6 Azs 67/2020

Rubrum

6 Azs 67/2020 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. I. zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j. OAM- 979/ZA-ZA11-VL13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 1 Az 65/2019 – 22, t a k t o:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. V návětí označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce je státním občanem Moldavské republiky, kterou Česká republika v souladu s § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Moldávii za bezpečnou zemi původu považovat nelze.

2. Městský soud v Praze soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť stejně jako žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nijak nedoložil, že by mu mělo v zemi původu hrozit nebezpečí.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti tvrdil důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vyslovil přesvědčení, že splňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Městský soud nezohlednil stěžovatelovy obavy z návratu do země původu, kde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo. S ohledem na vývoj politické situace jsou navíc po zvolení proruského prezidenta Igora Dodona v zemi původu utlačováni protiruští aktivisté, mezi něž se stěžovatel řadí. Z toho důvodu má pro případ návratu do země původu obavu o život a domnívá se, že splňuje alespoň podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek soudu jsou navíc podle stěžovatele nepřezkoumatelná. 6 Azs 67/2020

4. Žalovaný ve vyjádření setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že stěžovatel v řízení označil jako důvod odchodu z Moldávie problém se soukromými osobami v důsledku podpisu ručitelského závazku. O mezinárodní ochranu požádal poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění v důsledku zjištění nelegálního pobytu a nelegálního výkonu práce na území České republiky.

5. Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§ 104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

6. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“

7. Podle § 16 odst. 3 zákona o azylu: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“

8. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely zákona o azylu považuje za „bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv“.

9. Podle § 2 bodu 15 vyhlášky č. 328/2015 Sb.: „Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu Moldávii s výjimkou Podněstří“.

10. Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem poukazuje na to, že charakteristickým znakem řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu oproti jiným obdobným azylovým řízením je zdůraznění důkazního břemene ve vztahu k žadatelům. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, v němž uvedl: „Institut bezpečné země původu zakotvený v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu – dnes § 6 Azs 67/2020 - 28 pokračování 16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“

11. Jinými slovy, pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti ve smyslu § 12 až § 14b zákona o azylu.

12. Obavy z politické perzekuce stěžovatel uplatnil pouze v obecné rovině a bez azylově relevantního obsahu. Pouze uvedl, že nebyl příliš politicky aktivní a účastnil se toliko demonstrací po zvolení primátora města Orhei poté, co mu za účast na nich byly nabídnuty peníze. V takové aktivitě nelze samo o sobě spatřovat hrozbu budoucího pronásledování; navíc je otázkou, zda skutečná motivace stěžovatele k návštěvě těchto demonstrací souvisela více s jeho politickým přesvědčením nebo s finanční motivací. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že označení Moldávie za bezpečnou zemi původu zvýšilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení na straně stěžovatele; rozsah i obsah stěžovatelem sdělovaných informací však žalovaného nepřesvědčil, že by pro něj Moldávie nepředstavovala bezpečnou zemi původu.

13. Nejvyšší správní soud dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i městský soud, tedy že stěžovatel neuvedl žádná konkrétní fakta, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování v zemi původu a tedy nepovažovat Moldávii ve vztahu k jeho osobě za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i městský soud se věcně, srozumitelně a přezkoumatelně vypořádaly se stěžovatelovými tvrzeními, a to včetně v kasační stížnosti nezmiňovaných obav z jednání soukromých osob v souvislosti s ručitelským závazkem stěžovatele. Jejich závěru o tom, že žádost stěžovatele bylo namístě zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, přisvědčil i Nejvyšší správní soud.

14. Nejvyšší správní soud doplňuje, že k věrohodnosti stěžovatelova příběhu o naléhavosti potřeby mezinárodní ochrany nepřispěl ani fakt, že stěžovatel na území České republiky nelegálně pobýval i pracoval a bylo mu uloženo správní vyhoštění.

15. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo k tomu, že by snad jeho azylový příběh souvisel s oblastí Podněstří, které není podle vyhlášky č. 328/2015 Sb. považováno za bezpečnou zemi původu.

16. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 6 Azs 67/2020 V Brně dne 3. června 2020 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu