6 As 94/2017

Rubrum

6 As 94/2017 - 8 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: předseda Okresního soudu ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, 568 19 Svitavy, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 3. 2017, č. j. 52 A 19/2017 – 13, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že Okresní soud ve Svitavách žalobci doručuje vadnými obálkami se zeleným pruhem s pokynem „neukládat“. Po postoupení žaloby byla místně příslušným Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), žaloba usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 52 A 19/2017 – 13 (dále jen „napadené usnesení“), odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud vyhodnotil žalobu jako zneužití procesního práva ze strany žalobce, jelikož se jedná o podání bez jakéhokoliv právního důvodu, spočívajícího v narušení hmotně právní sféry žalobce.

2. Krajský soud dále upozornil na skutečnost, že žalobce spatřoval nezákonný zásah ve způsobu doručování písemností, resp. používání určitého typu obálek, v rámci probíhajících soudních řízení. Doručování, upravené v § 42 s. ř. s. a dále také v obecných ustanoveních občanského soudního řádu, patří do výkonu soudnictví, tedy do jurisdikční části soudní moci. O tom svědčí mimo jiné i skutečnost, že soudci v některých případech rozhodují, jakým způsobem má být doručováno (viz např. § 42 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Okresní soud ve Svitavách či předseda tohoto soudu proto nemůže v této situaci vystupovat jako 6 As 94/2017 správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nemůže být ani pasivně legitimován v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 83 s. ř. s.

3. Nejvyšší správní soud konstatuje, že jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle § 105 odst. 2 s. ř. s. nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

4. Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci nejde o případ, kdy judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem či zaplacení soudního poplatku není třeba trvat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).

5. Kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu podal sám stěžovatel, aniž současně předložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, případně požádal soud o jeho ustanovení. Nebyla tak splněna podmínka řízení stanovená v § 105 odst. 2 s. ř. s.

6. Dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu odstraněn.

7. Za situace, kdy byl stěžovatel již dříve vícekrát formálně upozorněn (např. v usneseních Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 – 6, ze dne 16. 7. 2012, č. j. 8 As 79/2012 – 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 – 7) na to, že se lze na Nejvyšší správní soud obracet při neexistenci vlastního právního vzdělání jen prostřednictvím advokáta, je nutné předpokládat, že je o této podmínce řízení dostatečně informován. Vyzývat proto stěžovatele znovu a znovu ke splnění toho, co mu již je bezpečně z jiných řízení známo, postrádá rozumný smysl a bylo by pouhým formalismem.

8. Stěžovateli lze připomenout, že obdobný procesní postup volí v případě jeho opakujících se podání také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech; pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní (srov. např. usnesení ÚS ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 3561/14). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že uvedené závěry lze vztáhnout i na poučování o povinnosti 6 As 94/2017 - 9 pokračování být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zdejším soudem poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být nepochybně vědom. Pokud podle toho nepostupuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční přístup k soudnímu procesu a zneužívání soudní ochrany.

9. V posuzovaném případě by nemohl být stěžovateli ani ustanoven zástupce soudem, jelikož nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle § 36 odst. 3 s. ř. s. Je totiž zjevné, že návrh nemůže být úspěšný. Stěžovatel dle žaloby spatřuje nezákonný zásah v doručování písemností, resp. používání určitého typu obálek, v rámci probíhajících soudních řízení. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 1 Aps 10/2013 – 16 (který citoval i krajský soud), doručování, upravené v § 42 s. ř. s. a dále také v obecných ustanoveních občanského soudního řádu, nepochybně do výkonu soudnictví, tedy do jurisdikční části soudní moci, patří. O tom svědčí mimo jiné i skutečnost, že soudci v některých případech rozhodují, jakým způsobem má být doručováno (viz např. § 42 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Okresní soud ve Svitavách, resp. předseda tohoto soudu, proto nemůže v této situaci vystupovat jako správní orgán ve smyslu § 4 s. ř. s. a nemůže být ani pasivně legitimován v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 83 s. ř. s. Krajský soud tedy nemohl postupovat jinak, než žalobu odmítnout.

10. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a), ve spojení s § 120 s. ř. s.

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 věta první, ve spojení s § 120, s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. dubna 2017 Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu