7 Ads 241/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Mgr. Z. S., zast. Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2025, č. j. 20 Ad 32/2024-43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Petru Miketovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 134,70 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024, č. j. X, přiznala žalobkyni podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, předčasný starobní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 5. 2024, č. j. X, námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako místně příslušnému soudu podle § 7 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě pak žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Předně poukázal na obecnost žalobních bodů, neboť žalobkyně konkrétně nezpochybnila rozsah zhodnocené doby pojištění, výši výdělků ani jednotlivé kroky výpočtu důchodu. Uvedl, že žalobkyně v zásadě namítala rozpor mezi výší přiznaného předčasného starobního důchodu a výstupem z Informativní důchodové aplikace na ePortálu ČSSZ, podle něhož očekávala vyšší důchod. Tato aplikace však podle krajského soudu slouží pouze k orientačnímu odhadu výše starobního důchodu, není závazná a nezakládá právní nárok na dávku ve vypočtené výši. Nezohledňuje totiž všechny okolnosti rozhodné pro konkrétní výpočet, včetně snížení procentní výměry za předčasný odchod do důchodu. Krajský soud dále neprovedl žalobkyní navržený důkaz spisem vedeným ve věci příspěvku na péči její matky. Uvedl, že předmětem řízení je přezkum rozhodnutí o předčasném starobním důchodu žalobkyně, nikoliv řízení o příspěvku na péči její matky.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že již v žalobě uvedla, že požaduje vysvětlit rozpor mezi výší očekávaného důchodu podle portálu žalované a skutečným výpočtem důchodu. Dále po krajském soudu žádala zvážení zrušení uvedeného portálu, neboť podle ní může důchodce mást ohledně výše jejich budoucích důchodů. Krajský soud ji však nevyzval k upřesnění žalobních tvrzení a žalobu posoudil pouze jako žalobu proti rozhodnutí žalované. Stěžovatelka má za to, že krajský soud nerozhodl o jejím návrhu na vysvětlení uvedeného rozporu ani o návrhu na zvážení zrušení portálu žalované. Napadený rozsudek proto považuje za zmatečný a nepřezkoumatelný. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud nesprávně neprovedl navržený důkaz spisem týkajícím se příspěvku na péči o její matku.

4. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry krajského soudu. Uvedla, že výpočet v portálu nezohledňuje všechny okolnosti zohledňované při skutečném stanovení výše důchodu. Jde pouze o informativní a nezávazný odhad, který nezakládá nárok na důchod v takto vypočtené výši.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přijatelností kasační stížnosti (v dané věci rozhodovala u krajského soudu samosoudkyně). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je třeba ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, jehož závěry se použijí i mimo oblast mezinárodní ochrany, viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).

6. Kasační stížnost je nepřijatelná.

7. Stěžovatelka v kasační stížnosti mimo jiné namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou konstantní judikaturu (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS), ze které vyplývá, že z rozsudku musí být zřejmé, jak soud o žalobě rozhodl a co jej k danému výroku vedlo. Výroku pak musí odpovídat jasné a srozumitelné odůvodnění. Soud se dále musí vypořádat s podstatou všech žalobních bodů, aby bylo jasné, z jakých důvodů je nepovažuje za důvodné. Povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé tvrzení. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní žalobní námitky (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130), případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72), což připouští i Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2774/09). Nepřezkoumatelnost rovněž není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka řízení o tom, jak podrobně měl být napadený rozsudek odůvodněn. Nepřezkoumatelnost je nutno vyhradit výjimečným situacím a vykládat v jejím skutečném smyslu, tedy jako objektivní nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí zejména pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

8. Stěžovatelka konkrétně namítá, že krajský soud nerozhodl o jejím požadavku na vysvětlení rozdílu mezi výší očekávaného důchodu podle portálu žalované a skutečně přiznanou výší důchodu. Podle Nejvyššího správního soudu však z napadeného rozsudku zřetelně vyplývá, že se krajský soud touto otázkou zabýval. V bodech 24 až 26 napadeného rozsudku vysvětlil, že Informativní důchodová aplikace na ePortálu ČSSZ poskytuje pouze nezávazný odhad, který nezohledňuje všechny okolnosti rozhodné pro konkrétní výpočet dávky, zejména snížení procentní výměry za předčasný odchod do důchodu. Současně poukázal na to, že stěžovatelka konkrétně nezpochybnila délku doby pojištění ani výši výdělků zohledněných při výpočtu důchodu.

9. Stěžovatelka dále namítá, že se krajský soud nezabýval jejím návrhem, aby zvážil zrušení portálu žalované. Nejvyšší správní soud má za to, že tím, že se krajský soud uvedeným požadavkem v napadeném rozsudku výslovně nezabýval, nezatížil řízení vadou, která by ve smyslu výše citované judikatury mohla založit přijatelnost kasační stížnosti. Je sice pravda, že stěžovatelka v závěru žaloby uvedla, že žádá krajský soud, aby „zvážil zrušení zmíněného portálu z důvodu matení budoucích důchodců o výši jejich budoucích důchodů“. V rámci jednání ve věci však její zástupce při závěrečné řeči navrhl toliko zrušení napadeného rozhodnutí žalované a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Současně uvedl, že druhý požadavek stěžovatelky, tedy zrušení zmíněného portálu, zřejmě není v pravomoci krajského soudu.

10. Krajský soud se sice v napadeném rozsudku k tomuto požadavku výslovně nevyjádřil, z celkového kontextu průběhu jednání, konečného návrhu i odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že se krajský soud mohl zabývat pouze přezkumem zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (zejména body 14, 22 a 24 až 29 napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud dodává, že by jistě bylo vhodné, kdyby krajský soud výslovně uvedl, proč se požadavkem na zrušení portálu žalované nezabýval. Nejedná se však o zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Je totiž zřejmé, že krajský soud nemohl v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o požadavku na zrušení jejího portálu meritorně rozhodnout. Nejvyšší správní soud připomíná, že přijatelnost kasační stížnosti nezakládá každé, byť i případné pochybení krajského soudu, nýbrž jen pochybení zásadní intenzity; případná nevýrazná pochybení zpravidla tuto úroveň nedosahují (srov. usnesení NSS ze dne 11. 3. 2026, č. j. 10 Ads 6/2026-56, bod 10, a ze dne 30. 6. 2026, č. j. 2 Ads 145/2025-59, bod 16). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal v tomto ohledu žádné pochybení krajského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti.

11. Stěžovatelka dále namítá, že ji krajský soud nevyzval k upřesnění žalobních tvrzení. Ani tato námitka nepředstavuje důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Otázkou, kdy je soud povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů, se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně zabýval. Je-li žaloba projednatelná, tedy obsahuje-li alespoň jeden projednatelný žalobní bod, není postup podle § 37 odst. 5 s. ř. s. namístě. Krajský soud v takovém případě není povinen žalobce vyzývat ani k upřesnění žalobní argumentace či mu poskytovat poučení ve smyslu § 36 odst. 1 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2025, č. j. 2 As 25/2025-32, body 14-17 a tam citovaná judikatura). Stěžovatelka nadto nijak konkrétně nerozvádí, které z jejích žalobních tvrzení mělo být nejasné, neúplné či jinak vadné, ani z jakého důvodu měl krajský soud přistoupit k výzvě k jeho doplnění.

12. Stěžovatelka konečně namítá, že krajský soud pochybil, pokud neprovedl důkaz spisem vedeným ve věci příspěvku na péči její matky. Ani tato námitka však nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti. Podle ustálené judikatury soud nemusí provést každý navržený důkaz. Důkazní návrh může odmítnout, nemá-li dokazovaná skutečnost relevantní souvislost s předmětem řízení, nemá-li navržený důkaz vypovídací potenci, nebo je-li nadbytečný, protože rozhodná skutečnost již byla spolehlivě objasněna (např. rozsudky NSS ze dne 28. 4. 2020, č. j. 4 As 372/2019-42, bod 9, a ze dne 23. 3. 2023, č. j. 1 As 289/2022-24, bod 13 a tam citovaná judikatura).

13. Krajský soud v bodě 13 napadeného rozsudku srozumitelně vyložil, že důkaz spisem ve věci příspěvku na péči matky stěžovatelky neprovedl, neboť předmětem soudního přezkumu byla zákonnost rozhodnutí o předčasném starobním důchodu stěžovatelky, nikoli řízení o dávce její matky. Stěžovatelka nadto neuvedla, jakým způsobem by obsah tohoto spisu mohl ovlivnit stanovení jejího předčasného důchodu.

14. Stěžovatelka až v kasační stížnosti namítá, že spis ve věci příspěvku na péči její matky měl být proveden k ověření, zda správní orgány správně zohlednily náhradní dobu pojištění z titulu péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby. Takto konkrétně však před krajským soudem neargumentovala. Při jednání pouze uvedla, že o předčasný důchod požádala proto, aby mohla o matku pečovat. Naopak připustila, že ve výpočtu byly zřejmě zahrnuty všechny doby pojištění, a její zástupce sdělil, že se ke konkrétním dobám pojištění zohledněným při výpočtu nemůže vyjádřit. Krajský soud proto v bodě 26 napadeného rozsudku uzavřel, že stěžovatelka ani v žalobě, ani při jednání nezpochybnila délku doby důchodového pojištění ani výši výdělků dosažených v rozhodném období, tedy skutečnosti rozhodné pro výpočet důchodu.

15. Jestliže stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že krajský soud měl přezkoumat správnost započtení náhradní doby pojištění z titulu péče o matku, pomíjí, že řízení o žalobě je ovládáno dispoziční zásadou. Rozsah soudního přezkumu vymezují žalobní body. Soud není povinen provádět všeobecnou kontrolu zákonnosti správního rozhodnutí ani za žalobce domýšlet neuplatněné námitky (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 2. 2014, č. j. 7 Afs 125/2013-44, a ze dne 9. 5. 2017, č. j. 2 As 316/2016-39). Bylo tedy na stěžovatelce, aby konkrétně tvrdila, jaká doba péče nebyla zohledněna, v jakém rozsahu měla být započtena jako náhradní doba pojištění a jak se toto tvrzené pochybení mělo projevit na výši důchodu. Taková tvrzení však v žalobě ani při jednání neuplatnila. Pokud tedy krajský soud navržený důkaz neprovedl, nedopustil se žádného pochybení, natož pochybení takové intenzity, které by založilo důvod přijatelnosti kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Z napadeného rozsudku je podle Nejvyššího správního soudu patrné, že závěry krajského soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou. Krajský soud se ani nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Nejvyšší správní soud ani neshledal potřebu se od závěrů krajského soudu nyní odchýlit, a proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

18. Stěžovatelce byl usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2024, č. j. 20 Ad 32/2024-17, ustanoven k ochraně jejích práv zástupce Mgr. Petr Miketa, advokát. Ustanovený advokát zastupoval stěžovatelku i v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 věta poslední s. ř. s.). Podle § 35 odst. 10 část věty první za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Ustanovený zástupce učinil v řízení jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelky je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), tj. o 1 064,70 Kč. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 6 134,70 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. srpna 2026 David Hipšr předseda senátu