6 Azs 110/2020

Rubrum

6 Azs 110/2020 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: O. B., zastoupený Mgr. Vilémem Vinopalem, advokátem, sídlem Bratranců Veverkových 396, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. února 2020 č. j. OAM-659/ZA-ZA11-K09-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. dubna 2020 č. j. 61 Az 1/2020 - 26 takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Vilému Vinopalovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a průběh řízení

1. Žalobce podal dne 23. července 2019 opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Uvedl, že v České republice pobývá od roku 2010. Jeho syn má velmi vážné zdravotní 6 Azs 110/2020 problémy, proto žalobce žádá o humanitární azyl. Navíc má na Ukrajině obrovské dluhy, má zákaz vycestovat z Ukrajiny a je tam s ním vedeno nějaké trestní řízení.

2. Při pohovoru žalobce zopakoval, že kdyby odjel na Ukrajinu, už by se nemohl vrátit. Trvají důvody, které uváděl v první žádosti o mezinárodní ochranu v roce 2017, navíc má kvůli dluhům zákaz vycestování, který začal platit koncem roku 2018, a bude trvat, dokud je nesplatí. Dozvěděl se o něm přes známého právníka, ale žádný oficiální dokument nemá k dispozici. Může jej získat, ale bude to nějakou dobu trvat. Dříve si žalobce myslel, že uvedl dostatečné důvody pro udělení azylu. Má zde vážně nemocné dítě, stará se o rodinu, manželka to sama nezvládne. Žalobce živí celou rodinu, je na mateřské dovolené. Zdravotní stav syna je stále stejný, žalobce má víc povinností, protože dcera chodí do třetí třídy a mají další dvě děti. Žalobce nezná přesnou výši svých dluhů, úroky z prodlení jsou určitě více než 10 milionů Kč, má zabavený veškerý majetek a nemá se kam vrátit. Neví, čeho se týká trestní řízení, které je proti němu vedeno, nebyl na Ukrajině 10 let. Obvinění nemůže předložit. Žalobce v minulosti dostal vízum na strpění. Když po skončení jeho platnosti žádal o nové, byla jeho žádost zamítnuta, protože je v registru nežádoucích osob. Pokud by nebyl v evidenci nežádoucích osob, požádal by si o trvalý pobyt.

3. Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný vyhodnotil opakovanou žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a proto řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Tím, že má žalobce nemocného syna, se žalovaný zabýval již v řízení o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, přičemž dospěl k závěru, že nejde o azylově relevantní důvod. Žalobce neuváděl, že by se zdravotní stav jeho syna zhoršil či že by se změnila jejich rodinná situace. Synovi žalobce je poskytována potřebná lékařská péče a jeho pobyt není na žalobce nijak vázán. Existence dluhů, které žalobce uváděl jako novou skutečnost, mu musela být známa již v průběhu řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení žalobce o zákazu vycestování z Ukrajiny nebylo ničím podloženo, ačkoli měl žalobce dost času, aby si tento dokument od ukrajinských orgánů vyžádal. Ani k tvrzeným obavám z trestního stíhání žalobce neuvedl nic konkrétního, co by svědčilo o pronásledování či hrozící vážné újmě ve smyslu zákona o azylu, neobdržel žádné oficiální obvinění. Z informací o zemi původu pak vyplývá, že Ukrajina obecně dodržuje mezinárodní závazky. Žalovaný též připomněl, že žalobce přišel o povolení k pobytu v důsledku trestné činnosti. Opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podanou v poslední den platnosti výjezdního příkazu považuje žalovaný za účelovou, vedenou snahou o legalizaci pobytu.

4. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval, že rodinnou situací žalobce se žalovaný zabýval v prvním rozhodnutí o mezinárodní ochraně v roce 2018, přičemž s jeho závěry se tehdy ztotožnil krajský soud i Nejvyšší správní soud. Žalobce neuvedl žádnou okolnost svědčící o tom, že by se jeho rodinné poměry zásadně změnily. Krajský soud přisvědčil žalobci, že po dobu nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2 může být ztížena možnost požádat o povolení k pobytu podle zákona o pobytu cizinců, tyto potíže jsou však dočasné. Žalobcův nemocný syn má oprávnění k pobytu na území České republiky, 6 zs 110/2020 - 58 pokračování které se neodvíjí od pobytového oprávnění žalobce, a může zde nadále využívat potřebných zdravotních a sociálních služeb. Tvrzení, že žalobci nebude uděleno žádné povolení k pobytu, označil krajský soud za spekulativní a zdůraznil, že žalobce v minulosti na území České republiky páchal trestnou činnost, což pochopitelně může snižovat jeho šance na zisk pobytového oprávnění. Žalobci však nebyl uložen zákaz vstupu na území České republiky, jeho kontakt s rodinou tudíž není vyloučen, neboť může využít osvobození od vízové povinnosti pro pobyty kratší než 90 dnů, popřípadě jej rodina může navštěvovat na Ukrajině. Dluhy z podnikání žalobce také zmiňoval již v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení o zákazu vycestovat z Ukrajiny považuje krajský soud za účelové. Přestože měl žalobce více než šest měsíců mezi podání žádosti o mezinárodní ochranu a provedením pohovoru, žádné konkrétní údaje o zákazu neuvedl a nijak jej nedoložil. Nedokázal ani specifikovat, z jakého důvodu měl být trestně stíhán, a nedoložil žádný dokument svědčící o jeho obvinění, navíc není na seznamu hledaných osob. Krajský soud konstatoval, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, a tudíž nelze žalovanému vytýkat, že žalobcova tvrzení blíže neověřoval. Podotkl též, že pokud měl tvrzený zákaz pobytu začít platit a trestní řízení mělo být zahájeno v roce 2018, mohl to žalobce uvést již v řízení o žalobě proti prvnímu rozhodnutí o mezinárodní ochraně, neboť na základě přímého účinku čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany se v takovém řízení neuplatní zásada vázanosti správního soudu skutkovým stavem, který tu byl ke dni rozhodování správního orgánu.

5. Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal, že nová tvrzení nemohl uplatnit dříve, protože o nich měl jen mlhavou znalost. Konstatováním, že výpověď stěžovatele nebyla natolik důvěryhodná, aby ji žalovaný musel vůbec porovnávat s informacemi o zemi původu, krajský soud nepřípustně dotvořil odůvodnění napadeného rozhodnutí. Informace o zemi původu jsou žalovanému známy z úřední činnosti, měl k nim přihlížet bez ohledu na to, zda shledal výpověď stěžovatele důvěryhodnou. Závěry žalovaného o neudělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany podle § 14 odst. 2 písm. d) zákona o azylu jsou v rozporu se zjištěnou situací stěžovatele a jeho rodiny. Stěžovatel zpochybnil závěr krajského soudu, že jeho rodina bude moci nadále využívat státní sociální pomoc. Krajského soud pominul, že stěžovateli nebylo vydáno ani vízum za účelem strpění a že zákon o pobytu cizinců brání udělení víza či povolení k pobytu cizinci zařazenému v evidenci nežádoucích osob, a že bezvízovému styku stěžovatele s rodinou brání opatření proti šíření nemoci Covid-19.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel pouze opakuje důvody, které jej vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu. V opakované žádosti stěžovatel uváděl obdobné důvody jako v první žádosti. Zákaz vycestování z Ukrajiny stěžovatel nedoložil. Námitku, že jej doložit nemohl, považuje žalovaný za nedůvodnou. Podotkl, že stěžovatel je veden na seznamu nežádoucích osob a v minulosti se prokazoval falešným dokladem. Doporučil stěžovateli, aby svou situaci řešil v režimu zákona o pobytu cizinců.

7. V replice doručené dne 2. června 2020 stěžovatel uvedl, že jeho záměrem není zneužít institutu mezinárodní ochrany, avšak nemůže získat oprávnění k pobytu na území České republiky. Měla by mu být udělena doplňková ochrana s ohledem na hrozící 6 Azs 110/2020 nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života a do práv jeho nezletilých dětí. Možnost požádat na zastupitelském úřadu o pobytové oprávnění ještě neznamená, že toto oprávnění bude vydáno. Doklad o zákazu vycestování nebylo možné získat proto, že žádost o jeho vystavení musí být podána buď osobně, nebo poštou, avšak pouze z území Ukrajiny. Stěžovatel uznává, že byl odsouzen za trestný čin, avšak od té doby vede řádný život.

8. Usnesením ze dne 2. června 2020 č. j. 6 Azs 110/2020 - 37 Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta.

9. Ustanovený zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti doručeném dne 15. července 2020 uvedl, že stěžovatel na konci roku 2018 zjistil, že mu byl v zemi původu uložen zákaz vycestování. Tuto informaci si nemohl ověřit u místních úřadů, protože od roku 2010 na Ukrajině nebyl. Stěžovatel má na Ukrajině právního zástupce, jemuž nebyla příslušná listina vydána. S ohledem na vysoké dluhy a obavu z probíhajícího trestního stíhání nemůže stěžovatel na Ukrajinu odcestovat a potřebné listiny získat, nemohl by se vrátit. S ohledem na rozložení důkazního břemene v řízení o mezinárodní ochraně nemůže jít stěžovateli k tíži, že z objektivních důvodů nemohl potřebné listiny získat. Zástupce stěžovatele též zopakoval, že odjezd stěžovatele z území České republiky by měl závažné následky pro jeho rodinu, přičemž opatření přijatá v souvislosti s pandemií nemoci Covid- 19 omezují vstup cizinců na území České republiky. Stěžovatel je navíc veden v evidenci nežádoucích osob. Stěžovatelova rodina má na území České republiky vytvořeny pevné vazby, nemocnému synovi je zde poskytována intenzivní a odborná lékařská pomoc, které by se mu na Ukrajině nedostávalo. Rodina je ve špatné finanční situaci, nepřipadá proto v úvahu, že by stěžovatele na Ukrajině navštěvovala. Žalovaný se měl zabývat tím, zda stěžovatel může získat jiné pobytové oprávnění než mezinárodní ochranu. V doplnění kasační stížnosti tedy ustanovený zástupce v podstatě zopakoval argumenty, které stěžovatel sám zformuloval již v původní kasační stížnosti.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná není.

11. V prvé řadě je třeba připomenout, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu). Při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu tak soudy přezkoumávají pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení, a důvody uváděné žadatelem se zabývají pouze z toho hlediska, zda mohly být uvedeny již v době podání první žádosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. září 2011 č. j. 7 Azs 28/2011 - 74).

12. Rodinnou situací stěžovatele, jíž byl v kasační stížnosti věnován největší prostor, se Nejvyšší správní soud již zabýval v usnesení ze dne 15. května 2019 č. j. 8 Azs 77/2019 - 43, přičemž neshledal žádná pochybení v tehdejších závěrech žalovaného a krajského soudu, že nejde o důvod pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Jelikož 6 zs 110/2020 - 59 pokračování sám stěžovatel při pohovoru uvedl, že se tato situace od doby podání první žádosti o mezinárodní ochranu nezměnila, odkazuje Nejvyšší správní soud na odůvodnění tohoto usnesení a jemu předcházející rozsudek krajského soudu ze dne 28. února 2019 č. j. 52 Az 6/2018 - 69. Co se týče tvrzení stěžovatele o nemožnosti kontaktu s rodinou v důsledku opatření přijatých s ohledem na výskyt koronaviru SARS-CoV-2, Nejvyšší správní soud konstatuje, že přijímání žádostí o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území a žádostí o dlouhodobé vízum za účelem rodinným, jde-li o manžele cizince s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky, není v současné době pozastaveno [srov. čl. I bod 10 písm. i) ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. června 2020 č. MZDR 20599/2020-8/MIN/KAN]. Bezvízový styk s Ukrajinou za současného stavu skutečně možný není, jde však o dočasné opatření, které nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud je zařazení stěžovatele do evidence nežádoucích osob jedinou okolností, která mu brání v získání pobytového oprávnění, může se proti němu bránit žádostí o výmaz osobních údajů podle § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (jak vyplývá z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2018 č. j. 9 Azs 49/2018 - 50 a ze dne 30. března 2020 č. j. 7 Azs 391/2019 - 43). Je-li však jeho zařazení do této evidence oprávněné, nelze je obcházet prostřednictvím žádosti o mezinárodní ochranu.

13. Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení ani v závěru krajského soudu, že tvrzení stěžovatele o trestním stíhání a zákazu pobytu na Ukrajině byla tak nekonkrétní a nepodložená, že jim nelze přikládat jakoukoli relevanci z hlediska rozhodování o mezinárodní ochraně. Žalovanému tak nelze ani vytýkat, že tvrzení stěžovatele neověřoval na základě informací o zemi původu.

14. Korekci nicméně vyžaduje argument krajského soudu, že stěžovatel mohl na zákaz pobytu a trestní stíhání upozornit již v řízení o žalobě proti prvnímu rozhodnutí žalovaného o mezinárodní ochraně. To je sice pravda, na základě této skutečnosti však nelze dovodit nepřípustnost opakované žádosti. Ustanovení § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu totiž vyžaduje posoudit, zda důvody uváděné v opakované žádosti nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, přičemž řízení ve věci mezinárodní ochrany definuje § 2 odst. 1 písm. c) zákona o azylu jako řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti se tedy posuzuje výlučně s ohledem na důvody, které mohl žadatel uvést v předchozím (správním) řízení o mezinárodní ochraně, nikoli v navazujícím řízení soudním. Toto drobné pochybení v argumentaci krajského soudu však nic nemění na celkově správném závěru, že stěžovatel žádné nové azylově relevantní důvody neuvedl.

15. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 na konci s. ř. s. zamítl.

16. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, 7 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci 6 Azs 110/2020 úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

17. Jak již bylo uvedeno výše, žalobci byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. června 2020 č. j. 6 Azs 110/2020 - 37 ustanoven zástupcem advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát (§ 35 odst. 10 věta první za středníkem s. ř. s.). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§ 7 bod 5 aplikovaný na základě § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci žalobce nepřiznal odměnu za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť podmínkou pro přiznání odměny za tento úkon právní služby je první porada s klientem, kterou zástupce žalobce nedoložil. Ustanovený zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná částka se proto zvyšuje o 21 % čítajících výši této daně na celkových 4 114 Kč. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. července 2020 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu