6 Azs 111/2026

Rubrum

6 Azs 111/2026 - 28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: V. C. N., t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, Tis u Blatna, zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-387/BA-BA01-BA06-Z-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2026, č. j. 33 A 23/2026-25, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce při kontrole totožnosti dne 31. 3. 2026 na adrese Valdštejnská 287, Liberec, předložil cestovní doklad a pobytovou kartu Maďarska. Z dokladů vyplynulo, že naposledy přicestoval do schengenského prostoru dne 4. 2. 2025 a disponoval krátkodobým vízem Maďarska s platností do 6. 4. 2025. Příslušníci policie zjistili, že žalobce je Maďarskem evidován v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení; jím předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS navíc veden jako věc hledaná. Vzniklo tak podezření, že se žalobce nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto dne 31. 3. 2026 zajištěn za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Dne 1. 4. 2026 podal žalobce v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ho v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, „přezajistil“ a stanovil dobu trvání zajištění do 19. 7. 2026. 6 Azs 111/2026

3. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl nyní napadeným rozsudkem. Podle krajského soudu žalovaný zajistil žalobce jednak proto, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, a jednak z důvodu, že existovaly oprávněné důvody domnívat se, že žalobce tuto žádost podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalovaný dle krajského soudu správně vysvětlil, že uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu nebylo možno v tomto případě považovat za účinné a vhodné. Dosavadní chování žalobce nevylučuje, že by se pokusil zpřetrhat kontakt se správními orgány, skrývat se na území ČR a tím narušovat řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, eventuálně navazující realizaci správního vyhoštění. Shodně se žalovaným krajský soud nepovažoval za dostatečnou možnost zdržování se v pobytovém středisku, které je koncipováno jako otevřené a nelze v něm pohyb cizinců nijak omezit. Žalobce nepojí s ČR žádné sociální a kulturní vazby, nemá zde žádný majetek a žádné hlášené místo pobytu. Nadto plánoval za krátko vycestovat zpět do Maďarska. Sdělená adresa, na které se momentálně nacházel v ČR, byla dočasného charakteru.

4. Krajský soud dále uvedl, že žalobce nijak neomlouvá tvrzená nevědomost o jeho nelegálním pobytu v ČR. Je povinností cizince zajistit si příslušná povolení k pobytu a pohybu mezi členskými státy EU a udržovat jejich aktuálnost a platnost. Tvrzená nevědomost je navíc přinejmenším pochybná jednak proto, že platnost jeho krátkodobého víza uplynula téměř jeden rok před jeho příjezdem do ČR, a jednak z důvodu, že zadání záznamu do SIS nutně předcházelo řízení, o kterém musel být žalobce informován.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

5. Žalobce (stěžovatel) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou považuje za přijatelnou. Řeší totiž otázku, zda lze zajistit cizince, který vědomě neporušil právní předpisy ČR a byl v dobré víře ohledně oprávněnosti svého pobytu na území.

6. Za nedůvodný a nezákonný považuje stěžovatel závěr krajského soudu, že v jeho případě nelze účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Stěžovatel měl za to, že pobývá na území ČR oprávněně, na základě maďarského pobytového oprávnění. Nedůvěra krajského soudu k chování stěžovatele (že nebude spolupracovat s orgány veřejné moci a nebude je respektovat) nemá žádný podklad ve spisovém materiálu. Neúčinnost zvláštního opatření spočívajícího v povinnosti zdržovat se v pobytovém středisku nelze odůvodnit tím, že pobytová střediska jsou otevřená, nelze v nich omezit pohyb žadatelů a pobyt v nich je na náklady státu. Zvláštní opatření mají mít vždy, je-li to možno, přednost před omezením osobní svobody cizince. To zvlášť za situace, kdy stěžovatel přicestoval do ČR jako turista, v dobré víře v platnost svého pobytového oprávnění. Ve stěžovatelův prospěch hovoří také jeho pobytová historie. Rozsudek krajského soudu v tomto ohledu neodpovídá stávající judikatuře (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2025, č. j. 6 Azs 35/2025-23).

7. Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že zpochybnil jeho dobrou víru v platnost maďarského pobytového oprávnění toliko obecnými tvrzeními o povinnostech cizince. Stěžovatel neměl v Maďarsku krátkodobé vízum, jak uvedl krajský soud, nýbrž povolení k dlouhodobému pobytu, jehož platnost neuplynula, ale povolení mu zřejmě bylo zrušeno z jemu neznámých důvodů. V Maďarsku až do svého odjezdu do ČR pracoval na místě, na které mu bylo povolení k pobytu vydáno. O tom, že probíhá nějaké řízení o zrušení 6 Azs 111/2026 - 29 pokračování povolení k pobytu nebo vyhoštění, nevěděl. Není zřejmé, z čeho soud vyvodil, že by měl být informován o vedení řízení o vyhoštění nebo zrušení povolení k pobytu.

8. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhoduje specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda je kasační stížnost přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

10. Institutem nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. V něm vymezil, že o přijatelnou kasační stížnost se bude jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

11. Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal naplnění žádného z uvedených důvodů. Ustálená judikatura již řešila otázky, kterými stěžovatel odůvodňuje přijatelnost své kasační stížnosti. Krajský soud tuto rozhodovací praxi respektoval a při hodnocení věci se nedopustil žádného (natožpak zásadního) pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

12. Ze setrvalé judikatury vyplývá, že dobrá víra cizince nelegalizuje jeho pobyt (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2016, č. j. 8 Azs 108/2016-45, a ze dne 30. 4. 2013, č. j. 9 As 153/2012-77, nebo usnesení ze dne 3. 3. 2022, č. j. 3 Azs 413/2021-38). Zajištění cizince není trestem za úmyslné porušení předpisů (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. 1 Azs 319/2020-34, nebo ze dne 26. 8. 2020, č. j. 1 Azs 495/2019-43), ale je preventivním opatřením k zajištění účasti cizince v řízeních a dále zejména k jeho dostupnosti v případě, že by došlo k potřebě(nutnosti) vykonání rozhodnutí o jeho nuceném vycestování z České republiky (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 5. 2013, Arslan, C-534/11).

13. Skutkově obdobným případem, jako je věc stěžovatele, se Nejvyšší správní soud zabýval v nedávném rozsudku ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 225/2025-30. Zde vyslovil, že žalovaný ani krajský soud nemá povinnost zabývat se otázkou, zda cizinec porušil právní předpisy (nerespektoval maďarské rozhodnutí o navrácení) vědomě, či nevědomě. Naplnění podmínek pro zajištění žadatele o mezinárodní ochranu dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není závislé na tom, zda byl subjektivně přesvědčen, že pobývá na území oprávněně. Zákon nestanoví, že by dobrá víra cizince v oprávněnost jeho pobytu vylučovala možnost jeho zajištění. Tato skutečnost mohla mít případně význam pouze pro posouzení otázky, zda žalovaný neměl využít zvláštní opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu namísto zajištění. 6 Azs 111/2026

14. Z rozhodovací praxe tedy jednoznačně plyne, že lze zajistit cizince, který byl v dobré víře ohledně oprávněnosti svého pobytu na území ČR. První stěžovatelova námitka proto přijatelnost kasační stížnosti nezakládá.

15. K posouzení účinnosti zvláštních opatření judikatura akcentuje, že nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Dále je namístě zohlednit pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o nuceném vycestování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48, či stěžovatelem odkazované usnesení č. j. 6 Azs 35/2025-23). Žalovaný je povinen zvažovat efektivitu uložení zvláštního opatření (a své úvahy promítnout do odůvodnění rozhodnutí) v kontextu situace konkrétního žadatele při zohlednění všech skutkových okolností, které v řízení vyšly najevo (osobní, majetkové a rodinné poměry žadatele, pobytová historie, dřívější porušování právních předpisů, způsob komunikace se správními orgány apod.; viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37, či ze dne 31. 7. 2025, č. j. 5 Azs 129/2025-22).

16. Ve výše odkazovaném rozsudku č. j. 2 Azs 225/2025-30 Nejvyšší správní soud uzavřel, že za další skutečnosti, které vylučují využití zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, lze považovat fakt, že cizinec nemá v ČR hlášenou adresu, nemá zde žádné zázemí, rodinné vazby ani možnost získat finanční prostředky legálním způsobem. Za takových okolností existují důvodné pochyby o tom, že cizinec bude pobývat na území ČR a bude kontaktní. Nic ho totiž nemotivuje, aby v ČR zůstal a spolupracoval s orgány veřejné moci.

17. V nyní posuzované věci žalovaný odůvodnil neúčinnost využití zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu zejména absencí hlášeného místa ubytování v ČR (stěžovatel uvedl jako místo svého pobytu adresu, na níž měl zajištěno pouze dočasné ubytování v rámci svého výletu do ČR) a nemožností obstarat si finanční prostředky legálním způsobem. Zohlednil rovněž, že stěžovatel nemá na území ČR žádné rodinné příslušníky, žádný majetek ani žádné jiné vazby. Krajský soud zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou potvrdil závěr žalovaného, že s ohledem na individuální okolnosti případu (stěžovatele s územím ČR nepojí žádné sociální a kulturní vazby, nemá na území ČR žádný majetek a především zde nemá hlášené místo pobytu) nelze očekávat, že by uložení zvláštního opatření namísto zajištění bylo dostatečné. Bylo zcela důvodné se domnívat, že stěžovatel neměl motivaci zdržovat se v pobytovém středisku. Využití zvláštních opatření za této skutkové situace neospravedlňovala ani případná dobrá víra stěžovatele v legalitu jeho pobytu na území ČR. Nejvyšší správní soud navíc přisvědčuje pochybnosti krajského soudu o nevědomosti stěžovatele o pozbytí jeho pobytového oprávnění v Maďarsku, neboť zrušení povolení k pobytu patrně předcházelo řízení, o němž měl být stěžovatel informován. Stěžovatelovo tvrzení, že doposud prokazatelně vědomě neporušoval právní předpisy, proto také nelze považovat za rozhodující pro uložení zvláštních opatření v nyní posuzované věci.

18. Ani druhá stěžovatelova námitka tedy přijatelnost kasační stížnosti nezakládá.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. 6 Azs 111/2026 - 30 pokračování

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu