalobce v žádosti o poskytnutí informace nebyl zastoupen. Nešlo-li o žádost stěžovatele, nedává tvrzení o nezastoupení stěžovatele při podání žádosti smysl.

20. Především ale, stěžovatel v žalobě sám uvedl údaj o tom, kdy bylo rozhodnutí zástupci stěžovatele doručeno. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. požaduje, aby byl v žalobě uveden den doručení napadeného rozhodnutí nebo jiného oznámení žalobci. Krajský soud proto neměl důvod vyzývat stěžovatele k doplnění údaje a dotazovat se jej, kdy se s napadeným rozhodnutím seznámil, či za tím účelem provádět dokazování. Údaj o doručení napadeného rozhodnutí uvedený v žalobě přitom odpovídá údaji z doručenky, jež je ve správním spise připojena k odpovědi žalovaného na žádost. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. 1 As 311/2017-37, na nějž stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje, na nynější případ nedopadá, neboť v případě rozhodovaném pod sp. zn. 1 As 311/2017 soud jako okamžik rozhodný pro počátek běhu lhůty určil okamžik dřívější, než jaký uváděli žalobci. V nyní projednávaném případě však krajský soud vyšel z data, které stěžovatel v žalobě uvedl.

21. Formulací, že „žalobce v žalobě uvedl, že s napadeným rozhodnutím se seznámil dne 19. 7. 2024“, krajský soud akcentoval skutečnost, kterou v kasační stížnosti zdůrazňuje i stěžovatel, a to že rozhodnutí stěžovateli nebylo oznamováno ve smyslu § 72 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy jako účastníkovi řízení, neboť napadené rozhodnutí nebylo vydáno v režimu správního řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010-76).

22. Jde tedy o situaci, kdy žalobu podala osoba, která nebyla účastníkem řízení. Takovému žalobci přitom rozhodnutí zpravidla nebývá doručeno ani jinak oznámeno. Počátek lhůty pro podání žaloby v takovém případě zákonem není určen. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom smyslu, že judikatura dovodila, že takovému žalobci započne lhůta pro podání žaloby plynout okamžikem, kdy měl prokazatelně možnost seznámit se se skutečností, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, a s jeho obsahem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Afs 52/2014-38). Takovým okamžikem však je i okamžik, kdy se rozhodnutí dostalo do dispozice zástupce žalobce. Bylo pak na advokátovi, aby svého klienta včas informoval o tom, že rozhodnutí, které stěžovatel chtěl získat, mu žalovaný zaslal, a poučil jej též o možnostech obrany proti rozhodnutí, včetně relevantních lhůt.

23. Judikatura zdůrazňuje, že počátek běhu lhůty nelze odvozovat například od okamžiku, kdy žalobce sice mohl mít povědomí o skutečnostech, které vedly k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, ale neměl rozhodnutí k dispozici, a tedy se s obsahem rozhodnutí ani nemohl seznámit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Afs 52/2014-38). Judikaturou dovozený požadavek možnosti žalobce seznámit se 6 As 288/2024 - 23 pokračování s rozhodnutím a jeho obsahem však nelze vykládat tak, že počátek běhu lhůty pro podání žaloby lze, např. v souvislosti s dovolenými žalobce či jeho zástupce, libovolně oddalovat. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem lhůt pro učinění úkonu.

24. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud nepochybil, když při posuzování včasnosti žaloby vycházel z údaje o doručení zástupci stěžovatele dne 19. 7. 2024. S ohledem na obsah žaloby důvodně vycházel z toho, že den 19. 7. 2024 byl ve smyslu § 40 odst. 1 s. ř. s. dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty pro podání žaloby dle § 306 odst. 1 stavebního zákona. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání žaloby tak byl den 19. 8. 2024, neboť podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na pondělí 19. 8. 2024, neuplatní se § 40 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak sice koriguje chybný závěr krajského soudu, podle nějž posledním dnem lhůty pro podání žaloby byl v projednávaném případě den 20. 8. 2024, jednoznačně však obstojí závěr, že žaloba stěžovatele podaná dne 10. 9. 2024 stěžovatelovým zástupcem prostřednictvím jeho datové schránky byla opožděná.

IV. Závěr a náklady řízení

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, pročež ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první a odst. 7 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, v řízení o kasační stížnosti mu však nevnikly žádné náklady překračující rámec jeho úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. května 2025 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu