7 Ads 242/2020

Rubrum

7 Ads 242/2020 - 15 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Zuzany Břízové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: J. Ž., zastoupena Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, č. j. 72 Ad 62/2018 - 48, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Olomouci, rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018 rozhodl dle § 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 21 666 Kč a o povinnosti žalobkyně vrátit uvedený přeplatek. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala, žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018, čj. MPSV- 2018/204200-922, a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud zamítl shora označeným rozsudkem. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.

2. Kasační stížnost není přípustná.

3. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 soudního řádu správního). Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského soudu).

4. V tomto případě stěžovatelka (resp. její advokát) zcela převzala argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalované, v dokumentu učinila pouze „kosmetické 7 Ads 242/2020 úpravy“ tak, aby ze žaloby učinila kasační stížnost. Oproti žalobě podané ke krajskému soudu je tak v bodě I. identifikován napadený rozsudek krajského soudu a v bodě II. uvedeno, že je podána kasační stížnost z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Následuje uvedení, že je vznesena námitka nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i v nezákonnosti. Stěžovatelka obecně vyjmenovala důvody podání kasační stížnosti, přičemž nad to jí zvolený důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nemůže na rozhodnutí krajského soudu dopadat, neboť směřuje proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, k čemuž v daném případě nedošlo. Další text dokumentu již obsahuje změny pouze v tom, že v nadpisech jednotlivých kapitol jsou odstraněna slova „důvody správní žaloby“ a za slovo „správních úřadů“ doplněno „a soudu“ (např. původní nadpis „Důvody správní žaloby - nezákonnost a nesprávné právní závěry správních orgánů“ po úpravě pro účely kasační stížnosti zní „nezákonnost a nesprávné právní závěry správních orgánů a soud“). Jinak stěžovatelka doslovně přebírá text žaloby, který polemizuje s rozhodnutími a postupem správních orgánů, aniž by jakkoli reagovala na rozhodnutí krajského soudu a v něm obsaženou argumentaci.

5. Krajský soud se přitom v napadeném rozhodnutí žalobními námitkami stěžovatelky dostatečně zabýval, nepřevzal pouze mechanicky text rozhodnutí žalovaného, ale náležitě popsal jím zjištěný skutkový stav i úvahy, jimiž se při naplňování zásady volného hodnocení důkazů a utváření závěru o skutkovém stavu řídil, vypořádal se dostatečně s důkazními návrhy stěžovatelky, včetně zdůvodnění neprovedení některých z nich. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého důvodu právní argumentaci stěžovatelky v žalobě nepovažoval za důvodnou a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy. Na toto argumentační úsilí reagoval advokát stěžovatelky pouhým zkopírováním naprosto převážné části textu žaloby, aniž by se k postupu, úvahám a závěrům krajského soudu vyjádřil, resp. zpochybnil je konkrétní argumentací.

6. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě.“ Nejvyšší správní soud dále v citovaném rozhodnutí uvedl: „V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím, že advokát provede v textu žaloby výše popsané kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se pouhou formalitou. O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl. Z nynější kasační stížnosti to ale poznat nelze.“ 7 Ads 242/2020 - 16 pokračování

7. Závěry uvedené ve shora citovaném rozhodnutí jsou zcela použitelné i na kasační stížnost stěžovatelky. Shoda textu kasační stížnosti se žalobou je zde extrémní. V textu nelze dohledat žádnou polemiku s argumentací krajského soudu obsaženou v napadeném rozhodnutí. Stížnost de facto výlučně míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu. Taková kasační stížnost je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. (viz. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS nebo ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 Azs 101/2020 - 17, body 11 a 12, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140).

8. Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.]. Obdobně soud postupoval např. ve věci sp. zn. 9 Azs 101/2020 či 10 As 181/2019.

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2020 JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu