6 Azs 99/2026

Rubrum

6 Azs 99/2026 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: A. O., zastoupená Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou, sídlem Kaprova 15/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024, č. j. OAM-1082/ZA-ZA12-P11-2023, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2026, č. j. 21 Az 33/2024-54, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně nezakládají důvodné obavy z pronásledování či nebezpečí vážné újmy. Podle žalovaného se žalobkyně pokouší prostřednictvím mezinárodní ochrany překlenout dobu pobytu na území do vyřízení nového studijního víza.

2. Při poskytnutí údajů k žádosti a pohovoru žalobkyně uvedla, že do České republiky přijela v roce 2019 kvůli studiu. V Rusku nikdy studovat nechtěla kvůli špatné úrovni vzdělávání. Dodala, že jiný důvod k odjezdu z Ruska v roce 2019 neměla. Do země původu se opakovaně vracela, naposledy v únoru 2022 (na oslavu vlastních narozenin). Nyní se do vlasti vrátit nemůže, neboť je proti válce na Ukrajině. V případě návratu bude vyjadřovat svůj nesouhlas s válkou a bude z toho mít problémy. V České republice pobývá několik let, chtěla by zde žít a pracovat. Má zde přítele (občana České republiky), s nímž plánují svatbu. Žalobkyně požádala o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, žádost však byla zamítnuta (pozn. soudu: řízení bylo zastaveno), protože se nedostavila ke zpracování 6 Azs 99/2026 biometrických údajů. Poté již obdržela výjezdní příkaz a podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně sdělila, že je bez náboženského přesvědčení, nebyla nikdy politicky aktivní ani členkou žádné politické strany či hnutí, nemá žádná zdravotní omezení. Neuvedla žádné problémy se státními a bezpečnostními orgány v zemi původu. V průběhu správního řízení uzavřela s přítelem sňatek.

3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud zdůraznil, že žalobkyně své názory na válku s Ukrajinou a současný ruský režim vyjadřuje pouze v rovině osobních rozhovorů. Žádné demonstrace se nezúčastnila, své názory nešíří na sociálních sítích, v Rusku se před odjezdem politicky neangažovala. Městský soud uvedl, že k tomu, aby mohla být obava žalobkyně z pronásledování kvůli politickým postojům posouzena jako odůvodněná, je nutno, aby uplatňování politických práv dosáhlo určité intenzity. To však v případě vedení osobních rozhovorů naplněno není. Žalobkyně se podle městského soudu neřadí mezi skupinu osob (známí aktivisté, novináři, blogeři apod.), kterým by vládnoucí režim věnoval zvýšenou pozornost. Nebylo ani shledáno, že by žalobkyni po návratu do země původu hrozil trest smrti či mučení nebo jiné nelidské a ponižující zacházení. Ozbrojený konflikt probíhá na západě Ruska, nikoli v místě, kde žalobkyně dříve pobývala. K námitce týkající se zajištění informací o zemi původu městský soud uvedl, že shromážděné podklady se vztahují k zemi původu i specifické situaci žalobkyně, vycházejí z různých zdrojů, které jsou řádně citovány a jsou dohledatelné. Od vyhotovení použitých materiálů uplynul v době vydání správního rozhodnutí méně než rok a v řízení nevyšlo najevo, že by se během této doby situace v Rusku významně změnila. Městský soud dodal, že žalobkyně při jednání uváděla výlučně okolnosti svého rodinného a soukromého života, a to na území České republiky, k jehož ochraně však není mezinárodní ochrana určena.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že jí žalovaný i městský soud přičítají k tíži, že se v České republice neúčastní protestních akcí, že své politické názory nesděluje na sociálních sítích a že nesouhlas s válkou šíří zejména slovem při osobních setkáních. Městský soud podle stěžovatelky dospěl k zobecňujícímu závěru, že způsob jejího projevu politických názorů nedosahuje potřebné intenzity a že stěžovatelka nespadá do skupiny systematicky sledovaných osob, aniž by k takovému posouzení měl potřebné podklady. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v případě návratu do Ruska bude své názory vyjadřovat intenzivněji. Má za to, že žalovaný při posuzování žádosti žalovaný vycházel z neaktuálních podkladů, které nezohledňují změnu politické situace od doby podání žádosti. Uzavírá, že se žalovaný a městský soud (namísto důkladného posouzení její žádosti v kontextu aktuálního dění v Rusku) spokojili s posouzením současného stěžovatelčina života v České republice a konstatováním možnosti řešit pobytovou situaci podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že faktickým důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla stěžovatelčina snaha legalizovat pobyt na území České 6 Azs 99/2026 - 24 pokračování republiky. Podle žalovaného sama stěžovatelka ve správním řízení uváděla, že neměla v zemi původu žádné potíže s tamními státními orgány či bezpečnostními složkami a nebyla tam rovněž nikdy stíhána. Bez problémů také cestovala přes ruské hranice.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhoduje specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

7. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

8. Pokud jde o námitku týkající se shromáždění dostatečných a aktuálních podkladů pro rozhodnutí, městský soud řádně vycházel z judikatury, dle které musejí být informace o zemi původu (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož (4) transparentní a dohledatelné (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Městský soud v napadeném rozsudku dospěl ke správnému závěru, že podklady shromážděné žalovaným (konkrétně informace OAMP – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 7. 2024 a informace OAMP – Ruská Federace – Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, zacházení ze strany státních úřadů a monitoring sociálních sítí ze dne 8. 7. 2024) požadavky judikatury naplňují. Stěžovatelce byla v řízení dána možnost se se všemi podklady pro rozhodnutí seznámit, avšak neučinila tak, ani nenavrhla jejich doplnění.

9. Ve vztahu k namítané neaktuálnosti podkladů městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019-74, dle kterého se zastaralost zpráv neposuzuje pouze podle data vypracování, ale podle změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím. V této souvislosti městský soud správně poukázal na skutečnost, že „od vyhotovení použitých materiálů uplynul v době vydání napadeného rozhodnutí méně než rok. Ani v řízení před žalovaným, ani následně před soudem nevyšlo najevo, že by se situace v Rusku změnila tak, že by již nebylo možné jmenované zprávy za aktuální považovat“.

10. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. obecně platí, že soudy rozhodující ve věcech správního soudnictví vycházejí při přezkumu správních rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správních orgánů. Mohou však nastat výjimky, v nichž se toto pravidlo neuplatní. Ve věcech mezinárodní ochrany dochází k prolomení § 75 odst. 1 6 Azs 99/2026 s. ř. s. na základě přímé aplikace čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, podle něhož jsou členské státy povinny zajistit, aby účinný opravný prostředek ve věcech mezinárodní ochrany obsahoval úplné a ex nunc posouzení, a to alespoň v řízeních před soudem prvního stupně [pozn. soudu: žádosti o mezinárodní ochranu podané přede dnem 12. 6. 2026 se podle čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU, řídí směrnicí 2013/32/EU].

11. Soud je proto povinen přihlížet k novým skutečnostem nastalým po právní moci správního rozhodnutí, které žadatel nemohl bez vlastního zavinění (nebo bez ospravedlnitelného důvodu) uvést již ve správním řízení (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32, ze dne 11. 7. 2019, č. j. 9 Azs 157/2019-24, bod 23, ze dne 2. 8. 2023, č. j. 6 Azs 166/2022-33, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2024, č. j. 8 Azs 190/2024-23, bod 14, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16). Městský soud v souladu s citovanou judikaturou postupoval, ovšem takovou změnu skutkového stavu stran vývoje politické situace v Ruské federaci a s tím související neaktuálnosti podkladů k této otázce neshledal.

12. Pokud jde o stěžovatelčinu obavu z návratu do země původu, dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020-63, č. 4399/2022 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2022, č. j. 2 Azs 195/2021-61, a ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Azs 80/2024-26) se uplatňuje tzv. test přiměřené pravděpodobnosti. Již v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, Nejvyšší správní soud konstatoval, že přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je dána tehdy, „bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (…), nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“. Městský soud posuzoval konkrétní situaci stěžovatelky a uzavřel, že se zjevně neřadí mezi osoby (známí aktivisté, novináři, blogeři apod.), kterým by ruský státní režim věnoval zvýšenou pozornost. Uvedl, že stěžovatelka své názory nešíří veřejně, a to ani na sítích; její tvrzení, že v případě návratu do vlasti bude své názory projevovat intenzivněji, označil městský soud za spekulativní. Těmto závěrům Nejvyšší správní soud nemá co vytknout.

13. Nad rámec uplatněné kasační argumentace pak Nejvyšší správní soud doplňuje, že i pro případ udělení doplňkové ochrany musí nebezpečí vážné újmy (§ 14a odst. 2 zákona o azylu) vykazovat určitou intenzitu. To platí také o riziku, že k této vážné újmě dojde (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2026, č. j. 21 Azs 7/2025-61, nebo usnesení ze dne 14. 1. 2009, č. j. 9 Azs 69/2008-79, a ze dne 18. 2. 2011, č. j. 5 Azs 1/2011-62). Za takovou újmu ovšem nelze obecně považovat ani ozbrojený konflikt s Ukrajinou, který nemá v současnosti charakter „totálního konfliktu“ (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS, a usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 9 Azs 176/2024-48). 6 Azs 99/2026 - 25 pokračování

14. V posuzované věci nelze odhlížet ani od skutečnosti, že stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu až poté, co pozbyla povolení k pobytu a hrozilo jí vycestování (obdržela výjezdní příkaz). Ani toto hledisko městský soud neopomněl. „Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“ (již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81) podle setrvalé judikatury Nevyššího správního soudu nemůže být relevantním důvodem udělení mezinárodní ochrany. Jakkoli je lidsky pochopitelné, že se stěžovatelka pokouší na území setrvat se svým manželem, nelze pobytovou situaci řešit žádostí o mezinárodní ochranu, ale je třeba využít prostředků, které v tomto směru poskytuje zákon o pobytu cizinců.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.

16. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu