6 Azs 208/2023

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: C. B., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2023, č. j. MV-191435-15/OAM-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2023, č. j. 17 A 12/2023-53, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2023, č. j. 17 A 12/2023-53, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka, ze dne 13. 12. 2022, č. j. CPR-22958-67/ČJ-2021-931200-SV, bylo žalobci uloženo dle § 119 odst. 1 písm. b) body 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Žalobce od přesně nezjištěné doby pobýval na území České republiky bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu. Soužití žalobce s družkou N. G. policie nepovažovala za trvalý partnerský vztah, žalobce tak nebyl považován za rodinného příslušníka občana Evropské unie.

2. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný nepovažoval žalobce za rodinného příslušníka občana Evropské unie a k jeho námitkám týkajícím se nepřiměřenosti stanovené doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, zdůraznil, že tato doba byla stanovena v dolní polovině zákonného rozpětí. V délce doby bylo dle žalovaného zohledněno, že se jedná o žalobcovo první porušení pobytového režimu, a dále skutečnost, že se žalobce dostavil do ZZC Bělá Jezová dobrovolně. Ve shodě s policií žalovaný neshledal ani nepřiměřený zásah vydaného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, mj. s ohledem na délku vztahu s družkou N. G.

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Žalobcem doloženým oddacím listem osvědčujícím uzavření manželství s N. G. (občankou České republiky) dne 2. 5. 2023 se krajský soud odmítl zabývat s poukazem na to, že se jedná o novou skutečnost, která nastala až po vydání napadeného rozhodnutí. Dle krajského soudu se správní orgány dostatečně zabývaly otázkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, žalobcovo jednání dle jeho názoru vykazuje znaky účelovosti.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž kromě jiného namítal nedostatečné posouzení dopadů vydaného správního rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Stěžovatel připomněl, že ačkoli v době vydání napadeného správního rozhodnutí nebyli s manželkou sezdáni podle práva, došlo k tomu v důsledku obtíží s vyřízením potvrzení o oprávněnosti pobytu, bez kterého nebylo možné manželství uzavřít (stěžovatel na nečinnost správních orgánů spojenou s vydáním potvrzení o oprávněnosti pobytu, která byla posléze shledána nadřízeným správním orgánem, bezvýsledně poukazoval již v řízení před krajským soudem). Dle stěžovatelova názoru byl dlouhodobý partnerský vztah s družkou (nyní manželkou) hodnocen správními orgány i krajským soudem povrchně, a to navzdory jejich vědomosti o záměru partnerů uzavřít manželství a založit rodinu. Stěžovatel upozornil, že jeho partnerský vztah nebyl v předchozím řízení zpochybňován, v místě bydliště proběhla pobytová kontrola a oba partneři byli v průběhu řízení vyslechnuti. Krajský soud se však uzavřením manželství s občankou České republiky a s tím spojenými důsledky odmítl zabývat s poukazem na novost této skutečnosti a účelovost stěžovatelova jednání. Stěžovatel namítal, že pouze aktivně usiluje o vyřešení nastalé situace, a je přesvědčen, že měl být ze strany soudu zohledněn též nejlepší zájem dítěte s ohledem na těhotenství manželky a očekávání narození dítěte.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech, nepřisvědčil kasačním námitkám a navrhl zamítnutí kasační stížnosti, resp. její odmítnutí pro nepřijatelnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

7. Pokud se jedná o stěžovatelovu námitku nezohlednění uzavření manželství stěžovatele s občankou České republiky a těhotenství manželky a očekávání narození dítěte, Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem do té míry, že obecně platí, že při přezkumu správního rozhodnutí vycházejí krajské soudy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

8. Judikatura Nejvyššího správního soudu však dovodila, že prolomení pravidla obsaženého v § 75 odst. 1 s. ř. s., které váže rozhodování soudu o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu na skutkový stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, je namístě v těch případech, může-li mít nepřihlédnutí k novým skutečnostem v řízení před správním soudem „přímo za následek dotčení nějakého základního práva, a to včetně práva na ochranu rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Tak tomu může být typicky ve věcech správního vyhoštění“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, č. j. 10 Azs 315/2016-29, bod 11; a ve věcech správního vyhoštění viz např. rozsudky ze dne 14. 1. 2015, č. j. 3 Azs 198/2014-24, ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2 Azs 163/2015-28, nebo ze dne 23. 9. 2021, č. j. 7 Azs 85/2021-35).

9. Z citované judikatury shodně vyplývá, že soud je povinen prolomit pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s. z důvodu možného porušení čl. 8 Úmluvy, dle kterého má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života. Takový postup však bude ve věcech správního vyhoštění možný pouze ve výjimečných případech, a sice tehdy, pokud stěžovatel v řízení před soudem uvede skutečnosti, které nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu, tyto skutečnosti nebyly bez vlastního zavinění stěžovatele předmětem zkoumání správního orgánu a soud neshledá dostatečné záruky, že tyto nové skutečnosti budou zohledněny a posouzeny v novém správním řízení (cizinec již nemá jiný prostředek ochrany proti zásahu do rodinného života).

10. Vzhledem k tomu, že krajský soud v nyní souzené věci bez dalšího vyslovil závěr, že je třeba vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl ke dni vydání napadeného správního rozhodnutí, a tedy neprováděl žádnou z výše naznačených úvah stran možného prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s., jejichž správnost by Nejvyšší správní soud mohl podrobit přezkumu, již z tohoto důvodu rozsudek krajského soudu neobstojí a bylo nutno jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

11. Nepřezkoumatelné a ničím nepodložené je pak i strohé konstatování krajského soudu, že stěžovatelovo jednání vykazuje znaky účelovosti ve snaze získat oprávnění k pobytu na území. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil např. již v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015-40: „Při posuzování účelovosti manželství [zde při hodnocení toho, zda se cizinec stal rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců] je nutné prokázat kumulativně jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život. (…) V případě pochybností je nutno učinit závěr, že se nejedná o účelové manželství.“ Jako vodítko při vyhodnocování účelovosti manželství judikatura Nejvyššího správního soudu potvrdila možnost využití indikativních kritérií obsažených v unijních dokumentech (soft law) a soudní a správní praxi (shodně již citovaný rozsudek č. j. 4 Azs 228/2015-40, body 50 až 52, nebo též rozsudky ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013-43, bod 22, ze dne 23. 11. 2017, č. j. 7 Azs 326/2017-21, bod 28, a ze dne 8. 9. 2021, č. j. 5 Azs 56/2019-21, body 15 a 16). Posouzení odpovídající požadavkům citované judikatury, které by odůvodňovalo tvrzení krajského soudu o účelovosti uzavřeného manželství, však vůbec prováděno nebylo.

12. Krajský soud se tedy v dalším řízení bude zabývat otázkou, zda v daném případě (ne)jsou dány důvody pro prolomení pravidla dle § 75 odst. 1 s. ř. s. a pečlivě vyhodnotí, zda existují dostatečné záruky, že nově nastalé skutečnosti [uzavření manželství a především narození dítěte a péče o něj, od kterých se odvíjí posouzení, zda se cizinec stal rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců] bude moci stěžovatel uplatnit v případném jiném správním řízení.

13. Závěrem Nejvyšší správní soud nad rámec rozhodovacích důvodů současně upozorňuje, že krajský soud se bude v dalším řízení zabývat také otázkou vymezení okruhu osob zúčastněných na řízení, kterou v předchozím řízení zcela pominul. V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje např. na rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. j. 7 Azs 301/2015-26, jehož závěry následoval také v rozsudku ze dne 25. 2. 2016, č. j. 7 Azs 24/2016-25.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Na základě výše uvedených skutečností tak Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.

15. V dalším řízení rozhodne krajský soud také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. června 2024 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu