6 Azs 280/2023

Rubrum

6 Azs 280/2023 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. Y., zastoupený Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou, sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2023, č. j. OAM-378/LE-VL12-VL15-2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, č. j. 19 Az 3/2023-73, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Karin Poncza Hadwigerové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce byl dne 26. 11. 2022 zadržen policií při kontrole osobního vozidla (bez platného cestovního dokladu), byl zajištěn a v průběhu řízení o správním vyhoštění vypověděl, že mu v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí nebo pronásledování, ale nechce se do Turecka vrátit. Dne 30. 11. 2022 žalobce v zařízení pro zajištění cizinců požádal o udělení mezinárodní ochrany. Důvodem podání žádosti byly jím tvrzené „rasistické důvody, které se váží na události HENDEK v Turecku“. Při pohovoru (viz protokol ze dne 21. 12. 2022) žalobce upřesnil, že se v letech 2014 až 2015 zúčastnil demonstrací HENDEK a od té doby 6 Azs 280/2023 byl pod policejní kontrolou. Čtyřikrát byl předveden na policejní stanici k výslechu, kde měl být ponižován, zbit (zraněn na hlavě) a po dvou dnech propuštěn. Žalobce uvedl, že jako Kurd je v Turecku považován za méněcenného občana, nemá možnost získat pořádnou práci, dostává nízkou mzdu, není schopen finančně zajistit rodinu. Žalobce dospěl k závěru, že by mohl prací v Evropě zajistit celou rodinu v Turecku. Dále doplnil, že v zemi původu byl členem strany HDP a zástupcem předsedy skupiny mladých lidí sympatizujících s touto stranou. V roce 2019 členství ukončil, nyní je jejím sympatizantem.

2. Žalobce napadl rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Tvrdil, že kasační stížnost je přijatelná z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení, neboť krajský soud nerespektoval ustálenou judikaturu. Stěžovatel považoval daný případ za hodný zvláštního zřetele z toho důvodu, že jako Kurd má v zemi původu specifické postavení a hrozí mu pronásledování, resp. vážná újma. Za zásadní pochybení stěžovatel považoval skutečnost, že krajský soud nezrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného opírající se o nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť podklady, z nichž žalovaný vycházel, se netýkaly postavení Kurdů v Turecku a nereflektovaly jejich specifické postavení v zemi. Žalovaný a krajský soud tak dle stěžovatele nezajistily důkazy, které by podporovaly jeho tvrzení o útlaku Kurdů. Odpovědnost za zjištění skutkového stavu ležela na žalovaném, který měl shromáždit relevantní, aktuální, důvěryhodné a vyvážené zprávy o zemi původu ověřené z různých zdrojů.

4. Stěžovatel dále namítal, že krajský soud se s žalobními námitkami vypořádal formalisticky, pouze odkázal na závěry žalovaného a aproboval nesprávné a nezákonné správní rozhodnutí, aniž sám přezkoumal zákonnost řízení včetně řádného zjištění skutkového stavu. Stěžovatel blíže rozvedl, že žalovaný při rozhodování vycházel pouze z obecných zpráv a nereflektoval subjektivní a specifické stěžovatelovy problémy. V této souvislosti stěžovatel citoval některá mediální vyjádření na podporu tvrzení o zhoršující se situaci kurdské menšiny v Turecku, mj. o razii v provincii D., odkud stěžovatel pochází, v dubnu roku 2023, kdy policie měla zatknout 150 lidí podporujících Stranu kurdských pracujících (PKK) prostřednictvím strany HDP. Stěžovatel odkázal na některé rozsudky Nejvyššího správního soudu a příručku UNHCR k mezinárodní ochraně uprchlíků, z nichž plyne, že pronásledování může spočívat i v psychickém nátlaku, k němuž může docházet kumulací nejrůznějších faktorů (opatření) včetně diskriminace, které samy o sobě pronásledování nepředstavují. Poukázal na to, že skutečnost, že již byl v minulosti perzekvován, je závažným ukazatelem důvodnosti obav z pronásledování nebo vážné újmy, a že nedostatek důkazů neznamená nevěrohodnost jeho tvrzení, či nedůvodnost jeho žádosti. V pochybnostech se měl žalovaný přiklonit na stranu stěžovatele, který se domníval, že v případě návratu do země původu bude vystaven stíhání a věznění.

5. Stěžovatel měl dále za to, že žalovaný a správní soudy nemohou vycházet ze starších informací o zemi původu, neboť situace v Turecku se vyvíjí a není neměnná. Stěžovatel dále doplnil, že v době podání kasační stížnosti žil s družkou (občankou České 6 Azs 280/2023 - 38 pokračování republiky) a v průběhu řízení o kasační stížnosti doložil sňatek s tím, že očekávají narození dítěte. Požádal proto o zvážení přiznání humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, resp. doplňkové ochrany.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na nepřijatelnost kasační stížnosti a navrhl její odmítnutí. Dle žalovaného se krajský soud zabýval všemi žalobními námitkami, rozhodl v souladu s dosavadní judikaturou a oprávněně u stěžovatele neshledal hrozbu pronásledování nebo vážné újmy. Žalovaný uvedl, že při rozhodování vycházel z relevantních a dostatečných informací o zemi původu. Ztotožnění krajského soudu se závěry žalovaného nelze považovat za nezákonnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

8. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

9. Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil zásadní pochybení krajského soudu. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení č. j. 1 Azs 13/2006-39: „Případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“ Stěžovatelovo subjektivní přesvědčení o pochybení krajského soudu a jeho míře, resp. závažnosti dopadu do jeho hmotněprávního postavení, však v daném případě nezaložilo přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. V napadeném rozsudku pak Nejvyšší správní soud neshledal ani namítaná pochybení, natož pochybení, která by byla zásadního rázu. 6 Azs 280/2023

10. Za zásadní pochybení odůvodňující přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel označil skutečnost, že krajský soud nezrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, které vycházelo z nedostatečných podkladů, jež se údajně konkrétně nevěnovaly postavení Kurdů v Turecku a nezohledňovaly stěžovatelovo specifické postavení. K otázce shromáždění dostatečných a aktuálních podkladů pro rozhodnutí Nejvyšší správní soud připomíná, že podle ustálené judikatury musejí být informace o zemi původu (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl ke správnému závěru, že podklady shromážděné žalovaným (konkrétně informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. 9. 2022, č. j. 125094-8/2022-LPTP, a informace OAMP - Turecko - Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 8. 7. 2022) požadavky judikatury naplňují. Uvedené podklady vycházejí z řady odborných zdrojů, které jsou v nich přesně označeny, a ve vztahu k nyní posuzovanému řízení se jednalo o aktuální informace a zprávy jednotlivých organizací a institucí odlišných od žalovaného (např. zpráva Amnesty International vztahující se k Turecku z roku 2021, zpráva Human Rights Watch vztahující se k Turecku z roku 2022, zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv v Turecku v roce 2021, apod.). Nejvyšší správní soud zároveň podotýká, že stěžovatelovo tvrzení o tom, že žalovaný při rozhodování pominul postavení Kurdů v Turecku, je zavádějící, neboť citovaná informace Ministerstva zahraničních věcí z roku 2022 se postavením kurdské menšiny výslovně a podrobně zabývá. Stěžovateli byla v řízení dána možnost se se všemi podklady pro rozhodnutí seznámit, avšak neučinil tak, ani nenavrhl jejich doplnění.

11. K odkazu stěžovatele na mediální výstup České televize (ČT 24) ze dne 10. 5. 2023, jímž argumentoval až v kasační stížnosti ve snaze poukázat na výrazné zhoršení situace kurdské menšiny v provincii D., postačuje uvést, že uvedená informace se přímo nevztahuje k situaci stěžovatele, který neuvedl, že byl podporovatelem PKK. Konkrétní důkazy k prokázání výrazného zhoršení postavení kurdské menšiny oproti stavu v letech 2021 a 2022, který byl posuzován ve správním řízení, pak stěžovatel nepředložil ani nenavrhl.

12. Nejvyšší správní soud uvádí, že se ve své judikatuře opakovaně zabýval otázkou postavení kurdské menšiny v Turecku. Ačkoli dlouhodobě uznává, že Kurdové v Turecku čelí značným nesnázím, nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12, anebo hrozby vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Azylově relevantní mohou být až opodstatněné obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (k problémům politicky aktivních Kurdů viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020-35, a ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019-57; k politicky neaktivním Kurdům viz usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022-34, ze dne 18. 1. 2023, č. j. 10 Azs 246/2022-37, ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022-35, ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 Azs 180/2022-36, nebo ze dne 17. 8. 2023, č. j. 6 Azs 271/2022-32).

13. Stěžovatel obavy z pronásledování a vážné újmy od počátku správního řízení vztahoval k událostem souvisejícím s demonstracemi HENDEK, ke kterým však došlo již v letech 2014 a 2015 (resp. k následnému předvolávání na policii, kde s ním mělo být špatně 6 Azs 280/2023 - 39 pokračování zacházeno), nicméně nejpozději od roku 2019 již politicky aktivní není a členství ve straně HDP ukončil. Sám stěžovatel pak v řízení o správním vyhoštění uváděl, že mu v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí nebo pronásledování, přičemž až později v řízení o udělení mezinárodní ochrany svá tvrzení pozměnil. Současně připustil, že jeho motivace k cestě do České republiky byla zejména ekonomická (snaha o finanční zajištění rodiny). Z informací poskytnutých stěžovatelem, jakož i z obsahu správního spisu, přitom nelze dovodit, že by stěžovateli hrozilo po návratu věznění či jiná perzekuce ze strany státních orgánů.

14. Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že si je vědom skutečnosti, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti předložil oddací list dokládající jeho nedávný sňatek s občankou České republiky, a dále doplnil, že s manželkou očekávají narození potomka. K tomu Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“ (viz již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Sňatek s českou státní občankou ani narození dítěte nepředstavují azylově relevantní důvody, pro které by měl Nejvyšší správní soud zvažovat prolomení pravidla, že soudní přezkum vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelovy odkazy na ustanovení upravující humanitární azyl (§ 14 zákona o azylu), resp. doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny (§ 14b zákona o azylu), nejsou případné, neboť humanitární azyl je vyhrazen zvláštním a mimořádným případům obvykle spojeným s těžkým onemocněním či postižením, a tedy neslouží ke slučování rodin, v nichž žádná osoba nenaplňuje důvody udělení mezinárodní ochrany. Doplňková ochrana přiznávaná dle § 14b zákona o azylu sice slouží ke slučování rodin, avšak výhradně u rodinných příslušníků osob, kterým již byla doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu přiznána. To však není případ stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021-28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

17. Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2023, č. j. 19 Az 3/2023-18, ustanovena k ochraně jeho práv zástupkyní Mgr. Karin Poncza 6 Azs 280/2023 Hadwigerová, advokátka. Podle § 35 odst. 10 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. V souladu s týmž ustanovením zákona zastupovala jmenovaná advokátka stěžovatele rovněž v řízení o kasační stížnosti. Podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) a d) advokátního tarifu (záznamem doložená porada s klientem přesahující jednu hodinu, a dále písemné podání ve věci samé spočívající v podání kasační stížnost) ve výši 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 600 Kč (2 x 300 Kč), celkem tedy 6 800 Kč Ustanovená zástupkyně uvedla, že není plátcem daně z přidané hodnoty. K vyplacení uvedené částky byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. dubna 2024 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu