6 As 335/2020

Rubrum

6 As 335/2020 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Bc. R. K., zastoupený Mgr. Pavlem Matějíčkem, advokátem, sídlem Jiráskova 994/9, Přerov, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 16. 5. 2017, č. j. MO 95007/2017-1304, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Ad 17/2017 - 35, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Ad 17/2017 - 35, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále též „služební funkcionář“) ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 2029/2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání kvalifikačního příspěvku dle § 70a odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

2. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce nebyl po nabytí účinnosti zákona č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela č. 332/2014 Sb.“), jež institut kvalifikačního příspěvku do zákona o vojácích z povolání zavedl, zařazen na služební místo s vyšším stupněm vzdělání. Požadovaný stupeň vzdělání na žalobcově posledním služebním místě byl totožný jako požadovaný stupeň vzdělání na dvou 6 As 335/2020 předchozích služebních místech, na která byl žalobce zařazen do nabytí účinnosti novely. K naplnění zákonných podmínek pro přiznání kvalifikačního příspěvku tedy v případě žalobce nedošlo.

3. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl na různá služební místa s požadovaným vyšším stupněm vzdělání (vysokoškolské bakalářské vzdělání) zařazován již v minulosti. K prvnímu zařazení na služební místo s tímto stupněm vzdělání došlo dne 1. 12. 2011. Kvalifikační příspěvek dle § 70a zákona o vojácích z povolání byl však do zákona zaveden až novelou č. 332/2014 Sb., účinnou od 1. 7. 2015. Jelikož tato novela neobsahuje přechodná ustanovení, vztahující se k aplikaci úpravy kvalifikačního příspěvku, městský soud s ohledem na nepřípustnost pravé retroaktivity konstatoval, že kvalifikační příspěvek lze vojákovi přiznat pouze tehdy, došlo-li k naplnění podmínek pro jeho přiznání až po nabytí účinnosti novely č. 332/2014 Sb. Žalobce však po nabytí účinnosti novely č. 332/2014 Sb. nezískal vyšší stupeň vzdělání, tudíž podmínky aplikace § 70a zákona o vojácích z povolání nenaplnil. Městský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že § 2 odst. 1 vyhlášky č. 146/2015 Sb., o stanovení výše náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení poskytovaných vojákům (dále jen „vyhláška č. 146/2015 Sb.“), dle kterého lze kvalifikační příspěvek přiznat vojákovi při prvním služebním zařazení na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání, je v rozporu se zákonem.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že není rozhodné, kdy došlo k naplnění podmínek pro přiznání kvalifikačního příspěvku dle § 70a zákona o vojácích z povolání, nýbrž to, že v době nabytí účinnosti novely byly tyto podmínky kumulativně naplněny. Stěžovatel byl přesvědčen, že se v daném případě nejedná o pravou retroaktivitu. Smyslem novely, která do zákona o vojácích z povolání zavedla kvalifikační příspěvek, byla jednak motivace vojáků k účelnému zvyšování kvalifikace, jednak odstranění neodůvodněné nerovnosti mezi vojáky, kteří nastoupili do služebního poměru s vyšší kvalifikací, což se promítlo do výše jejich náborového příspěvku, a těmi, kteří si sami v průběhu trvání služebního poměru kvalifikaci zvýší. Výklad zastávaný městským soudem tuto nerovnost neodstranil, nýbrž zavádí nerovnost další, a to mezi vojáky, kteří si kvalifikaci sami účelně zvýšili před účinností novely č. 332/2014 Sb. a po ní. Vyhláška č. 146/2015 Sb. pak jako prováděcí předpis nemůže stanovit přísnější podmínky nad rámec zákonné úpravy.

5. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a setrval na argumentaci, že v případě stěžovatele nebyly naplněny podmínky pro přiznání kvalifikačního příspěvku dle § 70a zákona o vojácích z povolání.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. 6 As 335/2020 - 27 pokračování

7. V projednávané věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda stěžovateli měl být přiznán kvalifikační příspěvek dle § 70a zákona o vojácích z povolání.

8. Novelou provedenou zákonem č. 332/2014 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2015 vložen do zákona o vojácích z povolání § 70a, dle kterého je-li voják služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání podle § 60, lze mu jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek.

9. Městský soud v napadeném rozsudku správně konstatoval, že § 70a zákona o vojácích z povolání stanoví dvě podmínky, za jejichž kumulativního splnění lze vojákovi kvalifikační příspěvek přiznat: (1) voják musí být zařazen na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání, a (2) musí tohoto vzdělání dosáhnout v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání dle § 60 zákona o vojácích z povolání.

10. Mezi stranami je nesporné, že stěžovatel dne 24. 6. 2010 úspěšně ukončil studium na soukromé vysoké škole Bankovní institut vysoká škola v Praze, v bakalářském studijním programu Bankovnictví, studijní obor Právní administrativa v podnikatelské sféře, čímž získal vysokoškolské bakalářské vzdělání, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání.

11. Z obsahu předloženého správního spisu je dále patrné, že stěžovatel byl zařazen na služební místo s vyšším požadovaným stupněm vzdělání (vysokoškolské bakalářské vzdělání) dne 1. 12. 2011 a poté byl opakovaně zařazován na služební místa s totožným stupněm vzdělání, konkrétně dne 1. 12. 2013, dne 1. 7. 2015 a dne 1. 1. 2016. Městský soud v napadeném rozsudku vyslovil závěr, že vzhledem k tomu, že k zavedení kvalifikačního příspěvku do § 70a zákona o vojácích z povolání došlo novelou, jež nabyla účinnosti 1. 7. 2015, v době, kdy stěžovatel naplnil obě zákonem stanovené podmínky (tj. ke dni 1. 12. 2011), toto ustanovení neexistovalo, resp. neexistovala a nebyla účinná novela, která § 70a do zákona o vojácích z povolení zavedla. Dovodil, že uvedenou právní úpravu nebylo možno na případ stěžovatele (z důvodu zákazu jejího retroaktivního působení) aplikovat.

12. V posuzovaném případě je však rozhodné, že stěžovatel požádal o přiznání kvalifikačního příspěvku dne 1. 3. 2016 v souvislosti se zařazením na služební místo, k němuž došlo dne 1. 7. 2015 (důstojník ekonomické skupiny velení 74. lehkého motorizovaného praporu); a dne 1. 1. 2016 byl zařazen na služební místo náčelník ekonomické skupiny velení 74. lehkého motorizovaného praporu. Učinil tak tedy v době, kdy již byla novela provedená zákonem č. 332/2014 Sb. účinná. Městský soud se tedy správně měl zabývat posouzením, zda stěžovatel podle § 70a zákona o vojácích z povolání naplňuje podmínky pro přiznání kvalifikačního příspěvku, tedy primárně tím, zda je zařazen na služební místo, pro které je stanoven požadavek na vyšší stupeň vzdělání (nebo se naopak jedná o služební místo, resp. místa, pro které stěžovatel již předepsaný, odpovídající stupeň vzdělání má). 6 As 335/2020

13. Namísto těchto úvah se městský soud v předchozím řízení nepřípadně a nadbytečně věnoval otázkám zpětného působení zákona č. 332/2014 Sb. (ve spojitosti se stěžovatelovým služebním zařazením k datu 1. 12. 2011), z čehož nesprávně dovodil nemožnost § 70a zákona o vojácích z povolání na stěžovatelův případ aplikovat. Vzhledem k tomu, že shora naznačené posouzení v napadeném rozsudku absentuje, nemůže je v tomto okamžiku předjímat ani Nejvyšší správní soud. V dalším řízení se proto městský soud zaměří na hodnocení shora naznačených otázek a věcně přezkoumá správnost závěrů služebních orgánů, že stěžovatel sice naplnil druhou podmínku stanovenou v § 70a zákona o vojácích z povolání (tedy v průběhu služebního poměru dosáhl vyššího stupně vzdělání, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání), avšak již nelze mít za splněnou podmínku první, neboť stěžovatel nebyl k datu nabytí účinnosti novely (ani později) zařazen na služební místo, pro které by byl dle platných tabulek požadavek na vyšší stupeň vzdělání stanoven.

14. K další argumentaci stěžovatele obsažené v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost doplňuje, že ze zákona č. 332/2014 Sb. ani z jeho důvodové zprávy (viz sněmovní tisk 49/0, 7. volební období 2013 - 2017, digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, www.psp.cz) nevyplývá, že by záměrem zákonodárce bylo stěžovatelem tvrzené odstranění nerovnosti mezi vojáky. Důvodová zpráva hovoří o motivaci vojáků k dalšímu zvýšení vzdělání v průběhu služebního poměru na vlastní náklady, nevyjímaje tedy ani ty vojáky, kterým se stupeň vzdělání dosažený v době nástupu do služebního poměru již promítl do náborového příspěvku.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a tedy ve smyslu § 110 odst. 1 věta první s. ř. s. rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je městský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.

16. V novém řízení městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2021 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu