6 Azs 57/2024

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. E., zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. září 2023 č. j. OAM-1273/ZA-ZA11-ZA22-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2024 č. j. 34 Az 45/2023-39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v návětí zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu, že žalobce odmítl poskytnout informace pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Konkrétně žalobce odmítl vést azylový pohovor v tureckém jazyce, přestože měl k dispozici tlumočnici tureckého jazyka. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem uvedeným v návětí krajský soud žalobu zamítl.

2. Krajský soud uvedl, že postup žalovaného byl v souladu se zákonem o azylu i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Volba jazyka, v němž bude s žadatelem o mezinárodní ochranu jednáno, resp. v němž s ním bude veden pohovor, není ponechána zcela na preferencích žadatele. Podstatné je zjištění, že žadatel jazyku, v němž je s ním jednáno, rozumí a je schopen se v něm jasně vyjádřit. To bylo v daném případě splněno, neboť žalobce měl k dispozici tlumočnici z tureckého jazyka, v němž plynně komunikoval.

3. Krajský soud uvedl, že žalobce turečtině rozumí a dokáže v tomto jazyce jasně komunikovat. Uvedené vyplývá z průběhu správního řízení, jakož i ze spisové dokumentace. Skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně neuvedl, na základě jakých skutečností měl za to, že žalobce turečtině dostatečně rozumí, nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce navíc sám nezpochybňoval, že by se v tureckém jazyce nebyl schopen domluvit. Toliko v den, kdy měl být pohovor proveden, sdělil, že je mu nepříjemné hovořit turecky. Tímto postupem ovlivnil i postoj své manželky, která ze stejného důvodu odmítla též v pohovoru dosud vedeném v turečtině pokračovat. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a nebyly shledány ani jiné důvody, pro které by měl soud napadené rozhodnutí zrušit.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

4. Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

5. Stěžovatel zopakoval svá žalobní tvrzení, že je etnický Kurd turecké státní příslušnosti. Ze své země odešel spolu se svou těhotnou manželkou, třemi nezletilými dětmi a svou matkou, a to z důvodu diskriminace a porušování politických práv rodiny stěžovatele. Dne 26. září 2023 se stěžovatel dostavil k pohovoru v rámci azylového řízení. Prostřednictvím tlumočnice tureckého jazyka sdělil, že odmítá vedení pohovoru v tureckém jazyce, neboť mu bylo nepříjemné hovořit tureckým jazykem, a požadoval tlumočníka kurdského jazyka.

6. Stěžovatel se domnívá, že podmínka pro zastavení řízení dle § 25 písm. d) zákona o azylu na jeho situaci nedopadá, neboť neodmítl poskytnout informace pro zjištění stavu věci, resp. neprojevil vůli tyto informace neposkytnout, ale odmítl je poskytnout v tureckém jazyce. Stěžovatel uvádí, že primárně má žadatel právo jednat ve svém mateřském jazyce a teprve tehdy, kdy nelze zajistit tlumočníka z požadovaného jazyka, je správní orgán oprávněn přistoupit k tomu, aby byl přítomen tlumočník z jazyka, ve kterém je žadatel schopen se dorozumět. Naznal-li žalovaný, že postoj stěžovatele by mohl vést k zastavení řízení o jeho žádosti, byl povinen mu ustanovit tlumočníka z kurdského jazyka nebo jej poučit, že bude-li trvat na tlumočníkovi z kurdského jazyka, je oprávněn zajistit si jej na vlastní náklady. Žalovaný však se stěžovatelem předem neprobíral možnosti tlumočení a nezjišťoval, jaký jazyk při svém pohovoru stěžovatel preferuje. Tímto postupem jej zkrátil na právu jednat v mateřském jazyce.

7. Přímo krajskému soudu stěžovatel adresoval výtku, že nezkoumal, zda žalovaný aplikoval na případ stěžovatele správnou právní normu.

8. Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalovanému, který uvedl, že se ztotožňuje se závěry žalovaného i krajského soudu. Pokud jde o namítaný důvod pro zastavení řízení, žalovaný zopakoval argumentaci obsaženou ve svém rozhodnutí i v napadeném rozsudku krajského soudu a dále na ni odkázal. Žalovaný rovněž poznamenal, že stěžovatel v kasační stížnosti ve značné míře opakuje své žalobní námitky a že rozdíly mezi kasační stížností a žalobou jsou minimální. Žalovaný proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřípustnost.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátkou [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)]. Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

10. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby tedy byla kasační stížnost způsobilá projednání, musí v ní stěžovatel cíleně reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. Nepostačuje, je-li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. Odmítnutí kasační stížnosti je v takovém případě nutným důsledkem, plně odpovídajícím zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu.

11. Například v usnesení ze dne 30. června 2020 č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (…) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. (…) smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější.“ Obdobně v rozsudku ze dne 26. října 2007 č. j. 8 Afs 106/2006-58 Nejvyšší správní soud uvedl: „Uvedení konkrétních stížních námitek přitom nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ Kasační přezkum je možný jen v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel svou formulací kasačních námitek vytvoří prostor. Řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2019, č. j. 1 Afs 44/2019-41).

12. Usnesením ze dne 18. dubna 2024 č. j. 6 Azs 57/2024-10 Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval, aby důvody kasační stížnosti doplnil a blíže je skutkově a právně konkretizoval. Nejvyšší správní soud stěžovatele též poučil o povinnosti vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným.

13. Stěžovatel však v kasační stížnosti (respektive v jejím doplnění ze dne 29. dubna 2024) pouze zopakoval argumentaci, kterou již uvedl v žalobě podané ke krajskému soudu. Opětovně vyjádřil své přesvědčení o pochybení žalovaného, který mu neustanovil tlumočníka z kurdského jazyka, třebaže tak měl učinit. Zopakoval, že mu žalovaný upřel právo jednat v mateřském jazyce, když zastavil řízení, třebaže k tomu nebyl právní důvod. Tímto důvodem není podle jeho názoru skutečnost, že stěžovatel odmítl tlumočení v tureckém jazyce. Krajský soud se uvedenými výhradami stěžovatele v napadeném rozsudku podrobně zabýval a srozumitelně vysvětlil, proč byl podle krajského soudu v daném případě postup žalovaného v souladu s právní úpravou obsaženou v zákoně o azylu, tak v procedurální směrnici. Stěžovatel se závěry krajského soudu ani v náznaku nepolemizuje a svou argumentaci směřuje právě proti rozhodnutí žalovaného. Toliko jednou větou na okraj poznamenává, že krajský soud nezkoumal, zda žalovaný aplikoval na případ stěžovatele správnou právní normu. Toto stručné a obecné konstatování však za relevantní stížnostní argumentaci ve smyslu výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu považovat nelze.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

16. Nejvyšší správní soud nerozhodoval samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť ve lhůtě pro rozhodnutí o přiznání odkladného účinku rozhodl o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. června 2024 JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. předseda senátu