6 Azs 342/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. D., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2021, č. j. CPR-10464-3/ČJ-2021-930310-V244, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 20 A 67/2021 - 25, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 20 A 67/2021 - 25, se ruší.

II. Rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2021, č. j. CPR-10464-3/ČJ-2021-930310-V244, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalobce byl dne 21. 1. 2021 kontrolován hlídkou Policie České republiky, která lustrací v cizineckém informačním systému zjistila, že žalobce nedisponuje žádným titulem opravňujícím ho pobývat na území České republiky, ani mu nebyla udělena žádná forma mezinárodní ochrany. Z důvodu existence podezření, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně, byl žalobce policií zajištěn.

2. Dne 21. 1. 2021 Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán prvního stupně“) zahájilo se žalobcem řízení ve věci správního vyhoštění. Dne 3. 3. 2021 byl žalobce vyrozuměn o překvalifikování řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na povinnost opustit území členských států Evropské unie dle § 50a téhož zákona. Taktéž byl vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. Správní orgán prvního stupně poté rozhodnutím ze dne 13. 3. 2021, č. j. KRPA-20575-15/ČJ-2021-000022-50, uložil žalobci povinnost opustit území členských států Evropské unie. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, k němuž žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí v části výroku, kterým byla stanovena doba k opuštění území členských států Evropské unie; ve zbylé části žalovaná prvostupňové správní rozhodnutí potvrdila. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž uvedl, že na území České republiky pobývá od svého narození, plně se zde integroval a socializoval, přičemž Ukrajinu nikdy nenavštívil, místní jazyk nezná. Povinnost nuceně opustit území České republiky stěžovatel pokládal za porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Namítal, že mu v případě nuceného vycestování potenciálně hrozí vážná újma. Česká republika by tak měla dostát svým mezinárodním závazkům plynoucím ze zásady non-refoulement.

4. Žalovaná pouze odkázala na obsah spisového materiálu, práva vyjádřit se k projednávané věci nevyužila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud předesílá, že v průběhu řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí ve věci povinnosti stěžovatele opustit území členských států Evropské unie podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, došlo na území Ukrajiny ke změně bezpečnostní situace. Dne 24. 2. 2022 došlo k invazi ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny a k válečnému konfliktu. Tuto skutečnost (jako skutečnost obecně známou) není třeba v řízení dokazovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 10 Azs 537/2021 - 31, bod [10]).

6. Obecně platí, že soudy rozhodující ve věcech správního soudnictví vycházejí při přezkumu správních rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správních orgánů [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Mohou však nastat výjimky, kdy se toto pravidlo neuplatní a kdy je nutno přistoupit k prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. Jednu z těchto výjimek představuje i zásada non-refoulement, která je projevem přímo použitelných mezinárodních norem, jimiž je Česká republika vázána, které garantují právo na život, zákaz mučení nebo vystavení nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání [čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)]. Uvedenou zásadu je nutno „vykládat tak, že stanoví závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 - 46, č. 3528/2017 Sb. NSS, bod [22]). Existují-li tedy důvodné obavy, že by v souvislosti s nuceným opuštěním území byl cizinec vystaven jednání v rozporu s čl. 2 a 3 Úmluvy, přihlédne soud k novým skutečnostem, a to i v řízení o kasační stížnosti.

7. Nejvyšší správní soud již v citovaném rozsudku č. j. 10 Azs 537/2021 - 31 konstatoval, že je jeho povinností přihlédnout k okolnostem spočívajícím v existenci ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny. Tento rozsudek se nicméně týkal věci udělení mezinárodní ochrany. Následně Nejvyšší správní soud dovodil, že vyslovené závěry jsou mutatis mutandis použitelné i v případech přezkumu správního vyhoštění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022 - 24, bod [20], ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Azs 47/2022 - 33, bod [6], nebo ze dne 12. 5. 2022, č. j. 10 Azs 107/2022 - 39, bod [13]), jakož i v případě prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Azs 84/2021 - 142).

8. Uplatní se i v nyní souzené věci, kde byl Nejvyšší správní soud taktéž povinen přihlédnout k obavě, že by stěžovatelův život mohl být ohrožen v důsledku uložené povinnosti vycestovat do země původu, v níž aktuálně probíhá válečný konflikt. Institut správního vyhoštění dle §118 a násl. zákona o pobytu cizinců a povinnost opustit území dle § 50a téhož zákona jsou co do povinnosti vycestovat z území České republiky instituty totožnými (byť povinnost opustit území členských států Evropské unie je institutem mírnějším, jelikož s ním není spojen zákaz vstupu na území členského státu Evropské unie pro futuro). Zásada non-refoulement se tedy (obdobně jako u správního vyhoštění) uplatní i v případě rozhodnutí o povinnosti cizince opustit území dle § 50a zákona o pobytu cizinců.

IV. Závěr a náklady řízení

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek městského soudu zrušil. Věc však nevrátil městskému soudu k dalšímu řízení, neboť podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zároveň přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalované. Věc tedy vrátil k dalšímu řízení žalované, neboť městský soud by s ohledem na výše uvedené závěry neměl jinou možnost, než tak sám učinit. V dalším řízení bude žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

10. V případě, kdy Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského (zde městského) soudu a současně zruší i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského (městského) soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vychází z celkového úspěchu ve věci (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Z tohoto hlediska byl ve věci úspěšný stěžovatel. Nejvyšší správní soud však rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli podle § 60 odst. 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. V této souvislosti přihlédl k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšný toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou nemohly předvídat žalovaná ani městský soud (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 137/2021 - 63, bod [20]).

11. Žalovaná neměla ve věci samé úspěch, proto nemá dle § 60 odst. 1 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.) právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne14. září 2022 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu