6 Azs 118/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: A. L., zastoupené JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. OAM-1267/ ZA-ZA11-K01-2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2026, č. j. 4 Az 30/2025-34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před městským soudem

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2025 rozhodl, že žalobkyni neuděluje mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou.

3. Městský soud neshledal důvodnou námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaným. Žalovaný opřel své závěry o žalobkyninu žádost, protokoly o pohovorech se žalobkyní, svědeckou výpověď žalobkyniny přítelkyně a také zprávy, které obsahují informace o zemi původu žalobkyně, situaci LGBT osob v zemi původu, fungování policie, postavení žen a ruské menšiny v tamní společnosti. Informace se týkají příběhu žalobkyně. Jiné podklady žalobkyně nedoložila ani neoznačila.

4. Městský soud mj. uvedl, že žalobkyně na území České republiky pobývá od roku 2013. Dále konstatoval, že žalobkyní tvrzená homosexuální orientace spadá mezi azylově relevantní důvody podle § 12 zákona o azylu, nebyl však naplněn předpoklad odůvodněného strachu z pronásledování. Žalobkyně neměla ve státě původu problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami, zemi původu opustila legálně se studentským vízem a opakovaně se tam bez problémů vracela. Městský soud připustil, že v zemi původu žalobkyně postavení LGBT osob není ideální, nejde však o plošné pronásledování LGBT osob státními orgány. Pro žalobkyni by nejvhodnější řešení představovalo vnitřní přesídlení. Ruský původ žalobkyně tomu nijak nebrání.

5. Ve vztahu k důvodu spočívajícímu v sexuálním násilí strýce na žalobkyni motivovaného „snahou žalobkyni přeučit“ městský soud zdůraznil, že hrozící nebezpečí ze strany soukromé osoby je azylově relevantním důvodem pouze tehdy, pokud státní orgány nejsou schopné či ochotné poskytnout ochranu. Zdůraznil, že se žalobkyně se strýcem setkávala výhradně v domě svých rodičů, nyní je dospělá a práceschopná a nic jí nebrání vybudovat si zázemí v jiném městě, kde existuje i LGBT komunita. V případě vnitřního přesídlení strýc pro žalobkyni nepředstavuje reálné nebezpečí. Městský soud potvrdil posouzení žalovaného o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně o tom, zda se s žádostí o pomoc obrátila na policii v zemi původu.

6. Žalobu proto městský soud jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

7. Proti rozsudku městského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) bránila kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

8. V kasační stížnosti shrnula své azylové důvody. Namítala, že správní orgán nevedl řízení způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu. Při vypořádání její žádosti bylo nezbytné posoudit postavení homosexuálů v Kazachstánu. Stěžovatelka citovala z Příručky Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, bylo povinností správních orgánů ověřit skutečný stav věci.

9. Příslušníci LGBT menšiny v Kazachstánu čelí významným překážkám. Stěžovatelka nemá funkční zázemí jiné než u rodičů, dohoda s rodiči je vyloučena. Stěžovatelka se obává, že by kvůli zostuzení rodiny mohla být ohrožena na životě a zdraví, případně nucena ke sňatku s mužem.

10. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

11. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že předmětem řízení o mezinárodní ochraně ani soudního přezkumu není obecné hodnocení úrovně ochrany lidských práv v zemi původu žadatele, nýbrž posouzení, zda konkrétnímu žadateli při návratu hrozí pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Z tohoto hlediska žalovaný postupoval. Sexuální orientaci stěžovatelky žalovaný nezpochybnil. Stěžovatelka však nesprávně dovozuje, že již samotná existence společenské diskriminace a negativních postojů vůči LGBT osobám zakládá odůvodněnost obavy z pronásledování. Problémy, které stěžovatelka popisovala, souvisely především s jednáním soukromých osob, nebylo však postaveno najisto, že stát nebyl ochoten či schopen poskytnout účinnou ochranu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

12. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti.

13. Judikatura zdůrazňuje, že stížní důvody se musí upínat k rozsudku krajského soudu, neboť kasační stížnost je podle § 102 s. ř. s. opravným prostředkem právě proti rozsudku krajského soudu; smyslem řízení o kasační stížnosti tak je polemika s rozhodnutím krajského soudu (usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73).

14. Kasační stížnost musí být založena na konkrétních námitkách podřaditelných pod důvody kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud při přezkumu napadeného správního rozhodnutí dopustit, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Uvedení konkrétních stížních námitek nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v žalobě, neboť žalobní námitky směřovaly proti jinému rozhodnutí, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem (např. již rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58).

15. Stěžovatelčiny námitky, uvedené v kasační stížnosti a jejím doplnění, na vypořádání městského soudu nereagují nijak, natož kvalifikovaně. Stěžovatelka pouze zhuštěně zopakovala námitky uvedené již v žalobě. Městskému soudu stěžovatelka vytkla toliko aprobaci závěru žalovaného, že neposkytla podporu pro svá tvrzení a její příběh je nevěrohodný. Tato námitka (zcela paušální) neodpovídá vypořádání městského soudu.

16. Městský soud, stejně jako žalovaný, celkový příběh stěžovatelky nezpochybnil. Podstatou vypořádání městského soudu je závěr, že stěžovatelka je schopná vnitřního přesídlení do jiného města (např. Almaty), kde může být situace společensky jednodušší, a nehrozí jí v zemi původu pronásledování ve smyslu § 2 zákona o azylu. Za částečně nevěrohodné městský soud označil pouze tvrzení stěžovatelky o tom, zda se v souvislosti s násilným jednáním soukromých osob (strýce) vůbec obrátila s žádostí o poskytnutí právní ochrany na státní orgány.

17. Nejvyšší správní soud shledal, že námitky obsažené ve stěžovatelčině kasační stížnosti neodpovídají požadavkům na vymezení stížních důvodů a jsou dle § 104 odst. 4 s. ř. s. a § 102 s. ř. s. a contrario nepřípustné. Veškeré stěžovatelčiny námitky vypořádal již městský soud a Nejvyšší správní soud by u takto koncipované kasační stížnosti mohl věcné vypořádání městského soudu pouze reprodukovat. To ale není úkolem Nejvyššího správního soudu a smyslem řízení o kasační stížnosti.

18. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost stěžovatelky nepřípustnou, nezabýval se proto již otázkou její přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., resp. její důvodností.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. září 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu