7 Ads 250/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: M. H., zast. JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Kšírova 228/84, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2025, č. j. 41 Ad 11/2025-59, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 10. 2024, č. j. X, podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, snížila žalobkyni ode dne 14. 11. 2024 invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 1. 10. 2024 (dále jen „první posudek“), podle něhož žalobkyně od tohoto dne již nebyla invalidní ve III. stupni, nýbrž ve II. stupni. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu první posudek označil onkologické onemocnění a zařadil je pod kapitolu II, oddíl A, položku 1d přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Tato položka stanoví rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti od 50 % do 65 %. První posudek v jeho rámci určil pokles pracovní schopnosti žalobkyně na 55 %.

2. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. V námitkovém řízení IPZS vypracoval dne 22. 1. 2025 druhý posudek. Ten se od prvního posudku lišil zařazením onkologického onemocnění pod kapitolu II, oddíl A, položku 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Podle druhého posudku zdravotní stav žalobkyně v remisi nedosahuje intenzity těžkého funkčního postižení podle položky 1d. Základní míru poklesu pracovní schopnosti proto stanovil na horní hranici rozpětí položky 1c, tj. 45 %, a pro další zdravotní postižení ji zvýšil o 10 procentních bodů. Celkový pokles pracovní schopnosti tak i podle tohoto posudku činil 55 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 14. 2. 2025, č. j. X, námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

3. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalované žalobou. Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Pro účely soudního přezkumu si krajský soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 9. 2025 (dále jen „třetí posudek“). Posudková komise žalobkyni osobně vyšetřila a rovněž uzavřela, že pokles její pracovní schopnosti činil 55 %. Třetí posudek považoval krajský soud za úplný, přesvědčivý a způsobilý být stěžejním podkladem pro rozhodnutí. Připustil, že některé jeho závěry mohly být odůvodněny podrobněji, avšak v celkovém kontextu shledal jeho odůvodnění dostatečně srozumitelným a přesvědčivým. Shledal, že posudková komise vycházela z dostupné zdravotnické dokumentace, dostatečně odůvodnila zařazení zdravotního stavu pod položku 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity i výslednou míru poklesu pracovní schopnosti. Zohlednil rovněž, že všechny tři posudky dospěly k témuž závěru o poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 55 %. Krajský soud dále neshledal třetí posudek formálně vadným. Uvedl, že elektronický podpis předsedkyně posudkové komise postačuje a že žádný předpis nevyžaduje jeho podpis dalším členem komise. Návrhy na doplnění posudku či vypracování znaleckého posudku zamítl, neboť neshledal rozpory mezi posudky ani opomenutí rozhodných okolností. Dospěl proto k závěru, že zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě II. stupně.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítala, že se krajský soud řádně nevypořádal s tvrzenou nepřezkoumatelností správního rozhodnutí. Dále zpochybnila úplnost, přesvědčivost a určitost třetího posudku. Podle stěžovatelky měl krajský soud dokazování doplnit doplňujícím posudkem, případně znaleckým posudkem. Konečně zpochybnila formální náležitosti třetího posudku. Namítala, že jej elektronicky podepsala pouze předsedkyně posudkové komise. Podle stěžovatelky musí posudek vedle podpisu předsedy obsahovat také potvrzení alespoň dalšího člena komise, tedy tajemníka nebo přísedícího lékaře. Jelikož třetí posudek takové potvrzení neobsahuje, neměl být podle stěžovatelky použit jako důkaz. Stěžovatelka uzavřela, že tyto důvody svým významem podstatně přesahují její vlastní zájmy ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s.

5. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost neobsahuje žádnou právní otázku, která by svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky. Žalovaná zdůraznila, že posouzení invalidity je otázkou odbornou, a krajský soud proto správně vycházel z třetího posudku, který si pro řízení vyžádal. Tento posudek podle žalované splňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti i formálních náležitostí. Krajský soud se dostatečně vypořádal rovněž s námitkou jeho podpisu. Žalovaná dále považuje za správný postup krajského soudu, pokud neprovedl další dokazování, neboť skutkový stav byl dostatečně objasněn a nebyly dány důvody pro doplnění posudku, vypracování znaleckého posudku ani provedení dalších důkazů.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přijatelností kasační stížnosti (v dané věci rozhodoval u krajského soudu samosoudce). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je třeba ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, jehož závěry se použijí i mimo oblast mezinárodní ochrany, viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).

7. Stěžovatelka sice obecně uvedla, že jí uplatněné kasační námitky zakládají přijatelnost kasační stížnosti. Nijak však nevysvětlila, v čem by tyto námitky měly přesahovat její vlastní zájmy. Její argumentace směřuje proti skutkovým závěrům v její konkrétní věci a proti hodnocení třetího posudku krajským soudem. Nejvyšší správní soud neshledal právní otázku dosud neřešenou nebo judikatorně rozpornou ani potřebu judikaturního odklonu. Neshledal rovněž zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

8. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

9. Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a spočívá v přezkumu závěrů krajského soudu o uplatněných žalobních bodech, nikoliv v novém přezkumu správnosti závěrů správních orgánů. Soud není oprávněn ani povinen za stěžovatelku kasační argumentaci domýšlet, jelikož by tím přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by roli advokáta jedné z jeho stran (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2019, č. j. 8 As 153/2019-39, a rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Stěžovatelka v podstatné části kasační stížnosti rekapituluje průběh správního a soudního řízení. Samostatnou kasační argumentaci uplatnila pouze v jediném odstavci kasační stížnosti (odstavec 4.1).

10. Stěžovatelka předně namítá, že se krajský soud adekvátně nevypořádal s vadou řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. K jejím námitkám k této otázce soud podle ní nezaujal prakticky žádné srozumitelné stanovisko. Stěžovatelka současně tvrdí, že napadené rozhodnutí žalované mělo být pro uvedenou vadu zrušeno.

11. Nejvyšší správní soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, podle které je za nepřezkoumatelné považováno rozhodnutí, ze kterého není patrné, jaký skutkový stav vzal orgán rozhodující ve věci za rozhodný, jakým způsobem postupoval při utváření právního závěru a proč považuje argumentaci účastníka řízení za nesprávnou (např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76). Přezkoumá-li krajský soud rozhodnutí žalovaného, které nebylo k přezkoumání způsobilé, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91). Nepřezkoumatelnost je nicméně nutné vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o vadu objektivně znemožňující přezkum rozhodnutí či rozsudku (rozsudky NSS ze dne 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/2021-36, a ze dne 5. 11. 2014, č. j. 3 As 60/2014-85).

12. Ačkoli krajský soud výslovně neuvedl, že rozhodnutí žalované považuje za přezkoumatelné, z odůvodnění jeho rozsudku tento závěr jednoznačně, byť implicitně, vyplývá. Krajský soud se žalobními tvrzeními stěžovatelky věcně zabýval, své závěry odůvodnil a ztotožnil se závěry žalované. Aproboval-li závěry žalované, je zjevné, že žalobou napadené rozhodnutí považoval za přezkoumatelné, neboť v opačném případě by takový postup byl pojmově vyloučen. Krajský soud reagoval na všechny žalobní námitky a vypořádal je, byť některé dílčí argumenty pouze implicitně. Skutečnost, že přezkoumatelnost rozhodnutí žalované výslovně nedeklaroval, proto sama o sobě neznamená, že by se touto otázkou nezabýval (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2025, č. j. 21 As 160/2025-23, bod 15). Tak je tomu i v projednávané věci. Krajský soud v bodě 61 napadeného rozsudku uvedl, že druhý posudek dostatečně vysvětluje použití položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity a že žalovaná vysvětlila žalobkyni správnost výroku prvostupňového rozhodnutí. V bodě 62 uzavřel, že námitky žalobkyně směřující vůči oběma rozhodnutím žalované z hlediska zjišťování skutkového stavu nejsou důvodné. Nejvyšší správní soud neshledal ani hrubé pochybení spočívající v tom, že by krajský soud přehlédl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované, neboť i toto rozhodnutí splňuje požadavky výše uvedené judikatury. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí o námitkách tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, takže případné nedostatky prvostupňového rozhodnutí mohou být napraveny v námitkovém řízení (např. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. 7 Ads 338/2019-30, bod 15, a tam citovaná judikatura).

13. Stěžovatelka dále brojí proti závěru krajského soudu, že třetí posudek je úplný, přesvědčivý a způsobilý být podkladem pro rozhodnutí. Namítá, že krajský soud nedůvodně nepřisvědčil jejím výhradám k nepřesvědčivosti a neurčitosti posudku. Podle stěžovatelky měl soud dokazování doplnit doplňujícím posudkem, případně znaleckým posudkem.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je posouzení vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zřizuje jako své orgány posudkové komise (např. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 Ads 121/2015-21). V jimi vypracovaných posudcích se pak hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale formulují se v nich i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na svůj mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, či ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Ads 49/2003-136).

15. Posudek vypracovaný v řízení o žalobě ve věcech invalidního důchodu lze považovat za úplný a přesvědčivý v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žadatelem a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou (srov. rozsudek NSS dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30). Současně v rozsudku ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 Ads 121/2015-21, uvedl Nejvyšší správní soud, že „Měl-li krajský soud k dispozici tři odborné posudky, které se shodovaly ve svých závěrech, nebylo namístě provádět další dokazování. Situace by byla odlišná, pokud by si odborné posudky odporovaly. V takovém případě by bylo zcela namístě nechat zpracovat revizní znalecký posudek, jenž by znovu komplexně zhodnotil zdravotní stav stěžovatele a vyjádřil se k rozporům mezi posudky.“

16. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud tyto požadavky respektoval a třetí posudek hodnotil právě z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti. Zabýval se tím, zda posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a zda zohlednila všechna relevantní zdravotní postižení stěžovatelky. Zohlednil rovněž, že posudková komise stěžovatelku osobně vyšetřila za účasti neurologa. Krajský soud dále poukázal na to, že první, druhý i třetí posudek dospěly ke shodnému závěru o celkové míře poklesu pracovní schopnosti ve výši 55 %. Krajský soud proto neshledal rozpory mezi posudky ani opomenutí rozhodných skutečností, které by odůvodňovaly doplnění třetího posudku nebo vypracování znaleckého posudku. Stěžovatelka přitom v kasační stížnosti neuvedla konkrétní okolnosti, pro něž by bylo nutné dokazování doplnit doplňujícím posudkem či znaleckým posudkem. Za této situace nelze v postupu krajského soudu spatřovat takové pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

17. Stěžovatelka konečně namítá, že třetí posudek neměl být použit jako důkaz, protože jej elektronicky podepsala pouze předsedkyně posudkové komise. Má za to, že vedle podpisu předsedy musí být posudek potvrzen také alespoň dalším členem komise, tedy tajemníkem nebo přísedícím lékařem. Krajský soud se otázkou podpisu třetího posudku zabýval v bodě 48 napadeného rozsudku a uvedl, že žádný právní předpis nestanoví, že by posudek musel podepsat i další člen komise. Rovněž poukázal na to, že třetí posudek byl všem účastníkům rozeslán v elektronické podobě, a je proto opatřen elektronickým podpisem předsedkyně posudkové komise. Stěžovatelka v kasační stížnosti na podporu svých tvrzení pouze obecně odkázala na metodický pokyn č. j. 2013/77855-722, aniž by označila jeho konkrétní ustanovení nebo vysvětlila, z jaké jeho části má tvrzený požadavek vyplývat. Nadto je součástí soudního spisu listinné vyhotovení třetího posudku, na č. l. 34 opatřené podpisy tajemníka posudkové komise i přísedícího lékaře. Za této situace Nejvyšší správní soud neshledal v tomto ohledu pochybení krajského soudu, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Milan Podhrázký předseda senátu