6 Azs 124/2025

Rubrum

6 Azs 124/2025 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: nezl. R. T., zastoupeného zákonným zástupcem M. T. a advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem, sídlem Lidická 960/81, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, č. j. OAM-1632/P-P07-ZA13-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č. j. 30 Az 3/2025-49, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 12. 3. 2025 Ministerstvo vnitra rozhodlo, že se žalobcova žádost o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zamítá jako zjevně nedůvodná.

2. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud zamítl.

II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalovaného

3. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, kterou spojil s žádostí o přiznání odkladného účinku.

4. V této žádosti stěžovatel uvedl, že se na území České republiky narodil, žije zde se svými rodiči, na jejichž péči je s ohledem na svůj útlý věk plně odkázán, a spolu s ním zde žije i jeho starší sestra A.. Všichni jsou v ČR žadateli o udělení mezinárodní ochrany. Otec stěžovatele v ČR získal povolení k zaměstnání, pracuje zde a rodinu živí. Výkon rozhodnutí by pro stěžovatele znamenal újmu, neboť by přišel o možnost legálně pobývat na území ČR. K bezprostřednímu opuštění území ČR by stěžovatel mohl být donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, o něž nyní nejde, pro stěžovatele by to však znamenalo nutnost pobývat na území ČR nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území ČR po určitou dobu, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen. Jiné osoby, 6 Azs 124/2025 jimž by mohla újma vzniknout, neexistují, a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebrání ani existence kolidujícího veřejného zájmu. Stěžovatel rovněž doplnil, že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal.

5. V doplnění žádosti stěžovatel uvedené skutečnosti zopakoval a zdůraznil, že mimořádnost své situace spařuje ve skutečnosti, že v ČR se nachází i jeho rodiče a starší sestra, kteří jsou žadateli o mezinárodní ochranu, přičemž odkázal na aktuálně vedené řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Az 12/2023 (toto řízení však již bylo skončeno rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 48 Az 12/2023-57, pozn. NSS).

6. Žalovaný ve vyjádření k žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že žádost je odůvodněna k případu stěžovatele zcela nepřiléhavě. Stěžovatel je nezletilý a v ČR se nachází společně se svými rodiči a sestrou, kteří jsou v pozici žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovateli tedy tvrzená újma nehrozí. Nepřiznáním odkladného účinku stěžovatel nepřijde o možnost legálně na území pobývat a v žádném případě mu nehrozí uložení správního vyhoštění a zákazu zde po nějakou dobu pobývat.

III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

8. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu vyhrazeného pro výjimečné případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-38).

10. Vážnou újmu stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že by mu mohlo být v případě nastoupení účinků rozhodnutí uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem pobytu na území ČR po stanovenou dobu, resp. že by mohl být oddělen od rodičů, na něž je s ohledem na svůj věk odkázán.

11. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

12. Podle čl. 9 odst. 1 věty první Úmluvy o právech dítěte zajistí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže 6 Azs 124/2025 - 28 pokračování příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.

13. Žalovaný uvedl, že nelegální pobyt stěžovateli nehrozí vzhledem k tomu, že jeho rodinní příslušníci (rodiče a sestra) jsou v postavení žadatelů o mezinárodní ochranu. Z informací, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu v době rozhodování o žádosti o odkladný účinek dostupné, však není jasné, v jaké procesní fázi je rozhodování o žádostech o mezinárodní ochranu rodičů a sestry stěžovatele (či zda jim případně mezinárodní ochrana již byla dokonce udělena), a není ani zcela zřejmé, zda tito příbuzní či někteří z nich disponují pobytovým oprávněním na území ČR z jiného titulu. Povolení k zaměstnání ze dne 17. 4. 2023, které stěžovatel spolu s kasační stížností doložil, již uplynula platnost.

14. Nejvyšší správní soud zohlednil čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte a s ohledem na nyní spíše hypotetické možnosti stěžovatele dospěl k závěru, že nelze jednoznačně spolehlivě uzavřít, že újma stěžovateli nehrozí. S ohledem na povahu rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti a povinnosti soudu rozhodnout o takovém návrhu v co nejkratší době Nejvyšší správní soud zohlednil zásadu předběžné opatrnosti (usnesení ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 128/2018-42).

15. Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, setrvání by pro něj znamenalo pobývat na území nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území ČR po určitou dobu, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100). Tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku.

16. Oproti újmě hrozící stěžovateli soud zohlednil skutečnost, že žádné indicie nenasvědčují újmě hrozící třetím osobám v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

17. Nejvyšší správní soud neshledal ani rozpor s důležitým veřejným zájmem. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 2 As 225/2022-25, žalovaný může zpochybnit návrh žadatele o odkladný účinek z důvodu, že jeho přiznání je v rozporu s veřejným zájmem; pokud tak ovšem žalovaný neučiní, soud nepřizná odkladný účinek jen v případě, že nesplnění těchto předpokladů vyplyne z obsahu soudního a správního spisu. V projednávané věci žalovaný rozpor s veřejným zájmem ani netvrdil.

18. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č. j. 30 Az 3/2025-49, i rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, č. j. OAM-1632/ P-P07-ZA13-2024.

19. Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 6 Azs 124/2025 V Brně dne 17. září 2025 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu