6 Azs 401/2004
č. j. 6 Azs 401/2004-42
V PLATNOSTI- MS Praha 5 Az 200/2003-28
- NSS 6 Azs 401/2004-42
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu, které zamítlo návrh stěžovatelky na ustanovení právního zástupce. Soud uvedl, že městský soud nesprávně posoudil potřebu zástupce, zaměřil se pouze na formální náležitosti žaloby. Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. je zástupce třeba ustanovit, pokud je to nezbytné k ochraně práv účastníka, což zde bylo. Rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: D. I . , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 Az 200/2003 - 28 ze dne 20. 5. 2004, takto:
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2004, č. j. 5 Az 200/2003 - 28, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2001, č. j. OAM - 8372/VL - 07 - OL4 - 2001, rozhodlo Ministerstvo vnitra tak, že se žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, o němž rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 9. 2003, č. j. OAM - 854/AŘ - 2002, tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka včas žalobu k Městskému soudu v Praze, ve které uvedla, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, která spočívá jednak v porušení ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), neboť při posuzování jeho návrhu nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci a učiněná zjištění nepostačovala k správnému posouzení věci, a jednak v tom, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo opětovně k porušení ustanovení § 32 odst. 1 a dále § 34 odst. 1 správního řádu. Správní orgán tedy nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Stejně tak podle názoru stěžovatelky správní orgán zhodnotil provedené důkazy nesprávně a bez jejich vzájemné souvislosti, čímž porušil § 34 odst. 5 správního řádu. Stěžovatelka proto žádala, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Současně s tím požádala dotčený soud o ustanovení obhájce. O návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením č. j. 5 Az 200/2003 - 28 ze dne 20. 5. 2004 tak, že návrh na ustanovení zástupce stěžovatelce zamítl. Podle názoru městského soudu totiž v daném stádiu řízení nebyla splněna zákonná podmínka, a to, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv stěžovatelky. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ona sama využila svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem a jí podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které ji k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku. Stěžovatelka tedy svými vlastními úkony učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud. Proti citovanému usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost, ve které uvedla, že s napadeným usnesením nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat tyto změny. Proto žádá zdejší soud, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a ustanovil ji právního zástupce. Ačkoli stěžovatelka v podané kasační stížnosti výslovně neuvedla, pro který z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. žádá o přezkoumání napadeného usnesení, z povahy tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka napadla rozhodnutí Městského soudu v Praze z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), k tomu srov. rozsudek publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Podle ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatelkou podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti (obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které žalobce k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku) a stěžovatelka tedy svými vlastními úkony učinila vše, co mohla učinit k ochraně svých práv, neboť dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud. S daným hodnocením však nelze souhlasit. Městský soud zjevně vycházel pouze z formálních znaků, jež jsou na podobu žaloby kladeny, aniž by se přitom zabýval tím, zda je předmětná žaloba přezkoumatelná z hlediska řádného uplatnění žalobních bodů. Podle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Nejvyšší správní soud poukazuje na již podaný výklad § 35 odst. 7 s. ř. s. v rozhodnutí č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, podle něhož právní pomoc v řízení před soudem nelze omezovat toliko na podání žaloby samotné či uvedení žalobních bodů, pro které má být žaloba soudem projednána, a nelze ji tedy omezovat ani na pouhé doplnění žaloby o důvody nové. Skutečnostmi, které nutně musely být při rozhodování o stěžovatelově návrhu na ustanovení zástupce zohledněny, jsou jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní poměry stěžovatele včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí o hmotných i procesních právech, která pro něj z včas podané žaloby vyplývají. Těmito skutečnostmi se soud nezabýval a otázku potřebnosti ustanovení zástupce zkoumal nesprávně toliko ve vztahu k náležitostem žaloby. Právní otázku související s důvody, jež musí být při rozhodování o ustanovení zástupce zohledněny a s nimiž se soud následně musí řádně vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí, tak Městský soud v Praze posoudil nesprávně, přitom takový postup shledal Nejvyšší správní soud nezákonným. Ze shora uvedeného důvodu tedy Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Za tohoto stavu se již soud samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku. Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, rozhodne o nich podle § 110 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze ve svém novém rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2005 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.