6 Azs 170/2022

Rubrum

6 Azs 170/2022 – 40 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: H. C. P., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2022, č. j. CPR-17000-22/ČJ-2020-930310-V243, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 20 A 18/2022-50, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 15. 3. 2020, č. j. KRPA-403534-36/ČJ-2019-000022-SV, uložilo žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovilo dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce trvání tři roky. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce částečně změněno rozhodnutím žalované ze dne 28. 1. 2021, č. j. CPR-17000-3/ČJ-2020-930310-V243, a ve zbytku bylo potvrzeno. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 20 A 6/2021 - 38. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 Azs 112/2021-51, zrušil uvedený rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalované o odvolání a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V rozsudku č. j. 3 Azs 112/2021-51 Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou kasační stížnost v části směřující proti závěrům správních orgánů a městského soudu ohledně přiměřenosti zásahu 6 Azs 170/2022 uloženého správního vyhoštění do žalobcova soukromého a rodinného života, a to i při zohlednění zájmů žalobcovy nezletilé dcery pobývající na území České republiky. Nejvyšší správní soud však považoval za nepřezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí žalované v té části, kde se zabývalo stanovením délky doby (tří let), po kterou žalobci nebude umožněno vstoupit na území Evropské unie.

2. Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku prvostupňové rozhodnutí částečně změnila - jednak z formálních důvodů, jednak zkrátila délku doby zákazu vstupu žalobce na území ze tří let na dva roky. Ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud se neztotožnil s názorem žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Měl naopak za to, že správní orgány zjistily skutkový stav dostatečně, a to i s důrazem na žalobcův soukromý a rodinný život. Městský soud připomněl, že dopady rozhodnutí do žalobcova života shledal jako přiměřené Nejvyšší správní soud již v předchozím rozsudku č. j. 3 Azs 112/2021-51. K námitce proti stanovené délce doby, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, městský soud uvedl, že žalovaná dostatečně reagovala na výtky Nejvyššího správního soudu obsažené v rozsudku č. j. 3 Azs 112/2021-51 a respektovala jeho závazné právní závěry a pokyny. V dalším řízení žalovaná dle městského soudu napravila vytýkaná pochybení tím, že v rozhodnutí o odvolání podrobně odůvodnila, jaké okolnosti zvažovala při určení konkrétní výměry zákazu vstupu, i v tomto případě přitom zohlednila žalobcovy rodinné vazby na území.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Nesouhlasil s hodnocením městského soudu, že je rozhodnutí žalované ohledně přiměřenosti délky doby zákazu vstupu na území Evropské unie dostatečně odůvodněno. Poukázal na platnou právní úpravu a soudní judikaturu, z níž vyplývá, jaká kritéria mají být zvažována a poměřována při posuzování otázky zásahu do soukromého a rodinného života cizince s tím, že je nezbytné přikládat zásadní význam nejlepšímu zájmu nezletilých dětí. Stěžovatel v této souvislosti připomněl, že po nuceném vycestování z České republiky bude po celou dobu zákazu vstupu odloučen od své partnerky a nezletilé dcery, a tedy bude významně narušen jejich rodinný život a ohrožen řádný vývoj, výchova a výživa nezletilého dítěte. Stěžovateli zároveň bude tímto postupem znemožněno vyřídit si pobytové oprávnění na území České republiky a činit kroky k obnovení rodinného života. Rovněž namítal, že doba zákazu vstupu je nadále nepřiměřeně přísná a tvrdá vzhledem k vytýkanému protiprávnímu jednání, které spočívalo v neoprávněném pobytu na území České republiky. Snížením délky zákazu vstupu ze tří let na dva roky nedošlo dle stěžovatele ke zhojení vady spočívající v nedostatečném odůvodnění této otázky, kterou žalované Nejvyšší správní soud vytkl v předchozím rozsudku. Dle stěžovatele není zřejmé, proč na něj nebylo možno působit mírnějšími prostředky a stanovit dobu zákazu vstupu v minimální výši.

5. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na shromážděný spisový materiál s tím, že se nebude blíže vyjadřovat k rozhodovací činnosti městského soudu. 6 Azs 170/2022 - 41 pokračování III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

7. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a uplatní se též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

8. Stran přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií stěžovatel v kasační stížnosti nic netvrdil. Uplatněné kasační námitky neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku městského soudu rovněž prima facie neshledal žádná pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Námitky uplatněné stěžovatelem se týkají otázek, jimiž se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval již ve svém předchozím rozsudku ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 Azs 112/2021-51 (ve věci týchž účastníků řízení). V něm Nejvyšší správní soud vyslovil požadavek na pečlivé a přezkoumatelné posouzení délky uloženého zákazu vstupu na území členských států EU s ohledem na všechny zjištěné okolnosti případu a na řádné odůvodnění konkrétní výměry stanovené žalovanou, a sice s přihlédnutím k povaze porušení právních předpisů stěžovatelem a rovněž s ohledem na jeho rodinný život v České republice (viz bod 22 rozsudku č. j. 3 Azs 112/2021-51). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku zároveň připomněl, že stanovení doby zákazu vstupu na území je věcí správního uvážení, které je-li řádně odůvodněno, podléhá ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. pouze omezenému soudnímu přezkumu (bod 24 tamtéž).

10. Žalovaná v souzené věci v dalším řízení postupovala zcela v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, kterým byla vázána, a na straně 10 a 11 odůvodnění rozhodnutí o odvolání podrobně rozvedla své úvahy, které vedly ke snížení délky zákazu vstupu ze tří let na dva roky. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu reflektovala rodinný život stěžovatele jako skutečnost, kterou bylo nutno zohlednit nejen při rozhodování o správním vyhoštění, ale rovněž při určení konkrétní délky zákazu vstupu na území (s přihlédnutím k tomu, že za dotčené jednání zákon o pobytu cizinců umožňuje uložit správní vyhoštění s dobou zákazu pobytu až na pět let), a poměřila jej s konkrétním protiprávním jednáním stěžovatele (neplnění povinnosti k vycestování, neopatření si pobytového titulu). Městský soud se proto nedopustil pochybení, natož pochybení zásadního rázu (rozhodného z hlediska přijatelnosti kasační 6 Azs 170/2022 stížnosti) tím, že rozhodnutí žalované správně vyhodnotil jako dostatečně a přezkoumatelně odůvodněné (viz bod 34 napadeného rozsudku městského soudu). S ohledem na omezený soudní přezkum správního uvážení pak nebylo na městském soudu, aby sám přehodnocoval délku uloženého zákazu vstupu, byla-li v rozhodnutí žalované náležitě a přezkoumatelně odůvodněna, a nejednalo se o případ překročení mezí správního uvážení či exces (viz např. již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48).

11. K obecnému tvrzení stran přiměřenosti uloženého správního vyhoštění do stěžovatelova soukromého a rodinného života Nejvyšší správní soud doplňuje, že vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádnou změnu rodinných poměrů, které již byly předmětem posouzení v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 112/2021-51 (a jejich případná změna nebyla zřejmá ani ze spisové dokumentace), postačuje v této souvislosti odkázat na body 17 a 18 odůvodnění rozsudku č. j. 3 Azs 112/2021-51, kde se Nejvyšší správní soud této otázce podrobně věnoval a v této části neshledal kasační stížnost důvodnou. Od uvedených závěrů Nejvyšší správní soud neshledal důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci.

IV. Závěr a náklady řízení

12. Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s dřívějším rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci téhož stěžovatele, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021-28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. února 2023 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu