6 As 3/2014

Rubrum

6 As 3/2014 - 7 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Senát Parlamentu ČR, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, týkající se řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2013, č. j. 11 A 150/2013 - 13, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobce domáhá rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému přikázáno, aby upustil od kladení překážek při výkonu práva žalobce nahlížet do registru oznámení veřejných činitelů a aby žalobci neprodleně oznámil přesnou přístupovou cestu do elektronického registru jím vedeného.

2. Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek, proto jej k tomu městský soud usnesením ze dne 29. 10. 2013 vyzval. Žalobce následně požádal o osvobození od soudních poplatků a k žádosti přiložil vlastní zjednodušené prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jde o spor 6 As 3/2014 týkající se poskytování informací, jakých vede žalobce s nejrůznějšími institucemi stovky, a nejde přitom o spor, který by se týkal podstatných okolností žalobcovy životní sféry (s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 101/2011-6 ze dne 26. 10. 2011, opírající se o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010 č. j. 1 As 70/2008-74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, formulovanou způsobem sobě vlastním. Důvod stížnosti, jak jej stěžovatel obsahově vymezil, se opírá o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel v kasační stížnosti v zásadě namítá nesprávný právní názor městského soudu: podle stěžovatele soud může odepřít osvobození od soudního poplatku pouze v případě, že jde o zjevně neúspěšnou žalobu, nikoli z důvodů uvedených v napadeném usnesení.

4. Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007-77, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů stanovených zákonem (§ 104 s. ř. s.).

5. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost věcně posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

6. Městským soudem zvolený procesní postup a na něj navazující rozhodnutí lze podle Nejvyššího správního soudu akceptovat. Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012 č. j. 2 As 45/2012-11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012-13). Nejvyšší správní soud tak v minulosti aproboval i taková rozhodnutí soudů prvního stupně, které zamítly žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému svévolnému uplatňování práva k neomezenému vedení soudních sporů (viz např. rozsudek ze dne 25. 2. 2013 č. j. 2 As 28/2013-11).

7. V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno ke dni 3. 1. 2014 celkem 986 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 130/2012-10 ze dne 28. 2. 2013, jejž stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele obdržel). pokračování 6 As 3/2014 - 8

8. Pokud jde o posouzení kasační stížnosti, stěžejní námitkou je fakt, že městský soud ve své argumentaci využil mimořádně soudního uvážení a s ohledem na povahu sporu a jeho význam pro stěžovatele nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku. Městský soud tak však neučinil svévolně, nýbrž se opřel o výše uvedený výklad institutu osvobození od soudního poplatku a roli soudního uvážení, jak byl podán ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, a jejich závěry přiléhavě aplikoval na případ stěžovatele. Ostatně, citovaný rozsudek č. j. 7 As 101/2011-66 byl vydán ve věci téhož stěžovatele, tudíž se nejednalo o rozhodnutí pro stěžovatele překvapivé či nové; ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla Ústavním soudem usnesením sp. zn. IV. ÚS 490/12 ze dne 21. 2. 2012 pro neodstranění vad odmítnuta.

9. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. ledna 2014 JUDr. Petr Průcha předseda senátu