6 Azs 110/2026

Rubrum

6 Azs 110/2026 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: V. P. T., zastoupený Mgr. Petrem Škopkem, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 59/II, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-422/ZA-ZA11-HA06-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2026, č. j. 36 Az 14/2025-23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu pouze z ekonomických důvodů.

2. V žádosti a při pohovoru žalobce uvedl, že z Vietnamu vycestoval v roce 2019 za prací do Rumunska, kde měl pracovní vízum. Poté pobýval v Německu a na území České republiky přicestoval vlakem v lednu 2025. Chtěl zde vydělat peníze, aby splatil dluhy a aby finančně podpořil rodinu, která zůstala ve Vietnamu. Žalobce poukázal na skutečnost, že pokud by dluhy nesplatil, bude mít ve vlasti problémy s věřiteli. Věřitelé se žalobce pokoušeli kontaktovat, žalobce jejich telefonní číslo zablokoval. Dostala se k němu také informace, že jej věřitelé ve vlasti shánějí. Žalobce uvedl, že jakmile bude mít dostatek finančních prostředků na splacení dluhu, plánuje se do Vietnamu vrátit.

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. K obavě z věřitelů krajský soud uvedl, že žalobce se mohl ve vlasti obrátit na příslušné státní orgány, což však neučinil. Dle krajského soudu 6 Azs 110/2026 žalovaný obstaral podklady, ze kterých vyplývá, jakými právními prostředky se lze účinně bránit v případě neúměrně vysokého úroku za poskytnuté úvěry. Krajský soud připustil, že v případě půjček od osob s vazbami na zločinecké gangy mohou být osoby vystaveny šikaně, vyhrožování, únosům nebo násilí. Ve Vietnamu však existuje funkční systém trestní justice, který poskytuje dotčeným osobám ochranu. Žalobce ostatně ani netvrdil, že by měl dluh vůči organizované zločinecké skupině. Žalovaný si podle krajského soudu opatřil dostatečné podklady, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci uvedený případ správně posoudil a své závěry přezkoumatelně odůvodnil. Krajský soud uzavřel, že důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly toliko ekonomické, a tedy nebyly naplněny podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že ve správním řízení nezmiňoval napojení věřitelů na organizovanou zločineckou skupinu. Tato informace podle stěžovatele implicitně vyplývá z jeho výpovědi při pohovoru. Žalovaný měl případně vynaložit dostatečnou procesní aktivitu ke zjištění této skutečnosti. Stěžovatel má za to, že se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS. Dále rozporuje závěr krajského soudu, že z opatřených podkladů o zemi původu neplyne možnost utrpění vážné újmy ze strany věřitelů a že se stěžovateli nepodařilo prokázat opak. Stěžovatel namítá, že riziko vážné újmy nelze v daném případě hodnotit jako nepravděpodobné. Při posuzování věci měl krajský soud vycházet z pravidla „v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“. V tomto ohledu stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2021, č. j. 1 Azs 177/2020-60.

5. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem krajského soudu. Zdůraznil, že ekonomické důvody nebo obavy z věřitelů nejsou bez dalšího skutečnostmi relevantními pro udělení mezinárodní ochrany.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhoduje specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

7. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

8. Nejvyšší správní soud uvádí, že „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu 6 Azs 110/2026 - 30 pokračování cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Krajský soud správně dovodil, že podle setrvané judikatury Nejvyššího správního soudu nemůže být snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81), stejně jako ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54) relevantním důvodem udělení mezinárodní ochrany.

9. Pokud jde o stěžovatelovy obavy z pronásledování ze strany soukromých osob (věřitelů) spojené s vymáháním dluhů, z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že hrozba pronásledování či vážné újmy ze strany soukromých osob může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (azylu nebo doplňkové ochrany) pouze tehdy, bylo-li v řízení zjištěno, že státní orgány v zemi původu nejsou schopny nebo ochotny stěžovateli zajistit ochranu (§ 2 odst. 6 zákona o azylu). Pouhá nedůvěra občana ve státní instituce a v to, že jej v zemi původu budou schopny ochránit, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003-40, nebo ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004-37, a ze dne 1. 8. 2025, č. j. 6 Azs 64/2025-30). Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování nebo vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu, jestliže politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003-36, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2022, č. j. 1 Azs 290/2021-27, nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. 3 Azs 262/2023-27).

10. Skutkově obdobnými případy se Nejvyšší správní soud zabýval i v nedávné době s tím výsledkem, že kasační stížnosti stěžovatelů z Vietnamu, kteří potřebovali v České republice vydělat peníze na úhradu dluhů, přičemž někteří z nich uváděli též obavy z věřitelů a lichvářů, odmítl pro nepřijatelnost (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2024, č. j. 10 Azs 291/2023-39, ze dne 28. 3. 2024, č. j. 2 Azs 305/2023-32, ze dne 24. 7. 2024, č. j. 1 Azs 136/2024-26, ze dne 20. 9. 2024, č. j. 5 Azs 152/2024-31, ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 230/2024-28, ze dne 13. 11. 2025, č. j. 6 Azs 147/2025-33, nebo ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 Azs 149/2025-30). V daném případě jsou závěry krajského soudu v souladu s uvedenou judikaturou. Krajský soud v napadeném rozsudku správně upozornil, že stěžovatel se v zemi původu na státní orgány vůbec neobrátil ani neuvedl relevantní důvody, proč tak neučinil.

11. Je to právě žadatel o mezinárodní ochranu, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38, nebo usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48). Správní orgán tak zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí právě ze žadatelovy výpovědi poskytnuté v průběhu řízení. Žalovanému nepřísluší domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem 6 Azs 110/2026 neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (viz již zmiňovaný rozsudek č. j. 5 Azs 22/2003-41, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018-60). V daném případě se žalovaný při pohovoru dotazoval stěžovatele na jeho situaci a potíže v zemi původu a poskytl mu opakovaně možnost cokoli k výpovědi doplnit. Chtěl-li stěžovatel poskytnout správnímu orgánu konkrétní informace o věřitelích a jejich případných vazbách na organizované zločinecké skupiny, mohl tak učinit a nic mu v tom nebránilo. Stejně tak měl možnost přednést relevantní důvody, pro které považoval za zbytečné a neúčelné obracet se na příslušné státní orgány v zemi původu za účelem ochrany svých práv. Stěžovatel však v tomto ohledu žádná tvrzení žalovanému neposkytl. Krajský soud se tak v napadeném rozsudku neodchýlil od dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, a to ani od stěžovatelem odkazovaného rozsudku č. j. 5 Azs 66/2008-70.

12. Zmiňuje-li stěžovatel pravidlo „v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“, Nejvyšší správní soud uvádí, že k uplatnění tohoto pravidla dochází v situaci důkazní nouze (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89). Podmínkou ovšem je, že žadatelova tvrzení jsou konzistentní, věrohodná a azylově relevantní. Uvedené pravidlo tedy neznamená přenesení povinnosti tvrzení a důkazní na správní orgán, povinnost tvrzení zůstává na žadateli. Pokud je výpověď žadatele neurčitá nebo odporuje zjištěným informacím o zemi původu a žalovaný dostatečně zjistí skutkový stav, není prostor pro aplikaci uvedené zásady (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2025, č. j. 8 Azs 150/2025-20, bod 19, ze dne 27. 1. 2026, č. j. 4 Azs 158/2025-40, nebo ze dne 24. 2. 2026, č. j. 7 Azs 176/2025-71). V nyní posuzované věci stěžovatel setrvale uváděl toliko obecné obavy z věřitelů v souvislosti s dřívější půjčkou, aniž by konkretizoval, vysvětlil či doložil, proč nejprve nevyužil dostupných prostředků ochrany v zemi původu. Napadený rozsudek proto ani v tomto ohledu neodporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu (jmenovitě odkazovanému rozsudku č. j. 1 Azs 177/2020-60).

IV. Závěr a náklady řízení

13. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

14. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 6 Azs 110/2026 - 31 pokračování Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu