6 Azs 62/2020

Rubrum

6 Azs 62/2020 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: O. M., zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2019, č. j. OAM-453/LE-BA02- ZA20-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2020, č. j. 19 Az 1/2020 – 28 takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce je státním občanem Gruzie, kterou Česká republika v souladu s § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Gruzii za bezpečnou zemi původu považovat nelze.

2. Městský soud v Praze soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť stejně jako žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nijak nedoložil, že by mu mělo v zemi původu hrozit nebezpečí.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného 6 Azs 62/2020

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti označil důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v nesprávném posouzení toho, zda je v jeho případě možné Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. Žalovaný se dostatečně nezabýval otázkou, zda se stěžovatelem v zemi původu nebude zacházeno hůře než s ostatními osobami, které by byly případně vráceny do Gruzie. Krajský soud nesprávně vyšel z toho, že povinností stěžovatele bylo doložit žalovanému, že se se žádostí o pomoc obrátil na gruzínské úřady. Dále stěžovatel uvedl, že nebylo jeho povinností prokazovat své pronásledování jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Žalovaný nepřistupoval k žádosti o udělení mezinárodní ochrany velmi uvážlivě, jak ukládá usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 5 Azs 23/2013 – 19.

4. Žalovaný ve vyjádření setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že stěžovatel právě svou výpovědí neprokázal, že by Gruzii nebylo možno v jeho případě považovat za bezpečnou zemi původu. Rozsudek soudu označil za srozumitelný a dostatečně odůvodněný.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, musí se Nejvyšší správní soud nejdříve zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, v opačném případě Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

6. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se podle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

7. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“

8. Podle § 16 odst. 3 zákona o azylu: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí 6 Azs 62/2020 - 28 pokračování skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“

9. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely zákona o azylu považuje za „bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv“.

10. Podle § 2 bodu 7 vyhlášky č. 328/2015 Sb.: „Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu Gruzii, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.“

11. Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem poukazuje na to, že charakteristickým znakem řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu oproti jiným obdobným azylovým řízením je zdůraznění důkazního břemene ve vztahu k žadatelům. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, v němž uvedl: „Institut bezpečné země původu zakotvený v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu – dnes § 16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“

12. Jinými slovy, pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti ve smyslu § 12 až § 14b zákona o azylu.

13. Obavy z politické perzekuce, které stěžovatel popsal, neměly takovou konzistentnost, intenzitu ani relevanci, aby mohly žalovaného vést k meritornímu posouzení žádosti stěžovatele z hlediska forem mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Stěžovatel sice uvedl, že měl být v roce 2016 jednorázově napaden při protivládní demonstraci, ale vzniklou situaci nijak dále neřešil. Původně patřil k řadovým členům Saakashviliho strany, ale po odchodu Saakashviliho ji opustil. V minulosti byl odsouzen za napadení příslušníka ozbrojených sil. Při vycestování z Gruzie ale nezaznamenal žádné problémy se státními orgány při obstarávání cestovního dokladu ani při opouštění hranic. V rámci řízení o správním vyhoštění navíc stěžovatel výslovně uvedl, že mu v zemi původu nehrozí žádné závažné nebezpečí. Z předestřeného souhrnu 6 Azs 62/2020 informací nebylo možno dovodit, že by se stěžovatelem mělo být v případě návratu do Gruzie zacházeno hůře než s jinými občany. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že označení Gruzie za bezpečnou zemi původu zvýšilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení na straně stěžovatele; obsah stěžovatelem sdělovaných informací však žalovaného nepřesvědčil, že by pro něj Gruzie nepředstavovala bezpečnou zemi původu.

14. Nejvyšší správní soud dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i krajský soud, tedy že stěžovatel neuvedl natolik ucelená, přesvědčivá a relevantní fakta, aby z nich bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování v zemi původu a tedy nepovažovat Gruzii ve vztahu k jeho osobě za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i krajský soud se věcně, srozumitelně a přezkoumatelně vypořádaly se stěžovatelovými tvrzeními. Jejich závěru o tom, že žádost stěžovatele bylo namístě zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, přisvědčil i Nejvyšší správní soud. Žalovaný nepostupoval v rozporu s požadavky kladenými na správní orgán rozhodující o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu v již citovaném usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 23/2013 – 19.

15. Nejvyšší správní soud doplňuje, že k věrohodnosti stěžovatelova příběhu o naléhavosti potřeby mezinárodní ochrany nepřispěl ani fakt, že stěžovatel na území České republiky pobýval nelegálně a o mezinárodní ochranu požádal až pod hrozbou správního vyhoštění.

16. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo k tomu, že by snad jeho azylový příběh souvisel s oblastí Abcházie nebo Jižní Osetie, které nejsou podle vyhlášky č. 328/2015 Sb. považovány za bezpečné.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

19. Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2020, č. j. 19 Az 1/2020 – 12 ustanoven zástupcem advokát; ten zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 věta poslední s. ř. s.) Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát (§ 35 odst. 10 část věty první za středníkem s. ř. s.). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za nějž mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§ 7 bod 5 aplikovaný na základě § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Tato částka je konečná, neboť ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce. 6 Azs 62/2020 - 29 pokračování P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. června 2020 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu