6 Azs 7/2013

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Viniční 82, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. června 2012, č. j. OAM-159/ZA-ZA06-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2013, č. j. 33 Az 9/2012 – 34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jitce Šmídové, advokátce, se sídlem Viniční 82, 615 00 Brno, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3400 Kč, která je splatná do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Svou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2013 č. j. 33 Azs 9/2012 - 34, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. června 2012 č. j. OAM-159/ZA-ZA06- ZA14-2012. Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

2. Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) se napadeným rozsudkem plně ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany ve všech jejích formách, a uzavřel, že jediným důvodem, pro který žalobce o udělení mezinárodní ochrany žádá, je důvod ekonomický a snaha legalizovat pobyt v České republice; jeho tvrzení o obavách z pronásledování před soukromými věřiteli, jimž v zemi původu údajně dluží peníze, a tvrzení o vztahu stěžovatele k družce a jejímu dítěti, resp. jeho výtky v tomto směru vůči žalovanému shledal krajský soud nekonkrétními a účelovými. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, a žalobu zamítl.

3. V kasační stížnosti podané z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku pronásledování ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o azylu a důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, 14 a 14a zákona o azylu (aniž by ovšem uvedl konkrétně jak), že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů (aniž by konkrétně tvrdil proč), že správní orgán porušil § 3 správního řádu, když nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl azylové řízení tak, aby posílil důvěru stěžovatele ve správnost jeho rozhodování, resp. že jeho rozhodnutí není přesvědčivé (aniž by konkrétně uvedl, v čem pochybil), dále že správní orgán porušil § 50 odst. 2 správního řádu tím, že neopatřil podklady nezbytné pro vydání rozhodnutí a nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (aniž by ovšem uvedl jaké). Podle stěžovatele správní orgán porušil též § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné a nepřesvědčilo ho o jeho správnosti a postupu v řízení, resp. že se žalovaný nevypořádal se všemi provedenými důkazy (neuvedl však jakými), a konečně měl správní orgán porušit též § 12, 14 a 14a zákona o azylu, neboť podle stěžovatele podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany splňuje (aniž by toto své tvrzení rozvedl konkrétní argumentací).

4. Stěžovatel osvědčil zákonné podmínky pro ustanovení právního zástupce, pročež Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 Azs 7/2013 - 12 ze dne 15. dubna 2013 stěžovateli ustanovil advokátku JUDr. Jitku Šmídovou jako právní zástupkyni. JUDr. Jitka Šmídová se dostavila k Nejvyššímu správnímu soudu ke studiu spisu a dále Nejvyššímu správnímu soudu sdělila, že se jí s klientem nepodařilo spojit a uskutečnit schůzku plánovanou na 20. května 2013, neboť zásilku si klient nevyzvedl a byla jí vrácena zpět.

5. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě nepochybně – s ohledem na veskrze nekonkrétní tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, správní žalobě i v řízení před žalovaným – bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.

6. Podle § 104a s. ř. s. se kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura tohoto soudu (např. usnesení ze dne 26. dubna 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatel nic netvrdil a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně. Krajský soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu a nebyl shledán ani důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu, ani zásadní pochybení krajského soudu.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

8. Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli právním zástupcem advokátku. Podle § 35 odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem) ve výši 3100 Kč a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 3 400 Kč. K uskutečnění porady sice klient neposkytl advokátce náležitou součinnost, avšak advokátka za této situace učinila alespoň to, že se dostavila k soudu a nahlédla do spisu, což je obdobou úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně nedoložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. června 2013 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu