6 Azs 30/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-248/ZA-ZA11-K18-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2026, č. j. 2 Az 15/2025-73, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Novotnému, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani národní humanitární azyl podle § 14 téhož zákona a rozhodl, že doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu nelze žalobci udělit pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu, který ji jako nedůvodnou zamítl.

3. Městský soud konstatoval, že žalovaný si pro posouzení žalobcova azylového příběhu opatřil dostačující podklady. Městský soud neshledal naplnění azylových důvodů. Povolání k vojenské službě nemůže být azylově relevantním pronásledováním, a to ani tehdy, je-li výkon vojenské služby spojen s přímou účastí ve vojenském konfliktu nebo je-li odepření vojenské služby spojeno s přiměřenou sankcí. Žalobci za odmítnutí nástupu k vojenské službě diskriminační ani nepřiměřené sankce nehrozí. Žalobcem tvrzená výhrada svědomí se nejeví jako dostatečně vážné, soudržné a vnitřně konzistentní přesvědčení, které by jej k odmítnutí vojenské služby opravňovalo. Ani výhrůžky příbuzných nejsou pronásledováním ve smyslu zákona o azylu.

4. Městský soud aproboval posouzení žalovaného, že trestná činnost, jíž se žalobce dopustil, byla vážným zločinem ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu v rozhodném znění. Byly tedy naplněny předpoklady pro aplikaci vylučovací klauzule, a žalobci tak nemohla být udělena doplňková ochrana. Žalovaný ani nebyl povinen zvážit aplikaci principu non-refoulement.

5. Rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany zpravidla nemohou být v rozporu se základním právem cizince na právo na respektování rodinného a soukromého života, neboť zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu bez dalšího nevylučuje pobyt na území České republiky. Ze správního spisu nevyplynuly žádné okolnosti, které by nasvědčovaly porušení práva na respektování rodinného a soukromého života.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

6. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.

7. Stěžovatel namítal, že městský soud se nevypořádal se všemi důvody žádosti o azyl. Skutkové závěry podle stěžovatele nemají oporu ve spisu; městský soud ignoroval skutkové okolnosti případu. Dále stěžovatel namítal, že městský soud nesprávně vyložil § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu v rozhodném znění. Trestná činnost, které se dopustil, neměla být posouzena jako vážný zločin. Stěžovateli hrozí vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu skutečné nebezpečí vážné újmy a měla mu být udělena doplňková ochrana. Stěžovatel má pro případ návratu do země původu strach o svůj život. Po návratu do vlasti by byl reálně ohrožen na životě, hrozilo by mu nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Zapojení se do ozbrojeného konfliktu je v rozporu s vyznáním stěžovatele.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitky jsou převážně obecné a bez náležité argumentace, případně se opakují a nereagují na vypořádání městského soudu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud se zabýval přijatelností kasační stížnosti, neboť jde o věc rozhodovanou na krajském soudě specializovaným samosoudcem. Pokud v těchto případech kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je namístě ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále „s. ř. s.“). Naplnění zákonného hlediska přesah vlastních zájmů lze shledat v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost je přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) soud shledá potřebu učinit judikaturní odklon od dosavadní judikatury; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

10. Takovým pochybením by mohla být i nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Nepřezkoumatelnost je ovšem třeba vykládat jako nemožnost určité rozhodnutí přezkoumat, nikoli jako subjektivní nespokojenost s rozhodnutím či jeho důvody (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, rozsudky NSS ze dne 27. 1. 2023, č. j. 6 Afs 337/2021-40, ze dne 15. 11. 2023, č. j. 6 Ads 260/2022-24, a mnoho dalších). Nepřezkoumatelnost ve smyslu nemožnosti rozhodnutí přezkoumat Nejvyšší správní soud u rozsudku městského soudu ani u rozhodnutí žalovaného neshledal. Žalovaný i městský soud dostatečně a srozumitelně odůvodnili svůj závěr, že stěžovatel se dopustil vážného zločinu, pročež udělení doplňkové ochrany u něj nepřichází v úvahu, a stěžovatelem tvrzené důvody spočívající v obavách z nastoupení vojenské služby v situaci probíhajícího ozbrojeného konfliktu nejsou azylově relevantní.

11. Námitka stěžovatele týkající se splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu je nepřípustná. Není nijak konkretizována a nadto nemá podklad v žalobě (§ 104 odst. 4 s. ř. s, rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004-49, ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006-155 nebo ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4 Azs 1/2011-89).

12. Pokud jde o námitku týkající se splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13 zákona o azylu, již žalovaný ve svém rozhodnutí vysvětlil, že rodinní příslušníci stěžovatele pobývající na území České republiky nepožívají mezinárodní ochranu. Mezinárodní ochrana neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR za účelem soužití rodiny (rozsudky NSS ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004-55, nebo ze dne 25. 7. 2013, č. j. 2 Azs 5/2013-27).

13. Podle ustálené judikatury je správní orgán povinen opatřit si informace o žadatelově zemi původu, které musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Rozsah a obsah shromažďovaných informací o zemi původu se nicméně odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2011, č. j. 2 Azs 28/2011-82, usnesení ze dne 1. 8. 2025, č. j. 6 Azs 62/2025-29, nebo ze dne 20. 9. 2024, č. j. 5 Azs 152/2024-31). Informace z povahy věci pojednávají o situaci v zemi původu ve vztahu k určitým aspektům (žadatelem tvrzeným důvodům mezinárodní ochrany) obecně, nikoli individualizovaně ve vztahu k žadateli. Paušální námitky stěžovatele, že městský soud ignoroval skutkové okolnosti případu, neodpovídají požadavkům na formulaci kasačních námitek (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, či rozsudky NSS ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 102/2016-41, ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-61, nebo ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021-38).

14. Judikatura potvrzuje, že pojem „vážný zločin“ musí být vykládán individuálně a při hodnocení povahy trestné činnosti žadatele je nutné vzít v úvahu všechny relevantní okolnosti případu (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28, nebo ze dne 20. 7. 2020, č. j. 9 Azs 131/2020-23). Nepostačuje, že trestný čin, jehož se žadatel o mezinárodní ochranu dopustil, označuje za zvlášť závažný zločin vnitrostátní trestní právo. K posuzování závažnosti drogových trestných činů v tomto kontextu se Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjádřil; obvykle je u těchto trestných činů považováno za dostatečné, pokud správní orgán poukáže na odsouzení žadatele za úmyslný trestný čin spáchaný s úmyslem získat materiální prospěch, v organizované skupině a ve velkém rozsahu (rozsudky NSS ze dne 31. 5. 2023, č. j. 4 Azs 79/2023-25, ze dne 20. 7. 2020, č. j. 9 Azs 131/2020-23, a ze dne 15. 10. 2020, č. j. 7 Azs 213/2020-25). V případě obdobných trestných činů judikatura standardně aprobuje jejich podřazení pod vážný zločin ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu v rozhodném znění (srov. výše uvedené rozsudky, a dále např. usnesení NSS ze dne 25. 5. 2021, č. j. 6 Azs 8/2021-28, ze dne 17. 6. 2022, č. j. 9 Azs 57/2022-31, nebo ze dne 20. 1. 2023, č. j. 2 Azs 246/2022-37).

15. Jestliže v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany bude zjištěn některý z důvodů vylučující udělení mezinárodní ochrany, rozhodne Ministerstvo vnitra o neudělení mezinárodní ochrany, aniž by dále bylo povinno zjišťovat případnou existenci důvodů udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007-119, č. 2174/2011 Sb. NSS). Žalovaný ani krajský soud tak nebyli povinni zjišťovat reálnost stěžovatelem tvrzené vážné újmy či ohrožení jeho života; nebylo třeba ani zkoumat, zda (ne)dojde k porušení zásady non-refoulement (rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Azs 192/2020-48, č. 4248/2021 Sb. NSS).

16. Z judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž vyplývá, že branná povinnost je sama o sobě zcela legitimním požadavkem státu kladeným na jeho občany (rozsudky NSS ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 Azs 28/2015-24, ze dne 25. 2. 2016, č. j. 4 Azs 2/2016-31, či usnesení ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015-30). Samotné plnění branné povinnosti nelze bez dalších souvislostí považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany, pokud jde o výkon služby v regulérní armádě demokratického právního státu, kde není výhrada svědomí trestána nepřiměřenými nebo diskriminačními sankcemi (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS). Výhrada svědomí by mohla být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany jen v situaci, pokud by její uplatnění představovalo pro stěžovatele nebezpečí pronásledování či vážné újmy (srov. např. rozsudky NSS ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012-44, či ze dne 10. 10. 2003, č. j. 2 Azs 15/2003-81). Pouhá averze k vojenské službě nebo strach o život samy o sobě nemohou zakládat azylově relevantní důvod (rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012-44). Ke stěžovatelově tvrzení vyhrožování újmou na zdraví příbuznými lze odkázat na judikaturu, podle níž pronásledování ze strany soukromých osob je důvodem přiznání azylu pouze ve výjimečných případech, kdy lze jednání soukromých osob přičítat státu, případně kdy stát vědomě neposkytuje svým obyvatelům proti útokům soukromých osob ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2003, č. j. 6 Azs 12/2003-49, nebo též rozsudky NSS ze dne 20. 3. 2006, č. j. 4 Azs 46/2005-80, ze dne 25. 8. 2006, č. j. 8 Azs 170/2005-90, a ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003-36).

17. Nejvyšší správní soud konstatuje, že jeho ustálená a jednotná judikatura poskytuje odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti. Městský soud v napadeném rozsudku výklady relevantní judikatury následoval. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení městského soudu, jež by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Kasační stížnost proto svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, pročež je ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

19. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

20. Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 Az 15/2025-43, ustanoven k ochraně jeho práv zástupce JUDr. Petr Novotný, advokát. Zástupce ustanovený městským soudem zastupoval stěžovatele rovněž v řízení o kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 10 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě odměnu za zastupování a hotové výdaje stát. Podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (podání kasační stížnosti) ve výši 4 620 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč za jeden úkon, celkem tedy 5 070 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 21 %. Celkem tak byla ustanovenému zástupci za tento úkon přiznána odměna ve výši 6 135 Kč. Požadovaná odměna a související náhrada hotových výdajů za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, tedy za přípravu a převzetí zastoupení, ustanovenému zástupci nenáleží z důvodu, že stěžovatele zastupoval již v řízení před městským soudem. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu